Článek
Yaa Amekudziová se před lety rozhodla vzít budoucnost do vlastních rukou. Ghanská podnikatelka založila spolu s manželem farmu na pěstování kakaových bobů. K zemědělství přistupují udržitelně. Dobře vědí, že jiný přístup by se jim v zemi, která se potýká s viditelnými dopady klimatické krize, vymstil. „Teď je opravdu čas věci měnit. Věřím na spolupráci a my Ghaňané to bereme vážně. Protože klimatickou změnu prožíváme na vlastní kůži,“ říká během rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jak vypadá život s vysokou inflací ve vaší rodné Ghaně?
Ano, ceny rostou. Dopadá to na všechna odvětví včetně potravin. Z jejich rostoucích cen mám největší obavu. Například jen převoz potravin z odlehlých farem do metropole zvýší finální cenu dvakrát, někdy i třikrát. Sama ten rozdíl v drahotě vnímám, když nakupuju na venkově přímo od farmářů, nebo v Akkře. Potravin se obecně do země také dováží méně.
Jako spolumajitelka farmy na kakao vnímám, že lidé nakupují méně a pořizují především to nejzákladnější: chleba nebo třeba máslo. To poslední je pak čokoláda. Ta je spíše luxusní záležitostí.
Yaa Amekudziová
- spolumajitelka farmy na pěstování kakaa Amekudzikope v Ghaně
- majitelka sociálního podniku na výrobu korálků
- regionální odbornice na genderovou problematiku a ochranu dětí v programu Cocoa Life společnosti Mondelēz International
- formální vzdělání získala v Ghaně, kde získala bakalářský titul v oborech obchodní administrativy a oboru komunikace a magisterský titul v oboru veřejného zdraví
Pohybujete se v zemědělském sektoru. Jak moc je to náročné? Navíc v souvislosti s těžkou situací téměř po celém africkém kontinentu kvůli klimatické krizi…
Jsou tu oblasti, kde strašně moc prší. Tak moc, že půda nestíhá vodu vstřebat. Jinde je zase strašlivé sucho. Obojí působí problémy. Vnímám také skutečnost, že zatímco stovky let jsme byli zvyklí pěstovat dle pravidelných sezon, najednou se všechno mění.
Co se týká kakaových bobů, tak ty nikdy nepotřebovaly extra zalévání kvůli dešťům. I to je teď jinak. My se snažíme k pěstování přistupovat udržitelně a například změnit praktiky většiny farmářů. Ti dříve půdu, kterou už nebylo možné znovu využít k pěstování, opustili a vykáceli třeba část lesa, kde začali znovu. Teď už se u nás ale nekácí, protože máme zavlažovací a hnojicí systém. A rádi bychom to mezi další farmáře do budoucna rozšířili.
Jaké další dopady klimatické změny v Ghaně vnímáte?
Méně prší. Vnímám to například i u sebe na zahradě v domě, co mám v Akkře. Dřív stačila pro její údržbu dešťová voda. Teď ale musím používat i vodu užitkovou. Ta je drahá a není to ekologické. Uvedu další příklad. V období, kdy by měla růst rajčata, najednou nerostou, protože neprší.
Aby si běžné Ghaňanky, které podporujeme v rámci našich sociálních projektů, dokázaly s měnící se situací poradit, učíme je například, jak rajčata udržitelně uchovat – usušit, namlít a uskladnit. A to platí nejen pro rajčata. Místní nemusí hladovět jen proto, že zrovna není sezona.
Neobyvatelné kvůli klimatické změně
Vysoká míra ekologických hrozeb a téměř nulová šance se proti nim efektivně bránit nebo řešit jejich dopad. To je realita, se kterou se již teď musí vyrovnávat 27 zemí, uvádí nově zveřejněná zpráva globálního think tanku Institut pro ekonomiku a mír.
Změnu klimatu aktuálně řeší světoví lídři na klimatické konferenci COP27 v Káhiře. Co od ní jako podnikatelka v zemědělství a průkopnice udržitelnosti očekáváte?
Očekávám od ní hodně. Bohaté státy už 13 let mluví o tom, že rozvojovým zemím poskytnou kompenzace za to, jak svými činy přispívají ke zhoršující se klimatické situaci. Kdyby se celá situace začala řešit dřív, nemuseli jsme na tom být tak špatně. Takže teď je opravdu čas věci měnit. Věřím na spolupráci a my Ghaňané to bereme vážně. Protože klimatickou změnu prožíváme na vlastní kůži.
Pokud to nezačneme řešit, dopady můžete ucítit i vy v Evropě. Právě i proto někteří lidé ze svých zemí utíkají. Doufám proto, že COP27 přinese nějaké řešení.
Jak vás napadlo, že založíte farmu na kakao?
Hodně rodin z Ghany pochází z farmářských rodin, kde se kakaové boby pěstovaly. U nás v rodině se tomu věnovala babička ze strany mého otce. Pak přišla příležitost ke spolupráci s korporací Mondelēz International, která pro mě byla důležitá a já v tom viděla i příležitost, jak navázat na rodinnou tradici.
My jsme se rozhodli pěstitele kakaových bobů, kteří již existovali, v rámci našeho rozvojového projektu Cocoa Life sjednotit a pomohci jim navýšit produkci. Také jsem si chtěla farmaření zkusit.
Udržitelný způsob jsme zvolili proto, že kdybychom se rozhodli jinak, vrátilo by se nám to. Pěstování s ohledem na životní prostředí znamená delší životnost kakaovníku - až 30 let.
Jste žena a pohybujete se v zemědělském sektoru, kde, předpokládám, dominují muži. Jaké to je?
Není to jednoduché, ale vždycky jsem si dokázala prorazit cestu. Když se setkáváte s pěstiteli kakaa, většinou jsou to muži. Přitom 75 procent veškeré práce na farmách odvádějí ženy. Jim se nicméně farmářky neříká, protože tu půdu nevlastní. Muži jsou naopak vždycky u prodeje nebo nákupu suroviny.
My se snažíme ženy a dívky podporovat skrze mentoring a podporujeme je v tom, aby se prosazovaly i ve veřejných pozicích v komunitách. Já sama jsem se před rokem stala náčelnicí za to, jakou jsem odvedla práci. Dostala jsem titul, který získávají především muži, ale vybrali mě.
Když se něco v komunitě řeší, já jsem ta, kdo se účastní diskuze a podílí se na rozhodnutí.
Jak konkrétně ženy podporujete?
Chceme, aby byly schopny si samy vydělat peníze. Když se jim to podaří, je pak zajímavé sledovat, že prioritou je pro ně vzdělání jejich dětí. Muži zase spíše usilují o to něco opravit v domácnosti.
Ženám tak pomáháme nejen postavit se na vlastní nohy finančně, ale i tak, aby měly v komunitě vlastní hlas.
