Íránská osa odporu obklíčila Izrael ze všech stran

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Izrael ve středu oznámil vyslání dalších jednotek do své „omezené“ vojenské operace v Libanonu. Vpád do sousední země zahájil v úterý s cílem zlikvidovat pozice Hizballáhu, odkud militantní hnutí útočilo na židovský stát.

Ještě v úterý večer Írán podnikl masivní raketový útok proti Izraeli, který označil za odvetu za červencovou vraždu vůdce palestinské teroristické organizace Hamás v Teheránu a zářijový atentát na šéfa Hizballáhu v Bejrútu.

Izrael s podporou Spojených států slibuje Íránu tvrdou odplatu. Ten zase mluví o možnosti ještě většího útoku, než byl ten úterní. Íránu se ale nabízí řada dalších možností, jak může proti Izraeli, případně Západu na Blízkém východě zasáhnout.

Do konfliktu by mohly vstoupit tedy i tzv. iránské „proxies“, tedy „osa odporu“, kterou Írán vytrvale buduje. Jak by se mohla zapojit, se těžko odhaduje, zčásti i proto, že síť íránských spojenců je široká a sahá do různých částí Blízkého východu a nabízí se řada možností.

Kdo všechno že je na straně Íránu? A jak jsou jednotliví aktéři silní?

Jednou ze skupin, u které se uvažuje o tom, že má ještě další prostor k eskalaci, jsou Húthíové, kteří ovládají asi třetinu území Jemenu, včetně hlavního města Saná, a 80 % populace země.

Jejich vojenská síla není dobře známa. Například v počtu bojovníků uvádí různé zdroje a experti různé odhady, které se podle deníku The New York Times pohybují od 20 tisíc až do 200 tisíc lidí. Nedávné útoky nicméně ukázaly, že Húthíové jsou schopní v úderech proti lodím nebo vzdáleným pozemním cílům, což momentálně představuje i největší hrozbu pro Izrael a nejen pro něj. Pozemní útok ostatně s přihlédnutím ke geografii ani nepřichází v úvahu.

Někteří analytici se kvůli tomu domnívají, že by se z této jemenské skupiny mohla stát dokonce největší hrozba z celé osy odporu.

„Myslíme si, že Húthíové v Jemenu se stanou pro Izrael v dlouhodobém horizontu větší hrozbou než Hamás, nebo dokonce Hizballáh. Írán je považuje za hlavního hráče a součást strategie osy odporu,“ komentoval například loňské útoky Húthíů v Rudém moři íránský analytik Násir Imání.

Húthíové se navíc podle izraelského analytika a bývalého agenta Mosadu Jossiho Alfera na rozdíl třeba právě od Hizballáhu, který je pevně ukotven v libanonské politice, nemusí nikomu zodpovídat. Jinými slovy Húthíům nehrozí, že by je voliči potrestali ve volbách, jak se to může stát poslancům Hizballáhu.

Zároveň ale platí, že vliv Íránu a jeho šance ovlivňovat směřování organizace jsou v případě jemenských povstalců ve srovnání s Hizballáhem menší. Detailně jsme se otázkám ohledně síly této skupiny a potenciálnímu vlivu jejího konání na dění na Blízkém východě věnovali například v tomto článku.

V Iráku íránský vliv prostupuje politikou i byznysem, ale největší pozornost se soustředí na šíitské ozbrojené milice, které jsou podle amerického deníku The New York Times (NYT) sice součástí iráckého vládního bezpečnostního aparátu, ale Írán je už dlouhé roky podporuje finančně, dodávkami zbraní i výcvikem.

Podle NYT se obecně má za to, že Írán sice těmto skupinám přímo nediktuje, na jaké cíle mají zaútočit a kdy tak mají učinit, ale nějaký vliv v těchto rozhodovacích procesech má.

Nejznámější a největší z těchto skupin se nazývá Katáib Hizballáh (není přímo napojená na libanonský Hizballáh), která má podle odhadů k dispozici deset až 30 tisíc ozbrojených bojovníků.

