Podivný konec čínského ministra. Zahýbat může i se Si Ťin-pchingem

Před pěti týdny se čínský ministr zahraničí Čchin Kang setkal v Pekingu s šéfem americké diplomacie Antonym Blinkenem, aby se zúčastnil jednání mezi oběma mocnostmi, které sledoval celý svět. Kdybyste však na webu ministerstva chtěli záznamy o schůzce najít nyní, čeká vás zklamaní – veškeré zprávy o jeho aktivitě byly smazány nebo zablokovány.

Čchin byl totiž v úterý poté, co krok schválilo vedení čínského parlamentu i prezident Si Ťin-pching, odvolán z funkce, ve které strávil jen sedm měsíců. „Padáka“ dostal skoro po měsíci otázek a spekulací o jeho osudu, protože už koncem června zmizel z očí veřejnosti.

„Z krátkodobého hlediska mohou mít peripetie kolem Čchinova zmizení jisté dopady. Přišly totiž v době, kdy se čínská vláda po několika letech stále napjatějších vztahů snažila obnovit dialog s Washingtonem a napravit pošramocené vztahy s evropskými zeměmi,“ přiblížil pro Seznam Zprávy situaci sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis.

V rozhovoru dále vysvětlil, jak chápat, že ministra protežovaného Si Ťin-pchingem nahradí jeho předchůdce, a nastínil i to, jak překotnou změnu vnímá čínská veřejnost.

Jak si odvolání ministra Čchin Kanga poté, co se po něm na měsíc slehla zem, vysvětlujete?

Čchin Kang z očí veřejnosti náhle zmizel 25. června během příprav na setkání zemí jihovýchodní Asie. Na začátku měsíce byla dále zrušena návštěva šéfa zahraniční politiky EU Josepa Borrella, údajně s odůvodněním, že Čchin byl „pozitivně testován“ na koronavirus. Vláda jeho pokračující nepřítomnost blíže nevysvětlila a pouze uvedla, že to souvisí se „zdravotními důvody“.

V Číně jsou nicméně zmizení vysokých úředníků, celebrit a podnikatelů poměrně běžnou záležitostí. V minulosti se již stalo, že se po vysokých úřednících na dlouhou dobu slehla zem, aby o několik měsíců později disciplinární komise vládnoucí komunistické strany zveřejnila, že byli zadrženi kvůli vyšetřování.

Mezi nejznámější případy posledních let patří zmizení bývalého čínského šéfa Interpolu Meng Chung-weje, když v roce 2018 cestoval po Číně. V roce 2020 pak byl odsouzen k trestu 13,5 roku vězení za přijetí úplatku.

Není ovšem jasné, zda i proti Čchinovi bylo nebo bude zahájeno disciplinární řízení. Současné informace naznačují, že mu prozatím zůstává post Státního rady, který je v mocenské hierarchii nad úrovní ministrů. V případě dokonané „čistky“ je však setrvání na tomto postu spíše nepravděpodobné. Podobné informační mezery nejsou v čínském politickém systému ničím neobvyklým, jelikož vnitřní fungování strany ze své podstaty postrádá transparentnost a k rozhodování dochází za zavřenými dveřmi.

Jak moc velkou roli v jeho odvolání podle vás sehrál údajný románek s televizní moderátorkou (více zde)? A jak se vůbec lidé v Číně na tyto skandály dívají?

Několikatýdenní absence takto vysoce postaveného politika pochopitelně vyvolává řadu spekulací a hypotéz. Vedle již zmíněných zdravotních problémů a vyšetřování disciplinární komisí se přetřásala i Čchinova údajná aféra s Fu Siao-tchien, moderátorkou čínské Phoenix TV, která se podle některých médií také již nějakou dobu neobjevila na veřejnosti.

Skandály podobného typu mohou být citlivou záležitostí, jelikož politické a stranické elity mají de facto sloužit jako morální vzor občanům a podobných přešlapů by se tak měly vystříhat.

Celosvětově známým případem v tomto duchu je nařčení čínské tenisové hvězdy Pcheng Šuaj, která se v roce 2021 také ztratila z očí veřejnosti poté, co obvinila bývalého čínského vicepremiéra Čanga Kao-liho ze sexuálního nátlaku. Své tvrzení tehdy uvedla v příspěvku na sociálních sítích, který cenzura smazala během několika minut po zveřejnění.

Bude jeho odvolání něco znamenat pro čínskou zahraniční politiku?

Z krátkodobého hlediska mohou mít peripetie kolem Čchinova zmizení jisté dopady. Přišly totiž v době, kdy se čínská vláda po několika letech stále napjatějších vztahů snažila obnovit dialog s Washingtonem a napravit pošramocené vztahy s evropskými zeměmi. Čchin Kang v nedávné době přijal své protějšky ze Spojených států, Německa či Nizozemska a očekávala se jeho reciproční návštěva v těchto zemích.

Podle agentury Reuters Velká Británie také kvůli této aféře nebyla schopna stanovit datum návštěvy svého ministra zahraničí v Číně. Ta se měla uskutečnit již tento měsíc a je považována za klíčovou pro urovnání napjatých vztahů.

