Pásmo Gazy v mapách: Jak se žije v místě pod izraelským útokem

Pásmo Gazy je domovem pro 2,2 milionu lidí. Jde o hustě osídlené území dlouhé 41 kilometrů a široké zhruba 10 kilometrů. Oblast o čtvrtinu menší než Praha z jedné strany omývá Středozemní moře, ze zbylých tří ji obklopují hraniční ploty oddělující region od Izraele a Egypta.

Pásmo Gazy je už od roku 2007 pod kontrolou militantní islamistické skupiny Hamás. Moci se chopila po násilném konfliktu s tehdy vládnoucí Palestinskou samosprávou, což vedlo k prohloubení mezinárodní izolace území. Izrael a Egypt zahájily jeho blokádu. Postupně ji mírně uvolňovaly, přesto pohyb zboží a osob do Gazy a z ní celou dobu omezovaly.

V reakci na útok teroristů z hnutí Hamás Izrael 7. října zahájil úplnou blokádu Gazy. Izraelský ministr obrany Joav Galant poté oznámil přerušení dodávek elektřiny, paliva i potravin do regionu. To bezprostředně zhoršilo humanitární situaci v Gaze, kde již předtím 80 % obyvatel potřebovalo mezinárodní pomoc.

První dodávky pomoci od vyhlášení blokády tam dorazily o víkendu, ale podle humanitárních organizací nejsou dostačující.

Představitelé OSN varují, že miliony Palestinců čelí dehydrataci a jsou ohroženy nemocemi přenášenými vodou v důsledku stupňující se vodní krize. Izrael po útoku Hamásu ze 7. října totiž přerušil i dodávky vody do Pásma Gazy.

Poslední funkční odsolovací zařízení v oblasti muselo už před týdnem zavřít kvůli nedostatku paliva, stejně jako poslední funkční čistírna odpadních vod, jak uvádí OSN. Izrael sice například minulé pondělí na tři hodiny zapnul jednu vodovodní linku na jihu Gazy, ale podle humanitární agentury OSN v Gaze zásoboval pouze 14 % obyvatel regionu.

OSN tehdy odhadla, že s výjimkou obyvatel města Chán Júnis, kde byla voda opět puštěna, klesla průměrná spotřeba vody v Pásmu na tři litry na osobu na den.

Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby lidé měli přístup k minimálně 50 až 100 litrům vody denně na osobu. Podle palestinského vodohospodářského úřadu nemají obyvatelé Gazy už léta přístup k více než minimálnímu množství.

Již před současnou válkou se tak obyvatelé Gazy potýkali s vážným nedostatkem vody. Většina jejich vody pochází z pobřežního akviferu (podzemní zdroj vody), který trpí nadměrnou těžbou, pronikáním slané vody a průsakem odpadních vod a je na pokraji zhroucení. Tato voda je slaná a až 96 % z ní se nehodí k lidské spotřebě.

„Někteří lidé v Gaze proto pijí mořskou vodu, která je nejen slaná, ale také kontaminovaná nečištěnými odpadními vodami,“ řekl mluvčí WHO pro americkou televizi CNN.

Velké instituce v Pásmu Gazy, včetně nemocnic, mají záložní generátory energie, ale blokáda znamená, že po vyčerpání stávajících zásob nebude k dispozici palivo, které by je pohánělo.

Mezinárodní výbor Červeného kříže uvádí, že bez elektřiny hrozí, že se nemocnice v Gaze „změní v márnice“. Velká část zdravotnických zařízení se navíc soustředí v severní části teritoria, kde Izrael nařídil evakuaci civilních obyvatel.

Veřejná zdravotnická zařízení v Gaze jsou již nyní přetížena nedostatkem materiálu a vybavení. Mnoho specializovaných zákroků tak není k dispozici.

Už před současnou krizí potřebovali pacienti z Gazy, jejichž stav vyžadoval pokročilou péči v nemocnicích na Západním břehu Jordánu, souhlas palestinské samosprávy a poté výjezdní povolení izraelských úřadů. Mezi lety 2008 až 2022 bylo více než 70 tisíc žádostí odložených nebo zamítnutých. Někteří pacienti podle BBC během čekání na schválení zemřeli.

V reakci na útok Hamásu Izrael vyzval civilisty, aby opustili oblast Gazy severně od koryta řeky Vádí Gaza. Předpokládá se, že židovský stát brzy spustí pozemní ofenzivu.

Hraniční přechod Erez do Izraele je uzavřen, takže obyvatelům evakuační zóny nezbývá než zamířit do jižních částí Pásma Gazy. Podle OSN bylo něco málo přes 75 % obyvatel Gazy – přibližně 1,7 milionu lidí – registrovanými uprchlíky již před nařízením evakuace, informuje BBC.

OSN definuje palestinské uprchlíky jako lidi, jejichž „místem pobytu byla Palestina v období od 1. června 1946 do 15. května 1948 a kteří v důsledku války v roce 1948 ztratili domov i prostředky k obživě“. O status uprchlíka mohou žádat také děti palestinských uprchlíků.

Více než 500 tisíc těchto uprchlíků se již před současnou eskalací nacházelo v osmi přeplněných táborech rozmístěných po celém Pásmu. Vzhledem k tomu, že dva z nich, Džabalíja a Šatí, se nacházejí v evakuační zóně, zvýšil se tím tlak na ostatních šest táborů. Někteří lidé jsou proto teď nucení spát pod širým nebem.

Uzavřený pro běžný provoz fakticky zůstává i hraniční přechod Rafáh s Egyptem. V posledních dnech přes něj začaly do Pásma Gazy proudit kamiony s humanitární pomocí, ale Káhira se brání tomu přijmout na svém území statisíce palestinských uprchlíků.

K zásobování Pásma Gazy léta sloužila také síť podzemních tunelů vybudovaná Hamásem. Hnutí přes ně pašovalo i zbraně a materiál pro jejich výrobu. Jak je síť rozsáhlá, se z veřejných informací nedá vyčíst. Přibližné měřítko lze nicméně získat například z této mapy, kterou izraelská armáda zveřejnila v roce 2021 po operaci Strážce zdi.

Ta měla podle Izraele ukazovat všechny zlikvidované tunely vzdušnými útoky. Zničeno mělo být při operaci celkem 100 kilometrů tunelů. Hamás nicméně posléze kontroval prohlášením, že izraelské útoky zničily jen asi 5 % tunelů a že celá síť má dohromady 500 kilometrů.

Podrobněji o síti tunelů si můžete přečíst v tomto článku.