Článek
Vysloužilý truhlář Lisala Folau, jenž je zároveň tělesně indisponován, právě natíral svůj dům, když přišlo varování před vlnou tsunami. Jeho další zážitky připomínají román světoznámého autora Gabriela Garcíi Márqueze Zpověď trosečníka.
„Můj starší bratr a má neteř mi přišli na pomoc. Když vlna zaplavila halu, přesunuli jsme se do jiné části domu, avšak v tom přišla další vlna, která mohla mít až šest metrů. Mějte na paměti, že jsem fyzicky indisponován a nemohu pořádně chodit. Myslím, že i mimino je schopné jít rychleji než já.“
Navzdory tomu Folau zvládl strastiplnou plavbu z ostrova Atata na hlavní ostrov Tongatapu. Dlouhých 13 kilometrů překonal asi za 24 hodin.
Svůj příběh ve čtvrtek popsal lokální rozhlasové stanici Broadcom FM. Přepis rozhovoru přeložil a sdílel na Facebooku George Lavaka, editor zmíněné rozhlasové stanice, píše deník The Guardian.
„Schovali jsme se do východní části domu, jelikož vlny přicházely ze západu,“ pokračuje ve vyprávění Folau.
Poté s neteří vylezli na strom, přičemž mužův starší bratr odběhl vyhledat pomoc. Když se vlny na chvíli odmlčely, slezli oba ze stromu, avšak vmžiku přišla další velká vlna, která je smetla do moře.
„Pluli jsme ve vodě a volali na sebe. Bylo asi sedm hodin večer, takže byla tma a my jsme na sebe neviděli. Zanedlouho jsem již neteř neslyšel, avšak zaslechl jsem volání svého syna,“ vypráví dále Folau. Rozhodl se neodpovídat na synovo volání, především z obavy o jeho bezpečí.
„Žádný syn nedokáže nechat na holičkách svého otce. Já jsem však raději mlčel, kdybych totiž odpověděl, pokusil by se mne zachránit a to by mohlo dopadnout špatně.“
Folau i přes vypjatou situaci neztratil chladnou hlavu a zachytil se kmene stromu, na němž doplul na miniaturní neobydlený ostrov Toketoke, který je vzdálený asi čtyři kilometry od ostrova Atata. V ranním rozbřesku zahlédl policejní hlídkový člun a snažil se na sebe upozornit, avšak hlídka ho zřejmě nezpozorovala a pokračovala dál.
Muž se tedy po několik hodinách vydal na další cestu, tentokrát na ostrov Polo´a, kam se dostal v neděli kolem šesté hodiny večerní. Tam se pokusil volat o pomoc, avšak na ostrově nikdo jiný nebyl.
„V té chvíli jsem byl odhodlaný, že se zvládnu dostat do Sopu,“ zmínil dále v rozhovoru. Sopu se nachází na západním okraji hlavního města Nuku’alofa, které leží na ostrově Tongatapu. Z ostrůvku Polo´a jsou to však ještě asi dva kilometry plavby.
„Myslel jsem na svou sestru, která trpí diabetem a na svou nejmladší dceru, která má problémy se srdcem. Tohle všechno mi v těch chvílích běželo hlavou,“ líčí Folau.
Okolo deváté hodiny večerní se Folau, dle svého vyjádření, dopotácel na asfaltovou cestu západně od Sopu, kde si ho všiml řidič projíždějícího auta a odvezl ho k sobě domů.
Dle zpráv deníku The Guardian se prozatím nepodařilo zjistit, co se stalo s Folauovým synem a neteří. Mezi třemi potvrzenými obětmi neštěstí však nefiguruje nikdo z ostrova Atata.
Folauův příběh je ukázkou obdivuhodné síly vůle a mysli. Podle Eriky Radewagenové, plavecké funkcionářky na olympijské úrovni, je příběh vskutku impozantní.
„To, co dokázal, je ohromující. Psychicky i fyzicky byl pod obrovským tlakem a přesto dokázal zachovat chladnou hlavu. I velmi zkušení plavci mají fyzické hranice a nastavené parametry, ale to, co udělal on, vyžaduje úplně jiný způsob myšlení,“ uvedla.