Zmizení vedoucího představitele na úrovni místopředsedy vlády tedy vnáší nejistotu a zmatek do konzistentnosti a důvěryhodnosti rozhodování Pekingu a stejně tak i do budování komunikačních kanálů s Čínou.

Objevily se také spekulace, že Čchinovo zmizení může souviset s čínskou politikou vůči Rusku po Prigožinově nezdařeném puči. Ostatně Čchinovým posledním vystoupením ve státních médiích bylo setkání s náměstkem ruského ministra zahraničí Andrejem Ruděnkem, který navštívil Peking necelých 48 hodin po neúspěšné vzpouře Vagnerovy skupiny.

Přesto je třeba mít na paměti, že v čínském politickém systému ministr zahraničí vykonává, nikoli definuje zahraniční politiku. V tomto ohledu je nejdůležitějším orgánem Komise pro zahraniční záležitosti Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Té předsedá Si Ťin-pching osobně a její současný ředitel Wang I, který v posledních týdnech zastupoval Čchina na schůzkách se zahraničními delegacemi, bude zjevně paralelně jmenován na pozici ministra.

Ministra tedy nahradí jeho předchůdce, což web CNN označil za neobvyklé. Je to skutečně tak výjimečné?

Je to tak, Wang I se svým jmenováním skutečně stává staronovým ministrem zahraničí. Tento post zastával již mezi lety 2013 a 2022, kdy se zasloužil o asertivnější zahraniční politiku v duchu takzvaných „vlčích válečníků“.

Jak jsem ale již uvedl, přestože funkce ministra zahraničí je klíčová pro vnější angažovanost, není nejdůležitější funkcí v čínském diplomatickém systému. Tu 69letý Wang I zastával – a pravděpodobně alespoň prozatím nadále zastávat bude – z pozice ředitele již zmíněné komise a také jako člen 24členného politbyra. Právě to z něj činilo de facto nejvýše postaveného čínského diplomata.

Nepotvrdily se tedy původní spekulace, že Čchin by mohl být nahrazen náměstkem ministra zahraničí Ma Čao-süem nebo Liou Ťien-čchaem, vedoucím Oddělení mezinárodních styků ÚV KS Číny. To jen podtrhuje, že stranické vedení dává přednost dřívější kontinuitě a současně se pravděpodobně chce vyhnout situacím, kdy se Wang I objevoval na setkáních na úrovni ministrů zahraničí, aniž by měl příslušný titul.

Média Čchin Kanga označují za věrného spojence prezidenta. Říká nám jeho odvolání něco o Si Ťin-pchingovi a jeho vedení?

Pravdou je, že Čchin Kang byl jedním z nejmladších čínských ministrů zahraničí a jeho raketový vzestup analytici částečně přičítali blízkosti k Si Ťin-pchingovi. Před nástupem na ministerské křeslo působil od července 2021 do začátku letošního roku jako velvyslanec Čínské lidové republiky ve Spojených státech, což je geopoliticky velmi citlivá a exponovaná pozice. V letech 2006–2014 byl dvakrát mluvčím ministerstva zahraničí a v letech 2014–2018 šéfem protokolu, který dohlížel na mnoho Siových kontaktů se zahraničními představiteli.

Čchinovo jmenování na post ministra zahraničí namísto zkušenějších kandidátů tak sice vyvolalo mezi pozorovateli určité překvapení, nicméně bylo všeobecně vnímáno jako projev Siovy důvěry v tohoto diplomata. Právě proto, že byl Čchin takto protežován generálním tajemníkem a patřil mezi jeho loajální stoupence, se mohou jakékoli problémy s ním spjaté potenciálně špatně odrážet i na Si Ťin-pchingovi a neotřesitelnosti jeho vedení.

Jak moc tento krok zasáhne Čínu a tamní veřejnost? Většinou je tato země vnímána jako místo, kde jsou lidé u moci dlouho a vše se drží v zaběhlé rovině, což je v rozporu s krátkou dobou, kterou Čchin strávil ve funkci.

Je třeba mít na paměti, že v Číně funguje velmi striktní kontrola toku informací a například komentáře k článkům zmiňujícím Čchin Kanga sdílené v aplikaci pro zasílání zpráv WeChat byly v posledních dnech zakázány. Podobně tak na webových stránkách ministerstva zahraničí byla vymazána nebo znepřístupněna velká část článků o Čchinovi.

V současné digitální éře tak existuje paralela k období kulturní revoluce z let 1966–1976. Tehdy nebylo neobvyklé, že Mao Ce-tungovi rivalové a jiní lidé, kteří upadli v politickou nemilost, jednoduše zmizeli z fotografických záznamů.

Zájem veřejnosti přesto dokazují jiné údaje z platformy Baidu – čínského ekvivalentu Googlu. Podle nich se zvýšil počet vyhledávání ministrova jména za poslední týden hned 28násobně. Celé drama se zmizením a nahrazením ministra tak i přes všudypřítomnou cenzuru vyvolává kritiku a otázky ohledně důvěryhodnosti vlády, a to nejen u zahraničních pozorovatelů.

Jmenování staronového ministra, který na tomto postu již odsloužil celou dekádu, může být mnohými vnímáno jako stabilizace potenciálního vnitropolitického dramatu. Na další kroky a přijetí Wanga I v Číně i za jejími hranicemi je však třeba si počkat.