Potenciální nebezpečí pro Izrael představují spíš její rakety nebo drony. Podle amerických armádních posudků má totiž tato skupina k dispozici zbraně s dostřelem až 1100 kilometrů, což je víc než dost na to, aby dostřelila až na území židovského státu.

Zatím se nicméně Katáib Hizballáh i další skupiny od vypuknutí války v Gaze soustředí hlavně na útoky na americké cíle přímo v Iráku. Tyto šíitské ozbrojené skupiny jsou aktivní víceméně na celém území Iráku kromě severovýchodní části ovládané Kurdy.

V Sýrii má Írán vliv přímo na režim diktátora Bašára Asada, který od Teheránu dostával finanční půjčky, ropu a v některých případech i bojovou sílu, která se zapojovala do syrské občanské války. Kromě toho v Sýrii Írán podporuje i vlastní nestátní ozbrojené skupiny, z nichž některé jsou přímo pod kontrolou jednotek Quds, tedy zahraniční složky Íránských revolučních gard.

Sýrie podle NYT v poslední době slouží Íránu zejména k výrobě a převážení zbraní nejen pro místní bojovníky, ale i pro Hizballáh v sousedním Libanonu.

Izrael nicméně proti skladům zbraní i vojenskému personálu napojenému na Írán v Sýrii po vypuknutí války v Gaze začal podnikat častější vzdušné útoky, čímž se podle deníku The Times of Israel ukázalo, že židovský stát už „nemá obavu“, že by z této strany mohla přijít nebezpečná eskalace.

Jeho kampaň navíc íránské síly v Sýrii do značné míry oslabila, což bylo podle The Times of Israel součástí příprav na válku s Hizballáhem.

Klíčovou součástí osy odporu je samozřejmě Hizballáh, který je ze všech zmiňovaných skupin Íránu nejbližší.

Jde o šíitské hnutí, které s přičiněním Íránu vzniklo už v 80. letech minulého století. Jeho hlavním cílem bylo bojovat proti Izraeli v první libanonské válce, která vypukla v roce 1982 a formálně skončila až v roce 2000. V roce 2006 Hizballáh bojoval s Izraelem znovu v měsíc trvající druhé libanonské válce, kdy si podle NYT svým výkonem vybudoval velký věhlas v arabském světě.

Momentálně je Hizballáh označován za jednu z vojensky nejsilnějších nestátních skupin na světě. Nejaktivnější je na jihu Libanonu, kam se soustředí i aktuální izraelské údery a kde představuje i mocnou politickou sílu. Operuje ale i v Sýrii a pomáhá například s výcvikem dalších skupin v Iráku a Jemenu.

Vojenské síle Hizballáhu jsme věnovali nedávno celý článek. V krátkosti lze říct, že nejobávanější je jeho široký arzenál raket čítající možná až 200 tisíc střel.

Před aktuální eskalací konfliktu s Izraelem experti odhadovali, že početní síla milice se pohybuje někde mezi 15 a 20 tisíci vycvičenými bojovníky, přičemž tuto sílu může doplnit až 30 tisíc dalších rezervistů, jak s pomocí expertů vyčíslila německá stanice Deutsche Welle. Odhady se ale samozřejmě různí, Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) psalo až o 30 tisících.

Mezi Hizballáhem a Izraelem v tuto chvíli probíhá už nejspíš téměř plnohodnotná válka a je otázka, jestli ho pozemní vpád Izraele může vybičovat k něčemu razantnějšímu, než co můžeme sledovat v poslední době.

Blízko k Íránu má i Hamás a další s ním spojené palestinské skupiny. Jde sice o  samostatnou politickou i vojenskou jednotku, ale s Íránem sdílí podobné cíle a Teherán si svůj vliv utvrzuje i poskytováním financování, zbraní i výcviku.

Před vypuknutím války po teroristickém útoku proti Izraeli ze 7. října 2023 kontroloval Hamás celé Pásmo Gazy, ale momentálně je jeho pozice významně oslabena.

Tato organizace tak téměř jistě už nemá jak zvýšit tlak na Izrael. Je s ním v plnohodnotné válce už skoro rok a během této doby ztratila značnou část kontroly nad Pásmem Gazy a s ní i většinu bojové síly.