Království chřadne. Víc než polovina Britů chce po pěti letech zpět do Evropy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Nejdůležitější je říci, že toto není konec, ale začátek. Znovu objevíme svaly, které jsme po desetiletí nepoužívali - sílu nezávislého myšlení a jednání,“ vzkázal tehdejší premiér Velké Británie Boris Johnson v projevu k národu pár chvil před tím, než země vystoupila z Evropské unie.

Mluvil tehdy o začátku „nové éry“ a „momentu skutečné národní obnovy a změny“. Po pěti letech od odchodu z EU, které uběhly v pátek, je ale evidentní, že tehdejší sliby se naplnit nepodařilo.

Z lednového šetření YouGov vyplývá, že pouhých 11 % Britů považuje brexit za úspěšný. O tom, že nevýhody brexitu převažují nad pozitivy je přesvědčeno 62 % tamní populace. Opětovný vstup do Evropské unie by uvítalo 55 % Britů.

„Lidé, kteří hlasovali pro brexit, si přáli kombinaci zvýšení ekonomického růstu a snížení migrace. Ani k jednomu ovšem nedošlo,“ říká pro Seznam Zprávy odborník na moderní britskou historii Edmund Neill z Northeastern University v Londýně.

Brexit, kteří jeho zastánci v kampani před referendem v roce 2016 slibovali, byl dle něj k neúspěchu odsouzen už od začátku. „Pokud chcete zemi s výrazně sníženým přistěhovalectvím, je velmi nepravděpodobné, že se vám podaří udržet, natož zvýšit hospodářský růst,“ upozorňuje na neslučitelnost dvou klíčových slibů.

Jedním z hesel, které během kampaně za vystoupení Británie z EU zafungovaly, byl příslib dostat pod kontrolu přistěhovalectví. Zastánci brexitu tvrdili, že tohoto cíle je nemožné dosáhnout, dokud je Británie členem Unie. Z pětiletého odstupu je ovšem patrné, že ani brexit neměl na migrační čísla požadovaný efekt.

Po tom, co Británie v roce 2020 opustila EU a o rok později přestal platit volný pohyb, se migrace nesnížila, ale naopak zvýšila. Do Británie po brexitu přišlo minimálně 3,6 milionu přistěhovalců, vyplývá z posledních dostupných dat, která monitorují období mezi červnem 2021 a 2024.

V prvním roce po tom, co vešla v platnost brexitová imigrační pravidla, čistá migrace činila 484 000 a byla vyšší než kdykoliv jindy za poslední desetiletí, upozornil list The Independent. Za rok končící červnem 2023 dosáhla rekordních čísel a dostala se na 906 000 lidí, vyplývá z údajů britské vlády. Čistá migrace v tomto období dosahovala 2,3 milionu.

Počet přistěhovalců se tedy nesnížil. Změnilo se pouze složení těch, kteří do země přicházejí. Zatímco ve čtyřech letech, která předcházela brexitu, čísla čisté migrace tvořili zejména obyvatelé zemí EU, dnes se jedná většinově o lidi z nečlenských zemí - nejčastěji Indie, Nigérie, Pákistánu, Číny a Zimbabwe, vyplývá z údajů britského Úřadu pro národní statistiky.

„Došlo k výrazné změně - k odrazení lidí z Evropské unie od příchodu do Británie. Počet dalších lidí se ale zvýšil,“ komentuje dopad brexitu na migraci Neil.

Z průzkumu Migrační observatoře vyplývá, že celkem 37 % Britů si nyní přeje, aby byl počet přistěhovalců přicházejících do země výrazně snížen. Dalších 15 % požaduje alespoň mírné snížení.

To, že je migrace příliš vysoká, v tuto chvíli připouští i britští Liberální demokraté, kteří se k této otázce staví většinou uvolněně, píší britská politoložka Madeleine Sumptionová a expert na migraci Ben Bridle. Konzervativní vláda, která byla u moci až do červencových voleb, přijala sérii restrikcí týkajících se pracovních, rodinných a studijních víz. I Labouristé, kteří je nahradili, chtějí nechat v platnosti většinu z nich.

