Článek
„Celých 20 let se (v Evropě) Lukašenka všichni báli. Budeme se ho bát i teď?“ ptá se v rozhovoru pro Seznam Zprávy člen nové běloruské exilové vlády Pavel Latuška.
Konejte, návod dodáme
Českou vládu, která teď předsedá Radě EU, vyzval, aby oficiálně uznala nově utvořený exilový kabinet Svjatlany Cichanouské. Kabinetu Petra Fialy doporučuje i další kroky: uznat lukašenkovskou tajnou policii za teroristy a zakázat vstup tisícům režimních státních úředníků.
Případné omezení vydávání schengenských víz pro Bělorusy vnímá Latuška jako nespravedlivé.
Jeden z lídrů běloruské opozice také v rozhovoru popisuje, jak i ve varšavském exilu čelí výhrůžkám, a říká, že mu ve vlasti ve dvou případech hrozí až trest smrti. Přímo v Bělorusku režim Alexandra Lukašenka stíhá jeho příbuzné.
V Evropské unii se teď horečně debatuje o omezení vstupu Rusů a také Bělorusů do schengenského prostoru. Co by ztížení vízové procedury v praxi pro Bělorusy znamenalo?
Chci se zeptat politiků z Česka, ale i ostatních unijních ministrů zahraničí a také Bruselu: Když kvůli válce na Ukrajině zavádíte sankce proti Rusku, máte tam dost bodů proti Rusku a jeden proti Lukašenkovi. Jako byste tím říkali, že Lukašenko není tak úplně agresorem.
On ale umožnil Rusům vstup na území Běloruska, on jim otevřel hranice, z území Běloruska létají rakety a startují bombardéry. To vám ale nestačí, abyste proti němu zavedli ty samé sankce, jako zavádíte proti Rusku.
Teď, když se trestají i obyvatelé, si unijní politici myslí, že je potřeba trestat Bělorusy stejnou měrou jako Rusy. Znamená to, že je pro ně Lukašenko lepší než Bělorusové? Ať evropští politici odpovědí!
Ve Vilniusu vznikla běloruská exilová vláda
Na konferenci opozičních sil v litevském Vilniusu představila Lukašenkova protikandidátka Svjatlana Cichanouská exilový přechodný kabinet. O debatách a konsolidaci opozice jsme psali podrobněji v textu zde:
Rusové podporují Putina a podporují válku, ale Bělorusové Lukašenka nepodporují a většina nepodporuje válku. Tak proč se uplatňují stejné kroky proti Rusům i Bělorusům?
My jsme mnohokrát navrhovali, a v tom jsem podporoval ukrajinského prezidenta Zelenského, aby se zavedly sankce proti všem státním úředníkům. Ať se oni a jejich rodiny do Česka za vaším dobrým pivem nedostanou.
Je ale byrokratický aparát vašich zemí připravený zpracovat 50 tisíc zákazů vjezdu pro režimní úředníky? Je to těžká práce, ale udělejte ji! Tehdy Bělorusové pochopí, že jste na naší straně. Tehdy Lukašenkův systém pochopí, že když jeho členové mlčí, ponesou odpovědnost. Je to jen o tom, jestli jste líní, nebo ne, není to ani moc o politické vůli.
Co v tomto ohledu konkrétně očekáváte od české vlády?
Já českým politikům navrhuji, aby běloruskou KGB, která je jediná nezreformovaná KGB v Evropě a která zorganizovala únos letadla s Ramanem Pratasevičem, migrační krizi na hranicích EU a pomáhá ve válce proti Ukrajině, uznali za teroristickou organizaci. To je rozhodnutí v kompetenci vašeho ministra vnitra.
Zapište na seznam teroristů KGB i běloruské gestapo, tedy oddělení ministerstva vnitra, které se zabývá politickými represemi. My vám ty dokumenty připravíme, ale potřebujeme jen jedno: politickou vůli. Vyšlete signál, že ji máte, udělejte aspoň to. To je v gesci každého státu, nemluvím jen o Česku.
