Online: Reportéři Seznam Zpráv z frontové linie kousek od padlé Avdijivky

„O Izjum sváděla ukrajinská armáda těžké boje celý březen 2022. Bitvu zpočátku prohrála, a tak město a jeho obyvatelé skončili v ruské okupaci. Když Ukrajinci během podzimní ofenzivy dokázali z větší části Charkovské oblasti Putinovy vojáky vytlačit a město osvobodit, naskytl se jim hrůzný pohled. Na okraji skoro padesátitisícového Izjumu v borovém lese mezi starým městským hřbitovem a pohřebištěm domácích mazlíčků objevili Ukrajinci 15. září 2022 čerstvé hroby, včetně jednoho masového…“

Tak začíná poslední reportáž, kterou Jan Novák a Stanislav Krupař na Ukrajině pořídili. Ráno jsme ji předložili čtenářům.

Kde leží Izjum?

Reportéři už čekají na ukrajinsko-polské hranici a vrací se do Česka. A připojili noční pozdrav z Kyjeva.

…Na obec Bohorodyčne padaly rakety už první dny po vypuknutí „plnotučné“ války v únoru 2022. Na zhruba dva měsíce ji dobyla ruská armáda a v září si ji Ukrajinci vybojovali zpět. Půlroční těžké dělostřelecké boje tu zanechaly totální zmar. „Měli jsme krávy, slepice, domácí zvířata, ale všechno nám vzala válka. Když jsme odjížděli, museli jsme to tu nechat. Soused nám říkal, že se tu pak všude válely mrtvoly zvířat i lidí. Kdo vesnici neopustil, ten umřel. Až na Kolju s maminkou. Ti to tu přežili jako jediní celé,“ vypráví Lili. Je jí osmapadesát let, v Bohorodyčne se narodila, měla tu s manželem hospodářství a na podzim se sem vrátili…

Na Seznam Zprávách jsme publikovali další reportáž od Jana Nováka a Standy Krupaře:

Kolegové se z Doněcké oblasti přesouvají ke Kyjevu. Do redakce poslali několik momentek pořízených v obcích, jimiž projížděli.

Reportéři se přesunuli od vojáků na frontové linii do vesnic v Doněcké oblasti zpustošených válkou. Z obcí, kde žily stovky lidí, se staly vesnice duchů. Při procházce Jan Novák a Stanislav Krupař neustále vídají střely zaseknuté v zemi.

„…Sedíme v obýváku vesnického domu na předměstí většího města v Doněcké oblasti. V místnosti jsou čtyři gauče, kde tráví čas vojáci, kteří nejsou na linii. Okna jsou zatemněná, tedy tu svítí jen nevlídné umělé světlo. Člověk má kvůli výbuchům permanentní pocit, že je venku bouřka. Uprostřed místnosti stojí lavička na posilování. U zdi obývací stěna plná hodobožových skleniček, hrnečků, spoustou památečních předmětů. Na skříňce prázdné akvárium. Připomínka lidí, kteří tu žili a dům zjevně ve spěchu opustili. Naskýtá se zvláštní pohled: Na stěnách visí obrázky svatých, ikony a kříže, vedle jsou zatlučené hřebíky a na nich pověšené kalašnikovy, vojenské bundy, neprůstřelné vesty a batohy se zásobníky…“

Tak začíná další reportáž z Donbasu, kterou pro vás reportéři na Ukrajině připravili. Je o Čechovi, který působí jako starší bojový medik.

Jan Novák a Stanislav Krupař dál připravují reportáže z Doněcké oblasti. Podělíme se s vámi o jejich radost z ubytování z předchozího dne, kdy na noc zakotvili ve Slavjansku. Před válkou tu žilo více než 100 tisíc obyvatel. V červnu 2022 bylo město a jeho okolí týdny dějištěm tvrdých bojů. Opakoval se scénář z roku 2014, kdy se o Slavjansk rovněž vedly těžké boje mezi ukrajinskou armádou a ruskými separatisty. Ti tehdy město tři měsíce okupovali. Nakonec ho ale Ukrajinci dobyli zpět.

Kde leží Slavjansk:

Reportéři Honza Novák a Standa Krupař dál putují Doněckou oblastí, setkat se měli s dobrovolníky z Česka, kteří bojují v jednotce Karpatská Sič. Cesta přes Donbas je neradostná, známky války jsou patrné všude. Ve městě Dobropilja, kde před válkou žilo na 30 tisíc lidí, potkali ovšem něco zcela nečekaného. Palmu.

Kde leží Dobropilja?

…Fotografa Standu požádají, aby raněnému držel nohu. Chirurg mu rozstříhává maskáče, anesteziolog ho uspí. V levé noze má dvě velmi hluboké rány. Lékaři mu do nich dávají drenáže a zastavují krvácení. Záhy se ukáže, že pravá noha je na tom hůř. Nohavice maskáčů nejde sundat. Střepina proletěla nohou, neprotrhla látku a zasekla se do kosti. Trvá to nekonečných pět minut, je třeba pořádný kus síly, než se Sašovi podaří z kosti šrapnel vytáhnout. V noze zůstává ohromná díra a silně krvácí. Saša podává úlomek sanitáři a zabručí několik nadávek. Je to kus železa o velikosti deset krát pět centimetrů…

To je jen malý úryvek ze syrové reportáže, která vznikla během noční směny v ošetřovně nedaleko avdijivské fronty. Přečíst si ji můžete v přiloženém odkaze.

… jsme nedaleko od takzvané „točky“, tedy od místa, kam se vytahují ranění z avdijivské fronty. Přijíždí tam evakuační vozidla a převážejí je k prvnímu ošetření do kůlny. Největší problém však pro vojáky je dostat zraněného z „nuly“, tedy z místa dotyku s nepřítelem, na onu „točku“. „Teoreticky by se cesta z nuly na točku dala zvládnout za chvíli, ale málokdy je tam vůbec schopný projet třeba i obrněný transportér. Ihned by po něm nepřítel pálil vším, co má. Odtáhnout raněného k točce ručně může za stálého bombardování trvat hodiny, ale i dny,“ popisuje čtyřicetiletý chirurg Saša, jeden ze čtyř místních doktorů…

Publikovali jsme další reportáž. Text + foto si před publikací vyžádalo vedení brigády. Žádali dvě úpravy: Původní slovo, kterým Honza Novák definoval ošetřovnu, nahradit slovem „kůlna“. A zobecnit vzdálenost zařízení od oné točky. Fotografa Standu Krupaře zase požádali o rozostření několika obličejů.

„Zapadlá vesnice v Doněcké oblasti, pár desítek kilometrů od Avdijivky. V několika malých omšelých baráčcích tu má základnu jednotka zhruba 20 ukrajinských vojáků včetně osmi snajprů. Před vraty parkují po střechu zabahněné džípy, další stojí za barákem. Na dvorku patroluje ozbrojená hlídka. Okna jsou zatemněná, z ulice není o vojenské přítomnosti ani památky. Venku je tma, pár stupňů pod nulou, na zemi trocha sněhu…“

Tak začíná první reportáž Jana Nováka a Standy Krupaře, kterou jsme ráno publikovali na Seznam Zprávách. Bohužel den poté, co reportáž pořídili, přišla mrazivá zpráva: Jednotka, o níž psali, přišla v bojích u Avdijivky o většinu členů…