Okyselení oceánů sílí. Svět je na prahu překročení sedmé „planetární meze“

Podle vědců, kteří vypracovali nejnovější zprávu o stavu světových systémů podpory života, se průmyslová civilizace blíží k překročení sedmé planetární hranice a možná ji již překročila.

V nejnovější zprávě o planetárních hranicích se uvádí, že parametrem, který se blíží kritické hranici, je okyselování oceánů. To platí zejména v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy dále od rovníku severním i jižním směrem. „Rostoucí acidifikace představuje stále větší hrozbu pro mořské ekosystémy,“ píše se ve zprávě.

Vydal ji Postupimský institut pro výzkum vlivu klimatu (PIK), německou vládou financovaný výzkumný ústav řešící zásadní vědecké otázky v oblasti globálních změn a udržitelného rozvoje, který patří mezi nejrenomovanější ekologické think tanky po celém světě.

Institut vychází z dlouholetého výzkumu, který ukazuje, že existuje devět systémů a procesů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ planetárních hranic –⁠⁠⁠⁠⁠⁠, které přispívají ke stabilitě funkcí planety podporujících život.

Šest hranic již bylo překročeno. Čtyři ukazatele –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ změna klimatu, zavádění nových entit, změna integrity biosféry a modifikace biogeochemických toků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou dokonce ve vysoce rizikové zóně. Hranice pro změny v pozemních systémech a změny sladkých vod pak jen v menší míře. Podle nových údajů se však i všechny tyto zhoršily.

Naopak úbytek stratosférického ozonu zůstal stabilní a v oblasti zatížení atmosféry aerosolem došlo dokonce k mírnému zlepšení, uvádí výzkum.

Levke Caesarová, klimatická fyzička z PIK a spoluautorka zprávy, při jejím představování uvedla pro britský deník The Guardian, že existují dva důvody, proč je úroveň okyselování oceánů znepokojující.

„Jedním z nich je, že indikátor okyselování oceánů se sice stále nachází v bezpečném provozním prostoru, ale blíží se k hranici překročení bezpečné hranice,“ prohlásila Caesarová.

„Druhá věc je, že ve skutečnosti existuje několik nových studií, které byly publikovány v posledních letech a které naznačují, že i tyto současné podmínky již mohou být pro řadu mořských organismů problematické, což naznačuje potřebu přehodnotit, které úrovně lze skutečně označit za bezpečné,“ dodala.

Acidifikace oceánů je pak podle ní celosvětový fenomén, nejvýraznější jsou její účinky v Jižním a Severním ledovém oceánu.

Okyselování oceánů je proces pozorovatelný skrze pokračující pokles pH oceánů způsobený zejména rozpouštěním přebytku oxidu uhličitého z atmosféry. Podle různých vědeckých výzkumů je hlavní příčinou okyselování oceánů spalování fosilních paliv.

To ukazuje na to, že jednotlivé systémy planetárních hranic jsou vzájemně propojené a s další změnou klimatu bude i okyselování oceánů pokračovat.

„Jakékoli narušení globálního životního prostředí člověkem, které v současné době pozorujeme, nelze řešit, jako by šlo o oddělené záležitosti, což se v současné době primárně děje. Tento typ přístupu totiž ignoruje skutečnost, že složky zemského systému se neustále vzájemně ovlivňují a tvoří rozsáhlou síť, kde změny v jedné oblasti ovlivňují ostatní,“ potvrzuje toto tvrzení Caesarová.

Vládní agentura pro ochranu životního prostředí USA na svých webových stránkách uvádí, že zatímco před průmyslovou revolucí bylo průměrné pH oceánu přibližně 8,2. Dnes je průměrná hodnota pH oceánu přibližně 8,1. „To se nemusí zdát jako velký rozdíl, ale vztah mezi pH a kyselostí není přímý,“ uvádí agentura. „Každý pokles o jednu jednotku pH znamená desetinásobné zvýšení kyselosti. To znamená, že kyselost oceánu je dnes v průměru asi o 25 % vyšší než v předindustriální době.“

Přímý dopad kyselejších oceánských vod lze pozorovat pod jejich hladinou. „Okyselení ovlivňuje mořský život ve všech skupinách,“ řekl již v roce 2017 Ulf Riebesell, autor studie o dopadech acidifikace na mořský život, pro BBC. Nejohroženější jsou pak podle něj v důsledku jevu zejména koráli teplých vod a poté obecně mláďata jednotlivých živočichů.

Zvýšená kyselost oceánů ale podle jeho výzkumu může být pro některé živočichy i prospěšná. Experiment poukázal zejména na některé rostliny, jako jsou řasy, které využívají uhlík pro fotosyntézu a mohou z kyselosti dokonce těžit. I přesto ale změny celkově nepříznivě ovlivňují potravinový řetězec.

K tomuto problému již v roce 2009 vydalo společné prohlášení 105 vědeckých akademií a doporučilo, aby do roku 2050 byly celosvětové emise oxidu uhličitého sníženy alespoň o 50 % ve srovnání s rokem 1990.