Článek
Je to bezmála čtrnáct dní, co pučisté v Nigeru v čele s generálem Abdourahamanem Tianim obsadili prezidentský palác a zajali hlavu státu Mohameda Bazouma, kterého dosud zřejmě drží v zajetí. Krátce po jeho sesazení pozastavili vzbouřenci platnost ústavy a rozpustili ústavní instituce.
Své jednání zdůvodnili zhoršující se bezpečnostní situací v zemi a nedostatečnou spoluprací s vojenskými vládami sousedního Mali a Burkiny Faso. V těchto bývalých francouzských koloniích, jíž je i Niger, se rovněž v posledních letech odehrály vojenské převraty.
Na situaci v Nigeru zareagovalo poměrně tvrdě Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS), které vyhlásilo juntě týdenní ultimátum na propuštění prezidenta a stažení jednotek. Pokud by se tak nestalo, sdružení připustilo, že by mohlo podniknout přímé kroky, včetně možného ozbrojeného konfliktu.
Junta uzavřela vzdušný prostor
Vůdci násilného převratu zdůvodňují uzavření vzdušného prostoru země obavami z vojenské intervence sousedních států.
Vůči jejich tvrzení se však vymezily právě Mali, Burkina Faso a Guinea, které jsou rovněž členskými státy společenství. Ty podpořily Niger s tím, že by se v jeho vnitřních záležitostech ECOWAS neměl angažovat.
Ultimátum vypršelo v neděli, pučisté v reakci na to uzavřeli vzdušný prostor země, zjevně v obavách z vojenské intervence sousedních států.
Jaká je pravděpodobnost, že ECOWAS opravdu zasáhne, a má na to prostředky? Tuto a další otázky se pokusíme zodpovědět níže:
Jaká je pravděpodobnost vojenské intervence ECOWASu?
Africké společenství podle agentury Reuters v pondělí uvedlo, že vydá prohlášení ohledně svých další kroků v reakci na postoj nigerské armády, která se odmítá podvolit zahraničnímu tlaku a vrátit moc prezidentovi Bazoumovi, jenž byl svržen při převratu.
Ministři obrany ECOWAS v pátek oznámili, že mají hotový plán intervence, včetně toho kde a kdy by státy společenství udeřily, pokud by sesazený prezident Bazoum nebyl propuštěn a dosazen zpět do úřadu. Podrobnosti ale regionální blok nezveřejnil, rozhodnout ale mají hlavy členských států.
S intervencí ovšem nesouhlasí všechny státy ECOWAS. Mali a Burkina Faso, které mají nyní pozastavené členství kvůli tomu, že se tam rovněž moci chopily vojenské junty, uvedly, že by intervenci v Nigeru považovaly za „vyhlášení války“ i proti nim.
„Pravděpodobnost vojenského zásahu je velmi, velmi vysoká,“ uvedl pro deník Deutsche Welle geopolitický analytik Ovigwe Eguegu. „Spojené státy by to podpořily, protože Niger je důležitým partnerem v boji proti islámským radikálům,“ dodal.
Bezpečnostní expert Fahiraman Kone z Mali se domnívá, že vojenská intervence je „možností“, zejména s ohledem na přání nového nigerijského prezidenta Boly Tinubua získat zpět pozici Nigérie jako regionálního vůdce. Tinubu byl zvolen do čela rady ECOWASu před necelým měsícem a Nigérie zároveň představuje ve společenství jednoho z nejsilnějších hráčů, co se týče armády a vojenské techniky.
Společenství západních afrických států v posledních letech již několikrát intervenovalo v zemích, kde propuklo povstání. Naposledy vyslalo své vojáky v roce 2017 do Gambie, kde prezident Yahya Jammeh odmítl odstoupit po prohraných volbách.
Jaký je postoj Západu?
Vedle ECOWASu, Africké unie, OSN a Evropské unie odsoudily dění v Nigeru také Spojené státy a oficiálně dokonce i Rusko, jemuž však nestabilní situace v zemi naopak nahrává. USA a Francie mají rovněž v zemi své vojenské posádky (Francie kolem 1500 a USA asi 1000 vojáků).
