Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kyjev i Moskva od začátku války na Ukrajině zesílily úsilí budovat vztahy s africkými zeměmi. Obě země se snaží získat podporu jednotlivých států a pak na ní stavět na mezinárodní půdě při důležitých hlasováních.
Každý na to má vlastní prostředky. Rusko – s velkým historickým náskokem – získává africké partnery skrze politický vliv nebo aktivity žoldnéřských skupin. Naopak Ukrajina začíná od nuly, ale i ona nabízí africkým zemím příležitosti.
„Konflikt je ale zároveň vnímán do určité míry jako evropská věc a z perspektivy Afriky, na kontinentu je plno horkých míst, kde lidé umírají a dochází ke zločinům proti lidskosti. Jde tak o konflikt, který africké země nemusí tolik zajímat,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik Denys Reva z Institutu pro bezpečnostní studia se sídlem v jihoafrické Pretorii.
Na začátku srpna navštívil ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba několik afrických zemí. Za poslední dva roky podnikl cestu po Africe již počtvrté. Ukrajina zároveň na kontinentu otevírá další zastupitelské úřady a snaží se co nejvíce navazovat vztahy s africkými partnery. Jaké zájmy v Africe má?
Podobné jako Rusko. Africké země představují největší volební blok v OSN. Cílem obou států je především si zajistit podporu pro své zájmy v otázce bezpečnosti a války na Ukrajině. Pokud toho nedosáhnou, pak aspoň usilují o neutralitu těchto zemí.
Ukrajina chce navazovat vztahy a spolupráce. Oproti Rusku má ale nevýhodu. Na kontinentu se od získání nezávislosti v roce 1991 neangažovala. To se teď snaží změnit.
Denys Reva
- Denys Reva pracuje v jihoafrickém Institutu bezpečnostních studií (ISS) od roku 2016 jako výzkumný pracovník v projektu Afrika ve světě.
- Jeho práce se zaměřuje na výzkum a analýzu zapojení Afriky do globálních bezpečnostních institucí se zvláštním důrazem na dopad probíhající války na Ukrajině a její vliv na africký kontinent.
- Získal magisterský titul v oboru bezpečnostních studií na univerzitě v Pretorii.
Může se jí to povést?
Jde o náročnou misi. Ukrajina je ve válce, s největší pravděpodobností nemá takové zdroje jako Rusko nebo jiné země, aby se mohla angažovat.
Co ale může Ukrajina nabídnout, jsou zkušenosti z oblasti vědy a technologie a pak je tu také téma obilných dohod. Pro ministra Kulebu to bylo na jeho nedávné cestě jedno z hlavních témat.
Ukrajině také může pomoct, když se místo samotného předmětu války v souvislosti s africkými zeměmi zaměří na dílčí témata, která s ní souvisí. Například únos ukrajinských dětí do Ruska nebo humanitární pomoc – a v těchto specifických oblastech spolupracovat.
Myslím ale, že úspěch pro Ukrajinu bude, když se jí bude dařit navazovat diplomatické vztahy a podepisovat obchodní dohody.
Zastavila bych se ještě u obilných dohod. Ty jsou, když se hovoří o spolupráci afrických zemí s Ukrajinou, ale i s Ruskem, často zásadním tématem. Je tomu tak i nadále?
Ano, země se v tomto ohledu dále angažují. Když se podíváte na komuniké z cest jak ukrajinské, tak ruské strany po afrických zemích, tak je to vždy zmiňované. Nevěřím ale, že od uvolnění blokády v Černém moři je to téma nadále tak důležité. Obilný byznys navíc zaplnily i jiné země.
Na začátku srpna obletěla světová média zpráva o možném angažmá Ukrajiny při zabití desítek příslušníků vagnerovců a vojáků vládní junty v sahelském Mali. Objevují se hlasy o hrozbě zástupné války na kontinentu mezi Ruskem a Ukrajinou. Jak to vidíte?
Těžko říct, jestli Ukrajina (při incidentu v Mali) sehrála zásadní roli, nebo jestli šlo spíše jen o informační válku nebo o prohlášení především pro domácí publikum. Netroufám si říct, zda jsou ukrajinské jednotky opravdu v Africe, i když o jejich pohybu v Súdánu už se hovoří delší dobu.
Skutečností ale je, že africké země to moc dobře nepřijaly (pozn. red. – malijská junta v souvislosti se smrtí desítek vojáků poukázala na výrok mluvčího ukrajinské vojenské rozvědky HUR Andrije Jusova. Ten pro ukrajinskou televizní stanici Suspilne uvedl, že ozbrojené skupiny v Mali obdržely z Kyjeva „všechny potřebné informace“, které potřebovaly k provedení červencového útoku, uvádí agentura AP.).
Incident v Mali
Kyjev dál usiluje o nalezení partnerů mezi africkými zeměmi. Incident v Mali z konce července se zabitými vagnerovci však možným diplomatickým vztahům právě nepomáhá.
Mali následně vyhostilo ukrajinského velvyslance, podobně Niger. Kriticky reagovalo regionální společenství ECOWAS i Senegal. Proč se to stalo?