Kdo je Pavel Latuška?
Běloruský politik a diplomat, narodil se v roce 1973 v Minsku. Zmiňuje se jako možný kandidát na novou hlavu státu v demokratických volbách. V letech 2009 až 2012 byl běloruským ministrem kultury a pak také velvyslanec v Polsku, ve Španělsku a ve Francii.
Člen běloruské exilové vlády Pavel Latuška se v Praze účastnil konference Forum 2000.
Od roku 2019 byl ředitelem Národního akademického divadla Jana Kupala. Z funkce byl odvolán poté, co veřejně podpořil protesty proti zfalšovaným prezidentským volbám v létě 2020. Poté se stal členem opoziční Koordinační rady a byl donucen Bělorusko opustit.
V říjnu ve Varšavě založil Národní protikrizové řízení, jednu z opozičních platforem. letos v srpnu ho Svjatlana Cichanouská jmenovala členem prozatímní exilové vlády. V ní má Latuška na starost přesun moci od „nelegitimního režimu Alexandra Lukašenka“.
A obecně českou podporu běloruské opozici cítíte? Co by se dál mohlo zlepšit?
Podporou by bylo, kdyby Praha uznala vládu Běloruska sestavenou Svjatlanou Cichanouskou. To by bylo silné a zodpovědné politické rozhodnutí, které by rozbořilo Lukašenkův systém moci.
Máme souhlas českého ministerstva na otevření kanceláře běloruských demokratických sil, ale ať je to zastoupení demokratické vlády Běloruska. To by znovu bylo politické rozhodnutí.
Jako zkušený diplomat a člověk, jenž čelí velkému ohrožení, si dovolím říct, že nám v Evropě chybí politici, kteří by na sebe brali odpovědnost a činili rozhodnutí. Celých 20 let se Lukašenka všichni báli. Budeme se ho bát i teď?
Uznání běloruské demokratické vlády a otevření jejího zastoupení v Praze by zájmy Česka neohrozilo, ale znamenalo by to velký signál pro běloruskou společnost. Navazovalo by to na odkaz Václava Havla, jehož zná většina Bělorusů.
Česko teď předsedá Evropské unii, tak ať jako stát zavede sankční seznam 5000 běloruských státních úředníků, kterým zakáže vjezd do EU. My vám ten seznam poskytneme. Udělejte tohle silné, viditelné gesto, protože zítra už Bělorusko nebude, zítra tam už budou jaderné zbraně a bude to území Ruska, a zítra bude válka i v západní Evropě.
Svjatlana Cichanouská letos v srpnu představila svůj kabinet, ve kterém působíte. Dá se o něm mluvit jako o vládě? O exilové vládě?
Je to protovláda. Vznikla, poněvadž během dvou let vznikly nové demokratické instituce, jejichž cílem je změna politické situace v Bělorusku.
Lukašenko usurpoval v Bělorusku moc, jednal nelegálně a s pomocí armády, policie a tajných služeb si moc udržel i po roce 2020 (roce rozsáhlých protestů proti zfalšovaným volbám, pozn. red.).
My jsme pochopili, že žádná z našich iniciativ není sama schopná našeho cíle dosáhnout, proto vznikla opoziční koalice různých sil. V ní je kancelář Svjatlany Cichanouské, Národní protikrizové řízení i iniciativa bývalých policistů a prokurátorů ByPol, skupina Kyberpartyzánů a pluk Pogoň, který na Ukrajině válčí proti Putinovi a Lukašenkovi.
Kabinet už má čtyři členy: pro předání moci, to jsem já, pak pro zahraniční politiku, pro obranu a bezpečnost a pak pro právní stát. Čili ministři zahraničí, obrany a vnitra. Mají se jmenovat ještě představitelé pro národní obrození, sociální politiku a ekonomiku a finance.
Až padne Lukašenkův režim, měla by existovat struktura, která by převzala vládu a nedopustí v zemi chaos a anarchii. A tou je náš kabinet, který má zároveň i podzemní členy v Bělorusku, v každém jeho regionu a na každém tamním ministerstvu.