Odborníci vzpomínají, že když v roce 2021 vešla v platnost nová brexitová pravidla a čistá migrace z Evropské unie se dostala do záporných čísel - tedy více obyvatelů členských zemí Británii opouštělo, než do ní přicházelo - začalo se spekulovat o tom, zda jejich odchod nepovede k nedostatku pracovních sil, zejména v oblasti péče a pohostinství.

V tuto chvíli je dle nich stále brzy na to posoudit celkové dopady na postavení migrantů na trhu práce, předběžná data ukazují, že se příliš nezměnilo. „Důvodem je především rostoucí migrace ze zemí mimo EU, která nahradila migraci z EU jako zdroj pracovníků na místa, na něž se nevztahují pracovní víza,“ vysvětlují Sumptionová a Bridle v článku zveřejněném na konci ledna.

Britové jsou po odchodu zklamaní i z ekonomiky. Zpomalil se především obchod s Evropou, který přitom ani do budoucna nebude výrazně lepší. „Vývoz i dovoz budou v dlouhodobém horizontu přibližně o 15 procent nižší, než kdyby Spojené království zůstalo v Evropské unii,“ píše ve své poslední zprávě britská Národní rozpočtová rada.

Zastánci brexitu upozorňují na to, že nedlouho po něm přišla pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině, takže je těžké odlišit dopady brexitu od těchto událostí. Platí nicméně fakt, že během covidu britskou ekonomiku postihla nejhorší recese za století, kdy se HDP ve druhém čtvrtletí roku 2020 propadl o téměř 20 procent a za celý rok o 9,4 procenta.

Je to nejhorší výsledek ze zemí G7, přičemž Britové utrpěli i daleko větší šok než Česko, kde se ekonomika v roce 2020 propadla o 5,6 procenta.

„Výsledek brexitu je jednoznačně negativní. Kdo říká něco jiného, tak si lže do kapsy. Ekonomický argument pro brexit byl myslím vždycky hodně vylhaný. Možnosti, které Británie získala vystoupením z Evropské unie, v žádném případě nemohly převýšit výhody členství v EU,“ je přesvědčen ekonom Tomáš Dvořák z institutu Oxford Economics.

Britové se pokoušeli uzavírat nové bilaterální obchodní smlouvy s Austrálií či Japonskem. Nicméně, jak znovu připomíná Národní rozpočtová rada, „nové obchodní dohody se zeměmi mimo Evropskou unii nebudou mít podstatný dopad a jakékoli efekty budou nabíhat pouze postupně“.

Příkladem může být hospodářská dohoda s Japonskem, jež do velké míry kopíruje dohodu, kterou Japonsko podepsalo s EU v roce 2019. Dle rozpočtové rady se díky ní v příštích 15 letech HDP Spojeného království zvýší o 0,1 procentního bodu.

Britové jsou tak chudší, než by mohli být, kdyby zůstali partnery Evropské unie. „Už dnes je ekonomický růst ve Spojeném království slabší, a k tomu budou navíc působit strukturální faktory. Británie se odchodem z EU trochu uzavřela volnému obchodu a nemůže tolik využívat svoji komparativní výhodu. Ve finančních službách je to možná tolik nebolí, ale co se týče průmyslu či zemědělství, tam se to projevuje,“ dodal Dvořák.

Mezi nejhůře zasažená odvětví obchodu patří potraviny, zemědělství a rybolov. Dle The Centre for Inclusive Trade Policy utrpěl vývoz potravin do EU od konce přechodného období v průměru ztrátu 2,8 miliardy liber ročně. Britští zemědělci navíc přišli o výhody společné zemědělské politiky EU, což je vzhledem k vlastnímu osekání zemědělských dotací ve Spojeném království značná ztráta.

