Článek
Čtvrtý den operací na záchranu ponorky Titan ztracené v Atlantiku se nese ve znamení pozvolna umírající naděje. Záchranáři však ve své práci nepolevují a i přes nepříznivé prognózy a náročnost celé akce nadále pokračují v operaci. Od neděle se do záchranných prací zapojily americká i kanadská pobřežní stráž, americké námořnictvo, několik francouzských lodí i letadel a mnoho dalších subjektů.
Záchranná operace je bezesporu rozsáhlá a netypická. Podle středečního vyjádření koordinátora akce, kpt. Jamieho Fredericka z americké pobřežní stráže, pátrá po pohřešovaných pět lodí pobřežní stráže a šest armádních letadel. Na místě je také několik letadel kanadských ozbrojených sil a několik soukromých plavidel, včetně lodi The Deep Energy plující pod bahamskou vlajkou, která nese dvě dálkově ovládaná zařízení (ROV), která se mohou ponořit až do hloubky 3000 metrů. Dalších pět lodí by se mělo připojit k pátrací akci ve čtvrtek.
Vše, co potřebujete vědět o zmizení ponorky Titan
Pod hladinou operují také dvě dálkově ovládaná zařízení (ROV) amerického námořnictva, na místě je rovněž francouzská loď, která je vybavená robotickou ponorkou. Americké námořnictvo také do oblasti vyslalo zařízení pro vyzvedávání těžkých předmětů Fadoss, které je však třeba na moři nejprve připravit k provozu, což může trvat až 24 hodin.
Jelikož není zcela jisté, kde se ponorka ztratila, komplikuje záchranářům akci také obrovská rozloha prohledávaného území. Frederick ve středu v podvečer středoevropského času uvedl, že záchranáři prohledávají území o velikosti dvojnásobku amerického státu Connecticut, což odpovídá zhruba území o rozloze Belgie.
Na vlastní nebezpečí
Pasažéři ponorky Titan zaplatili za svou „vyhlídkovou“ plavbu k vraku Titaniku čtvrt milionu dolarů na osobu (5,4 mil. korun). Podle dostupných zdrojů však není známo, zda společnost OceanGate vyžadovala po pasažérech speciální pojištění. Ani takové pojištění by však pravděpodobně nepokrylo finanční náklady na takto rozsáhlou záchranou operaci.
Korespondent americké televize CBS David Poque, který se loni plavby v ponorce zúčastnil, uvedl, že před vyplutím musel podepsat prohlášení, v němž souhlasil s tím , že Titan je „experimentální plavidlo“, které nebylo „schváleno ani certifikováno žádným regulačním orgánem a plavba v něm může vést k fyzickému zranění, emočnímu traumatu nebo smrti.“
Prostředí je v takové hloubce extrémní, říká expert
Ani když se záchranná technika dostane ke ztracené ponorce Titan na 60 metrů, nemusí být plavidlo vidět, upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy fyzik Ladislav Sieger. Výhru neznamená ani vynoření ponorky na hladinu.
Je zřejmé, že záchrana Titanu bude stát miliony dolarů bez ohledu na to, jak dopadne a otázkou zůstává, kdo ji zaplatí. Podle Chrise Boyera, výkonného ředitele National Association for Search and Rescue, neziskové organizace, která se zaměřuje na záchranu v divočině, závisí v USA okolnosti záchranných operací na místě, kde se člověk ztratí, ale americká pobřežní stráž si peníze za záchranu od lidí neúčtuje, píše list NY Times.
Některé státy, jako např. New Hampshire, účtují jednotlivcům poplatky za záchranu, pokud se ukáže, že byli lehkomyslní či příliš riskovali. Nejčastěji jsou však záchranné akce hrazeny státem z peněz daňových poplatníků.
Admirál ve výslužbě Paul Zukunft, který dříve vedl pobřežní stráž, řekl deníku Washington Post, že společnost OceanGate s největší pravděpodobností nebude muset vládě USA proplácet náklady na záchrannou misi.
„Není to nic jiného, než když soukromník vypluje na moře a jeho loď se potopí. Vyjedeme a zachráníme ho, neposíláme jim za to účet,“ uvedl Zukunft. Incident by však podle něj mohl vést ke změně či úpravě legislativy.