Rozhovor s ministrem vnitra
Seznam Zprávám poskytl exkluzivní rozhovor i další člen nově jmenované běloruské exilové vlády Aliaksandr Azarau, jenž je de facto exilovým ministrem vnitra. V rozhovoru mluvil mimo jiné o Pražském podpůrném týmu a jeho roli, stejně jako o bezprostředních cílech organizace ByPol – zabránit případnému vyslání běloruské armády do bojů na Ukrajině.
V jakém stavu je dnešní exilová opozice? Na srpnové konferenci ve Vilniusu padalo i docela dost výtek, například kvůli tomu, že se během dvou let nic výrazně nezměnilo k lepšímu.
Kritizovat je vždy lehčí než konat. Bělorusko teď kontroluje diktátor, který vytvořil tyranii. Každá sféra života je pod kontrolou režimu. Máme přes 1300 politických vězňů a během dvou let došlo k zadržení 60 tisíc Bělorusů a stovky tisíc jich odjely do zahraničí, hlavně do Polska, do Litvy a mnoho také do Česka a jiných zemí EU.
Režim zlikvidoval 900 nevládních organizací, neexistují politické strany a nezávislý tisk. Nám se v zahraničí podařilo nezávislé struktury i tisk udržet, a to je to, co se ještě nikdy během boje s Lukašenkem nepodařilo, tedy aby v zahraničí pracovaly silné struktury, které mají své lidi i uvnitř Běloruska.
Represe režimu výrazně zesílily po roce 2020 a letos znovu po ruské invazi na Ukrajinu. Jak to běloruská společnost zvládá?
Běloruská společnost je samozřejmě rozdělená. Její část je pro Lukašenka, řekněme 25 procent, ale je pasivní a bojovat nebude. Větší část je pak demotivovaná a zavřela se v domech kvůli intenzivním lukašenkovským represím. Každý den dochází k novému zatýkání a každý den padají další tresty. Nejde o pět let vězení, ale o 15 nebo 16 a víc.
Navzdory válce Rusko pořádá vojenské cvičení
V Rusku začíná vojenské cvičení Vostok (Východ), kterého se i letos zúčastní několik dalších států. Ruská agrese na Ukrajině od vyslání vlastních vojáků na společné manévry neodradila dva mocné státy – Čínu a Indii.
Stále probíhá zatýkání lidí, kteří se účastnili protestů v roce 2020. Lukašenko řekl, že se povedlo identifikovat tváře 47 tisíc Bělorusů, kteří protestovali. To je obrovské měřítko represí. Lukašenkův vyšetřovací výbor avizoval, že vedou 11 tisíc trestních řízení proti aktivistům.
Třetí skupinou společnosti je ta aktivní. Její nálady se změnily – chtějí jednat a jednat maximálně aktivně. Impulsem byla válka na Ukrajině, kdy Rusko za podpory Lukašenka začalo invazi.
My máme za to, že je teď Bělorusko země okupovaná ruskou armádou. Ruská armáda přijela na cvičení a už nikdy běloruské území neopustila. Z Běloruska bylo na Ukrajinu vypáleno více než 700 raket a pořád od nás startují bombardéry, využívá se celá vojenská infrastruktura a železnice.
Mimochodem česká firma AŽD teď pomáhá při rekonstrukci homelské regionální železnice, je to tam, kde je nejvíc ruských sil a odkud útočí na Ukrajinu. Je to ta oblast, odkud vyrazila vojska směrem na Černihiv, na Kyjev, do Buči. Pro nás je to dost podivná situace.
České podnikání v Bělorusku
Firma AŽD letos v srpnu uvedla, že v Bělorusku je několik jejích techniků. „Provádí pouze nejnutnější úkony, aby naše technologie byly ve stavu, který neohrozí na životech cestující veřejnost. Ta totiž nemá nic společného s agresí na Ukrajině. Pro AŽD tento postup znamená obrovské ekonomické ztráty, ale naše společnost je jednoznačně přijala,“ citoval server Zdopravy.cz mluvčího společnosti.