Jako partner nechcete slyšet, že jiná země provedla intervenci do vaší země. Není to dobrá komunikační strategie, pokud chcete budovat diplomatické vztahy.
Obecně to vypadá, že od začátku války na Ukrajině Kyjev moc podpory ze strany afrických zemí nemá. Jak to vnímáte?
Upřesnil bych to. Mnoho afrických zemí podporuje stanovisko, že Rusko invazí na Ukrajinu porušilo Chartu OSN. V tomto ohledu panuje obecné pochopení, že se Rusko chová špatně.
Konflikt je ale zároveň vnímán do určité míry jako evropská věc a z perspektivy Afriky je na kontinentu plno horkých míst, kde lidé umírají a dochází ke zločinům proti lidskosti. Jde tak o konflikt, který africké země nemusí tolik zajímat.
Na druhou stranu africké země vedly mírovou misi, minulý rok se setkaly s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským i jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Aktivně se zapojují do mírového procesu a vyjednávání.
Pojďme se ještě pobavit o Rusku. Na africkém kontinentu operoval už Sovětský svaz. Od války na Ukrajině ruské angažmá v Africe významně roste. O co mu podle vás jde v tuto chvíli?
Zatímco dříve tomu tak vůbec nebylo, dneska ruské dokumenty, které nastiňují jeho zahraniční strategii, zmiňují právě Afriku jako jednu z nejvyšších priorit. V souvislosti s ní používají termíny jako „budoucnost“ nebo „kulturní centrum světa budoucna“. Ta aspirace tam je.
Když se ale podíváme do praxe, tak už to tak optimistické není. Ruský obchod s Afrikou se vrací na hodnoty z dob před covidem-19 až teď. Nemá srovnání, ani když se podíváte na tradiční partnery afrických zemí jako USA, EU nebo Čínu, ale i těch nových jako Spojené arabské emiráty nebo Turecko.
Rusku se sice daří rozvíjet partnerství například v jaderné oblasti díky Rosatomu, který je otevřený k angažmá s africkými státy, nebo ve vědě a technologiích, ale míra obchodu je malá. Rusko nemá ekonomický ani politický zájem zvýšit obchod.
Chtěl bych ale zdůraznit, že ruská přítomnost v Africe není jen negativní, jak se často prezentuje. Větší množství partnerů, se kterými mohou africké země interagovat nebo soutěžit na mezinárodním trhu, je pozitivní věc. V čem se Rusku velmi daří, je politický vliv.
Významně se Rusku daří v již zmiňovaném pásmu Sahel – Burkina Faso, Mali a Niger –, kde se jeho zástupci dostali až k těm nejvýše postaveným vládním představitelům. Jak se mu to povedlo?
Rusko zaplnilo prázdné místo, které zde existovalo především v souvislosti s bezpečnostní situací. Země se potýkaly s interními konflikty, vlády byly zoufalé při hledání vojenské podpory, kterou od tradičních partnerů nedostaly.
Ruský vliv v Africe
Na jejich modu operandi se téměř nic nezměnilo. Místo charismatického Jevgenije Prigožina ale stojí v čele vagnerovců pro operace v Africe samotný Kreml.
Moskvě zároveň tehdy hrálo do karet, že do regionu vstoupili vagnerovci v čele s Jevgenijem Prigožinem a nabídli pomoc. Oproti Evropě vůbec neřešili takové aspekty jako dodržování lidských práv, zákony, určité regulace.
Kde kromě Sahelu se Rusko na africkém kontinentu dále angažuje?
Zcela jistě v Libyi. Upozorňuje na to například nově zveřejněná zpráva Polského institutu mezinárodních vztahů. Ta uvádí, že právě pro ruskou žoldnéřskou skupinu Africa Corps (která zastřešuje mimo jiné i vagnerovce – pozn. red.) bude Libye stěžejní. Má v plánu tu postavit přístav a vytvořit zde ruský logistický hub pro operace v regionu.
Podobně pak v Súdánu, kde se snaží Moskva posilovat pozici. Doufá, že se jí zde podaří vybudovat přístav v Rudém moři. V obou zemích, které sužují občanské války, se také angažuje v bojích.
Rusko se ale snaží angažovat i jinak, po afrických zemích expanduje například ruská zpravodajská televizní síť Russia Today.
Nedávno se psalo o protestech ve federálním státě Kano na severu Nigérie, kde někteří lidé mávali ruskými vlajkami. Je Nigérie dalším místem, na které se Rusko soustředí?
Je těžké říct, co přesně se stalo, ale nevěřím, že by Rusko aktivně podporovalo protesty v Nigérii. To by byl riskantní krok. Je to nicméně indikace, že některé země vnímají Rusko jako možného nositele změn. Hlavně v situacích a kontextech, kdy lidé řeší chudobu a korupci a jsou nešťastní s vládou.
Obecně ale víme, že Rusko jedná spíše oportunisticky. Nemá jednu strategii nebo pravidla, jak v zemích postupuje. Reaguje na příležitosti. Ať už je to skrze žoldáky, nebo měkkou sílu.