Strana UKIP Nigela Farage v roce 2015 v rámci své kampaně proti EU vydala sérii plakátů, jež naznačovaly, že za „zničení“ rybolovu ve Spojeném království může Evropská unie. Přesto byli rybáři s podmínkami v dohodě o partnerství a spolupráci po brexitu převážně nespokojeni. Mezi Francií a Británií nastala patová situace a nedávno dokonce začal mezinárodní soudní spor.

Vývoz mořských plodů se od roku 2019 snížil o čtvrtinu, ze 454 000 tun ročně na 336 000 tun v roce 2023. V peněžním vyjádření to dle nejnovějších obchodních statistik činí pokles o 283 milionů liber.

Během kampaně „Volte odchod“ zastánci argumentovali, že platby ve výši 350 milionů liber, které mířily do EU, budou přesměrovány do podfinancovaného veřejného zdravotnického systému NHS. Nicméně po odečtení mimořádného financování kvůli covidu se plánovaný rozpočet NHS v letech 2020/21 a 2021/22 sotva zvýšil.

Od fiskálního roku 2022/23 sice základní rozpočet NHS vyskočil ze 162,3 miliardy liber na 185,4 miliardy liber, ale při započtení dodatečných pandemických výdajů byl meziročně stále nižší.

„Brexit zničil vůdčí postavení Británie v Evropě právě v době, kdy ho bylo kriticky zapotřebí, uzavřel mladé generaci možnosti podílet se na benefitech Evropy a znemožnil britskému průmyslu, aby těžil z evropského výzkumu a hospodářské politiky. Naše ekonomika je kvůli tomu mnohem horší a neexistuje žádný renomovaný odborník, který by to popřel,“ shrnul bývalý místopředseda vlády Johna Majora lord Michael Heseltine, dle něhož je brexit po téměř pěti letech „historickou katastrofou“.

Brexit provázený ekonomickým propadem zahýbal také postavením Británie ve světě. „Na politické úrovni se stala izolovanější,“ upozorňuje pro Seznam Zprávy politoložka Josephine Harmonová. „Už není součástí debat o směřování Evropy, kterých přibývá, zejména v otázkách obrany proti ruské agresi a budoucích technologií,“ dodává.

Britská vládnoucí labouristická strana se to snaží změnit a udělat z Británie opět zemi, jež hraje v mezinárodní bezpečnosti důležitou roli. Tamní premiér Keir Starmer nedávno podepsal v Kyjevě smlouvu o „partnerství na sto let“ v oblasti obrany, vědy, energetiky a obchodu. Zkraje února se slíbil přidat k lídrům EU na neformální schůzku, kde se budou probírat otázky evropské bezpečnosti - což je mimochodem považováno za součást jeho snah o opětovné sblížení se sedmadvacítkou.

„Brexit Británii v tomto ohledu vůbec neprospěl. Na mezinárodním poli je ve složité situaci,“ uvádí Edmund Neill s tím, že spolu s odchodem z EU se vliv Británie snížil. „Bylo by ale přehnané tvrdit, že na Spojeném království už nezáleží. Stále má velkou ekonomiku a je členem NATO,“ argumentuje.

Navzdory obrovským dopadům, jež brexit měl na britskou ekonomiku, pokládá za zřejmě nejškodlivější dědictví, který po sobě odchod z EU zanechal, celkové snížení důvěry v britskou politiku.

„Jádrem brexitu byl zásadní rozpor. Prozíraví a poněkud bezohlední populističtí politici říkali to, co chtěli lidé slyšet a naslibovali jim řadu neslučitelných věcí,“ myslí si. „Sliby, na základě kterých se mnozí lidé v roce 2016 rozhodovali, nebyly splněny. Lidé, kteří hlasovali pro odchod z EU, mají do jisté míry právo stěžovat si na to, že nedostali brexit, jaký chtěli,“ shrnuje.