Otázky a odpovědi: Jak Putin vnímá Ukrajinu a proč se mu v Kyjevě vysmívají

„Můžeme spekulovat o tom, zda by cílem nebyl například Charkov,“ vysvětlil v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog a rusista Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Teoreticky je to koridor ke Krymu. Rusové sice postavili most, koridor by ale dával logiku,“ dodal.

Možností je také „rozšíření“ prostoru, který v současnosti kontrolují separatistické republiky na východě Ukrajiny. Ty byly vyhlášené na rozsáhlejším území, než jaké v současnosti skutečně ovládají.

Vůdce doněckých vzbouřenců uvedl, že Rusko uznalo Doněckou lidovou republiku v hranicích ukrajinské Doněcké oblasti. Prohlášení Moskvy jsou ale zatím v tomto směru nejednoznačná.

Ve vzduchu visí otázka, jak daleko by mohla ruská chapadla dosáhnout, a to doslova. Podle zahraničních médií není zcela vyloučený ani útok na ukrajinskou metropoli Kyjev – uvedl to mimo jiné americký ministr obrany Lloyd Austin pro televizní stanici ABC News. Podle představitele americké administrativy je to „vysoce pravděpodobné“. Jak je to ale doopravdy, jasné není.

Podle Svobody ale existuje ještě jiný cíl než území: „Všemi těmi cvičeními a hrozbami se nesmírně vyčerpává ukrajinská ekonomika. Rusové mají peníze z ropy a zemního plynu, nic jiného moc nejsou schopni vyvážet, pro Ukrajinu jde ale o obrovský malér. Firmy tam nechtějí investovat, protože se bojí války, přerušuje se letecká doprava.“

„Kreml může tvrdit, že viníkem je Euromajdan a nová ukrajinská garnitura, která uvedla zemi do bankrotu. Jestli to ale někdo skutečně udělal, byl to v roce 2014 tehdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč,“ podotkl Svoboda.

Vladimir Putin navíc Ukrajinu vykresluje jako skrz naskrz zkorumpovanou zemi, která se potácí v hlubokých ekonomických problémech a jež usiluje o vlastní jadernou zbraň. „Velká část Putinova projevu zněla jako horečnatý sen,“ napsal reportér BBC Paul Adams.

Ukrajinu ekonomicky vyčerpávalo už napětí posledních týdnů, přestaly tam létat některé aerolinky, situace odradila část investorů. Sankce už vyhlášené nebo plánované kvůli uznání separatistických republik by mohly poškodit i Rusko. Nejen symbolicky velmi důležitým postihem je německé rozhodnutí pozastavit projekt plynovodu Nord Stream 2.

Podívejte se, jak v Doněcku slavili uznání ze strany Kremlu a jak pokračují evakuace části obyvatel separatistických regionů do Ruska.

Ruský lídr Vladimir Putin nedávno napsal text, v němž se o Rusech a Ukrajincích vyjadřuje jako o „jednom lidu“. Takový koncept pramení mimo jiné ze sentimentu po Kyjevské Rusi, prvním státu východních Slovanů, který se rozléhal i na území, kde leží současné Rusko a Ukrajina.

Dynastie Rurikovců, jež tam vládla, později po staletí vládla i carskému Rusku. Rusové dodnes tento útvar považují za základ své státnosti a kolébku své kultury, odkazují se k němu i Ukrajinci.

Pro Západ i Ukrajince je to ovšem příležitost si z Ruska utahovat – jako v přiloženém tweetu amerického velvyslanectví na Ukrajině. To připomnělo, že v době, kdy Kyjev jakožto srdce Kyjevské Rusi vzkvétal, území dnešní Moskvy byla jen pustá divočina. Stejné přirovnání použil i starosta Kyjeva Vitalij Kličko.

V pondělním projevu ruský prezident mluvil také o tom, že „Vladimir Iljič Lenin je autor a architekt Ukrajiny“. Například západoukrajinské město Lvov a přilehlé regiony se ale staly součástí státu pod kontrolou Moskvy, tedy Sovětského svazu, až během druhé světové války následkem paktu Ribbentrop–Molotov. Předtím byly po staletí součástí Polska a habsburské monarchie.

„K rozpadu naší země vedly strategické chyby vedení komunistické strany. Rozpad historického Ruska, pod názvem SSSR, je na jejich svědomí. (…) Ukrajina nikdy neměla tradici vlastní státnosti. Mechanicky kopírovala cizí modely,“ prohlásil Putin.

Už v roce 2005 Putin – někdejší člen sovětské tajné služby KGB a později i šéf Federální bezpečnostní služby FSB – rozpad Sovětského svazu v roce 1991 označil za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“.

„Pro Rusy nastalo skutečné drama. Desítky milionů našich obyvatel a krajanů se ocitly mimo ruské území. Epidemie rozvratu se pak rozšířila i do samotného Ruska,“ řekl před sedmnácti lety ruský prezident.

Největší menšinu na Ukrajině v současnosti tvoří právě Rusové. Podle posledního sčítání lidu, které úřady provedly už v roce 2001, šlo o necelou pětinu ukrajinské populace, konkrétně o 17,3 procenta. Před 21 lety šlo o více než 8,3 milionu etnických Rusů, z toho skoro 1,5 milionu žilo na dnes anektovaném Krymu.

Podle The Conversation opustil oblast Donbasu, kde byla a je z velké části ruská menšina koncentrovaná, od roku 2014 asi milion lidí, kteří odešli do Ruska – další asi milion a půl osob se pak přestěhoval do jiných částí Ukrajiny.

