Článek
Ve čtvrtek začal na území Súdánu platit již několikátý pokus o příměří mezi vládními jednotkami a polovojenskými milicemi RSF. Dohodu, tentokrát o sedmidenním a tedy dosud nejdelším klidu zbraní, zprostředkoval jihosúdánský prezident Salva Kiir, informoval s odkazem na tamní ministerstvo zahraničí server Al-Džazíra.
Za téměř tři týdny si krvavý spor mezi armádním lídrem a hlavou státu Abdalem Fattáhem Burhánem a vůdcem milicí RSF (Jednotek rychlé podpory) Muhammadem Hamdanem Dagalem přezdívaným „Hamedti“ vyžádal minimálně 550 obětí a 4926 zraněných. Data nicméně súdánské ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo v úterý. Skutečné počty tak mohou být ještě vyšší.
Naděje, že konflikt opravdu utichne, je minimální, svědčí o tom i fakt, že všechna dosavadní příměří selhala. Intenzivní boje a střelba, především v metropoli Chartúm, nadále pokračují i teď.
Ve svém domě v jedné z čtvrtí Chartúmu se tak dále schovává i mladý Súdánec, který byl před časem v kontaktu s redakcí Seznam Zpráv. Jeho totožnost SZ znají, ale z bezpečnostních důvodů se ji rozhodly chránit. V textu tak vystupuje jako John. S odstupem pár týdnů John popisuje, jak vypadá jeho život a jaké má plány do budoucna.
Bez vody, potravin i naděje na zlepšení
„Jsme v pořádku. Situace v Chartúmu je stále stejná. Pořád je slyšet střelba, exploze, letecké nálety, ale nevíme, o koho se jedná a kdo vyhrává. Lidé jen dále naprosto zbytečně přichází o život… Čím déle také konflikt trvá, tím je těžší v tomhle režimu přežívat. Dochází nám totiž zásoby, potraviny, voda. A je stále těžší to vydržet,“ popisuje pro Seznam Zprávy John.
Co se děje v Súdánu?
Súdánský konflikt je vyústěním rostoucího napětí mezi armádním lídrem a hlavou státu Fattahem al-Burhánem a vůdcem RSF Muhammadem Hamdanem Dagalem.
Před možnou humanitární krizí varuje i OSN. Dostat do některých oblastí pomoc se nicméně zatím jeví jako nemožné. Například ve středu – kdy platilo předchozí vyhlášené příměří – bylo šest humanitárních konvojů směřujících do západního Dárfúru vyrabováno. Bezpečně nemohly vozy projet i kvůli leteckým náletům v Chartúmu, uvedl německý server Deutsche Welle.
„Nemáme vodu už 16 dnů (rozhovor s Johnem proběhl v úterý, pozn. red.). Není benzín ani nafta, takže máme omezené možnosti jak si pro vodu dojet. Proto chodíme k Nilu, odkud bereme vodu a pak ji používáme doma. Také ji pijeme. Převaříme ji, počkáme, až vychladne, a v případě, že máme elektřinu, tak ji přemrazíme a pak pijeme,“ říká.
Nemožné je také sehnat potraviny. „Obchody jsou po městě zavřené. Pokud chcete něco sehnat, musíte vyjet daleko. Třeba až hodinu za město, kde se nebojuje a bude tam otevřeno. Samozřejmě tam nekoupíte všechno, ale aspoň něco ano. Vždycky jezdíme jednou za čtyři nebo pět dnů, protože jak jsem již říkal, nemáme dostatek benzínu,“ popisuje realitu uplynulých dnů John.
Pohled na Chartúm zmítaný boji, 3. května.
Velký problém, který se sháněním potravin a dalších zásob po vlastní ose souvisí, je podle Johna chybějící hotovost. „Jelikož jsou zavřené banky, nikdo nemá hotovost. Také nefungují bankovní aplikace, takže je problém nakupovat, když v podstatě nemáte peníze. Pokud jste měli na začátku konfliktu štěstí a měli jste hotovost doma, jste v pohodě. Pokud ne, musíte se zkusit obrátit třeba na příbuzné,“ vysvětluje dále mladý Súdánec.
Útěk není možný
Pokud se obě strany v nejbližší době na klidu zbraní a trvalém řešení nedohodnou, mohlo by se pokusit překročit hranice až 800 tisíc lidí – jak Súdánců, tak uprchlíků, kteří prchali z jiných nestabilních oblastí právě do Súdánu, informoval v pondělí zástupce vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Raouf Mazou. Do okolních zemí podle něj zatím uteklo 73 tisíc lidí.
Svědectví Češky
Konec konfliktu ozbrojených složek v Súdánu je v nedohlednu. Z Chartúmu dále prchají tisíce lidí. Přečkat to nejhorší na venkově se rozhodla i Češka Zdena Hasanová. Pro Seznam Zprávy popsala realitu posledních dnů.
Útěk ze Súdánu do doby, než se přežene to nejhorší, zvažoval i John. Odrazuje ho ale situace na hranicích i nejistota, že by se mu přechod hranic nemusel podařit.
„Etiopie oznámila, že jediný způsob, jak je možné se do ní dostat, je mít vízum nebo povolení k pobytu. Jinak vás nepustí a musíte zůstat v provizorních táborech. To stejné platí pro Egypt. Hranice mohou překročit jen ti, kdo mají v zemi příbuzné. Pokud je tam máte, můžete hranici přejít relativně rychle – v horizontu dvou nebo tří dnů. Pokud ne, nepustí vás… Mám přátele, co čekají na hranici i deset dnů, protože zatím například do Egypta nedostali vízum,“ říká John.
Problém ale není pouze v nejistotě, zda se Súdáncům podaří vycestovat. Na přeplněných hranicích uprchlíci přežívají v nelidských podmínkách. „Vedle hromady zavazadel se hromadí davy hladových a vyčerpaných lidí, včetně dětí, chronicky nemocných lidí a starších mužů a žen. Před přechodem do Egypta čekají ve spalujícím horku bez jídla, vody, hygienických toalet a přístupu k základní zdravotní péči,“ popsal tamní realitu na konci dubna server Al-Džazíra.
„Měl jsem v plánu vycestovat, ale bohužel pokud se na hranicích zaseknete, nejsou tam hotely, supermarkety, neseženete potraviny, zkrátka nic. Jen tam jste a přežíváte. Proto jsem se zatím rozhodl, že zůstanu doma. Nechci absolvovat šestnáctihodinovou cestu, zůstat někde venku několik dnů a pak ani nemít záruku, že se mi ze Súdánu podaří dostat,“ dodává John nakonec.