V pátek vojenská junta vypověděla několik vojenských dohod s Francií, včetně dohody o rozmístění francouzských vojáků. Podle afrikanisty Jakuba Zbýtovského je však velmi nepravděpodobné, že by se v Nigeru chtěl vojensky jakkoli angažovat Západ a především Francie.
Niger může přijít o západní peníze
Africký stát Niger je pro světové velmoci velice důležitou zemí také proto, že se jedná o důležitého producenta uranu. Západní státníci nechtějí, aby se opakoval scénář z Mali, které se po vojenském puči přiklonilo k Rusku.
V pondělí se k situaci vyjádřil také italský ministr zahraničí Antonio Tajan, který v rozhovoru pro list La Stampa uvedl: „Není jiná cesta než diplomatická. Doufám, že lhůta Hospodářského společenství západoafrických států, která vypršela o půlnoci, bude dnes prodloužena.“
Spojené státy i další západní země pohrozily pozastavením finanční podpory Nigeru, pokud nebude prezident propuštěn a ustaven zpět do funkce.
Jaké má ECOWAS vojenské možnosti a případné šance na úspěch?
Zásah v Nigeru by do značné míry závisel na Nigérii, která má armádu čítající 223 000 vojáků a také moderní stíhačky a bojové vrtulníky. Nejenže má Nigérie největší armádu v regionu, navíc také přímo sousedí s Nigerem, a tak její ústřední role dává podle expertů i logistický smysl.
Senegal ve čtvrtek uvedl, že pokud se ECOWAS rozhodne vojensky zasáhnout, zúčastní se. Tamní ministryně zahraničí Aissata Tall Sallová řekla novinářům, že „senegalští vojáci by se měli zúčastnit. Tyto státní převraty musí být zastaveny,“ uvedla.
Některé další členské státy ECOWAS však již uvedly, že použití síly v Nigeru nepodpoří, a právě nejednotnost společenství může být kamenem úrazu.
„Kromě našeho nigerijského souseda si nemyslím, že existuje jiná síla, protože Mauritánie nesouhlasí, Alžírsko nesouhlasí, Mali a Burkina Faso také nesouhlasí. A Benin se zaútočit nechystá,“ uvedl Abdoul Moumouni Abass, nigerský odborník na prevenci radikalizace.
Právě Mali a Burkina Faso, země rovněž stižené převraty, ve společném prohlášení varovaly, že jakýkoli vojenský zásah proti vůdcům nigerského převratu bude považován za „vyhlášení války“ jejich národům.
Jaký je vztah země k Francii?
Vztah afrických zemí k bývalému kolonizátorovi postupem času stále chladne. Francie byla v Nigeru i v dalších zemích regionu (Burkina Faso, Mali) koloniální mocností. Francouzská politika vůči bývalým koloniím byla navíc velmi elitářská a s touto minulostí se Paříž vyrovnává pomalu.
Rusko si připisuje úspěch v další africké zemi
Necelý týden od vojenského puče v Nigeru vedeného generálem Abdourahamanem Tianim zatím stále není úplně jasné, jak se bude situace dále vyvíjet.
V regionu naopak v poslední době roste obliba Ruska a Číny. Rusko se snaží být vnímáno jako možný partner, který nemá vazby na koloniální historii, podobně jako právě Čína. Samotné Rusko se snaží o silnější spolupráci s Nigerem dlouhodobě, kvůli nerostnému bohatství a rozsáhlým ložiskům uranu.
Podpora Ruska není jen důsledkem puče, ale dlouhodobější situace v zemi. V Nigeru existuje hnutí M62, které již od loňského roku pořádá protifrancouzské demonstrace a Rusko vnímá jako možnou alternativu.
Sílící obliba Ruska je zřejmě důsledkem ruské propagandy i toho, jak jeho vliv v posledních letech roste i v sousedním Mali a Burkině Faso. V Mali si vojenská junta pozvala žoldnéře z Vagnerovy skupiny - oficiálně na pomoc proti džihádistickým skupinám, jinak ale také na svoji ochranu.