Moskva poslední dva roky rozdává obyvatelům Donbasu ruské pasy. Vydalo se jich už více než půl milionu. A právě „ochrana krajanů“ je argumentem, který sami ruští diplomaté a politici zmiňují v souvislosti s možným použitím vojenské síly.

„Pokud Ukrajinci spustí útok proti Rusku, neměli by být překvapení protiútokem. Nebo pokud začnou neskrývaně zabíjet ruské občany, ať už na Donbasu, nebo kdekoli jinde,“ prohlásil nedávno v rozhovoru pro britský The Guardian ruský velvyslanec při EU Vladimir Čižov.

Zároveň varoval před „ukrajinskou provokací“ namířenou proti samozvaným republikám. Tento argument je teď o to naléhavější vzhledem k tomu, že Rusko je uznává jako nezávislé státy.

Podle odborníků Jacoba Lassina a Emily Channel-Justiceové ze Státní univerzity v Arizoně a Harvardské univerzity ruská menšina žila vedle Ukrajinců v prvních dvou desetiletích existence samostatné Ukrajiny v míru. Velká část z nich navíc hlasovala na počátku 90. let pro nezávislost Ukrajiny.

Nálada se proměnila částečně až s nástupem Viktora Janukovyče do prezidentského úřadu v roce 2010 – nelze však říci, že plošně, tedy že by celá ruská menšina na Ukrajině vyjadřovala proruský sentiment.

„Ukrajina je země obrovských kulturních rozdílů. Na východě se vliv Ruska stupňoval od 17. století. Západ země měl ale odlišný vývoj a Halič byla součástí Ruska, respektive Sovětského svazu jen od roku 1939 do jeho rozpadu. Západní Ukrajinci se nepovažují za Rusy. A tomu složitému historickému vývoji odpovídá i to, že Rusové naopak snadno uvěří tvrzení, že na Ukrajině žije spousta fašistů, kteří utlačují hodné Rusy,“ řekl Seznam Zprávám historik Jan Rychlík.

Na konci loňského roku vyjmenovalo Rusko několik bezpečnostních požadavků vůči Spojeným státům a NATO. Mezi nimi je i garance, že se Ukrajina nikdy nepřipojí k Severoatlantické alianci. Dále požadavky zahrnují i bod o nepřípustném rozmisťování zbraní, jež by mohly podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova ohrozit ruské území.

Moskva od Washingtonu v prosinci žádala i to, aby ukončil vojenskou spolupráci s bývalými sovětskými republikami a stáhl z Evropy jaderné zbraně. Rusko chce, aby se síly NATO stáhly do míst, kde byly před rokem 1997, to znamená, že by například američtí vojáci nemohli působit ani v Česku, které vstoupilo do aliance až v roce 1999.

Po obdržení americké odpovědi Rusko uvedlo, že nedostalo pozitivní odpověď na klíčové body – členství Ukrajiny v NATO a rozmisťování útočných zbraní.

Uznání vzbouřeneckých regionů ale nejspíše požene Ukrajinu dál do náručí NATO. „Pokud je Putinovým hlavním cílem zajistit, aby Ukrajina nevstoupila do NATO, nebo připravit Ukrajinu o vojenskou spolupráci se západními zeměmi, pak je zřejmé, že jedná přesně opačným směrem… A je těžké si představit, že evropské země, USA a NATO budou souhlasit se stažením podpory Ukrajině pod tak silným tlakem,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy ruský politolog Alexandr Morozov.

Ruský prezident Vladimir Putin tvrdí, že ze strany Západu zazněl na počátku 90. let příslib o nerozšiřování NATO. A má pravdu.

Dokazuje to krátký záznam ze schůzky vysokých úředníků ministerstev zahraničí Spojených států, Británie, Francie a Německa, která se uskutečnila 6. března 1991 v Bonnu.

Jedná se o příslib, který dostal Sovětský svaz – že se Severoatlantická aliance nebude rozšiřovat směrem na východ, tedy o státy z někdejšího komunistického bloku. Konkrétně šlo o výroky německého zástupce Jürgena Chroboga, že Sověti dostali toto ujištění o rok dříve během jednání „4+2“, při nichž se státy dohodly na podmínkách znovusjednocení Německa.

Původně tajný dokument, který objevil americký politolog a historik Joshua Shifrinson, je ve skutečnosti jen dalším svědectvím o ústních příslibech, kterými se západní politici před více než třiceti lety snažili uklidnit sovětské politiky v čele s Michailem Gorbačovem. Příslibech, které porušili.

Zatímco Západ porušil ústní přísliby, v případě Ruska jde o porušení formálnějších dohod. Zejména jde o tzv. budapešťské memorandum z roku 1994, které Ukrajině slibuje suverenitu a teritoriální integritu výměnou za to, že se vzdá jaderných zbraní, které na jejím území byly rozmístěny v dobách Sovětského svazu.

Současné ruské uznání vzbouřeneckých republik na východě Ukrajiny je také porušením minských dohod – úmluvy podepsané na počátku konfliktu na Donbasu. Zatímco první minskou dohodu o příměří porušily obě strany, ruská i ukrajinská, ta druhá zůstala nerealizovaná. Podle agentury Reuters především kvůli tomu, že Kreml trval na tom, že není součástí konfliktu, tudíž se na něj nevztahují podmínky dohody.