Náš kabinet existuje také kvůli tomu, že existuje reálné ohrožení existence Běloruska jako státu. Putin řekl Scholzovi, že země jako Ukrajina a Bělorusko by neměly existovat.
Máte jasný plán na odstranění diktátora?
Dáváte obtížné otázky, které nejsou pro debatu v tisku.
Takže bez podrobností?
Řeknu to tak: Samozřejmě, že chceme všechno dělat v rámci zákonů, jenže, podívejme se na situaci v Bělorusku! Je tam možnost svobodných voleb? Ne. Dá se tam demonstrovat? Ne. Není možné nic, dokonce ani to, co uvádějí běloruské zákony.
Dnes (ve středu) byl odsouzen na 2,5 roku muž, který podpořil Ukrajinu a byl proti válce. Zpěvačka před dvěma týdny zazpívala v centru Minsku ukrajinskou píseň, zadrželi ji a hrozí jí vězení.
Lukašenko nenechal běloruské společnosti manévrovací pole. Poprvé za 28 let, co je diktátorem, nenechal nic. Kvůli němu nám zůstala jen možnost národně osvobozeneckého hnutí. Jsme v situaci, kdy nemáme na výběr a je to jediná možnost.
Obecná deklarace lidských práv také umožňuje národu, pokud vyčerpal všechny způsoby, jak se domoci práv, právo na povstání. Dnes se ale nebavíme o právu na povstání, ale o právu na sebeobranu, pokud do nás střílí, mučí nás a hromadně zavírají do vězení. Proto vytváříme v rámci mezinárodního práva struktury na sebeobranu, a až taková situace nastane, budeme připravení.
Represe v Bělorusku
Příběhy vězněných odpůrců diktatury popisujeme průběžně na Seznam Zprávách.
Nedávno jsme informovali o uvěznění dvacetileté studentky Danuty Peredni. Kvůli nesouhlasu s ruskou invazí na Ukrajinu ji běloruská tajná policie KGB zařadila na „seznam teroristů“ a soud ji poslal na šest a půl roku za mříže.
V červenci soud v Homelu odsoudil novinářku televize Belsat Kaciarynu Andrejevovou k osmi letům vězení za údajnou vlastizradu.
Jak úzký udržujete kontakt s realitou lidí přímo v Bělorusku?
Žijeme ve 21. století a nejlepším způsobem jsou sociální sítě. Já jsem měl jako politik v červnu na svých sociálních sítích 14 milionů zhlédnutí. Když dodáme televizi Belsat, kanály Něchta a Reálné Bělorusko, Svjatlanu Cichanouskou, jsou to miliony Bělorusů, kteří se k našemu obsahu dostanou.
Máme samozřejmě i komunikační prostředky, které do jisté míry zaručují bezpečí. Ovšem první, co režim při zadržení kontroluje, je telefon – zda je dotyčný přihlášený k odběru některých kanálů na Telegramu.
Každý z nás v opozici je už totiž vedený buď jako terorista, nebo jako extremista. Už čtení zpráv z prodemokratických kanálů znamená v Bělorusku extremistickou činnost a kvůli tomu lidi zadržují.
Máme také další vlastní možnosti komunikace, ale o těch v tisku hovořit nebudu, protože by to mohlo některé lidi vystavit nebezpečí.
Represe režimu postihly i vaši rodinu, vašeho bratrance a jeho manželku. Co konkrétně hrozí vám? Jak se opozice i za hranici brání praktikám Lukašenkova režimu?
Vedou proti mně osm trestních řízení, z nichž ve dvou mi hrozí trest smrti. Dostal jsem informaci, že na jedné poradě Lukašenko prohlásil, že Latušku odsoudí k trestu smrti, a ať čeká na to, jestli umře při automobilové nehodě, na otravu, nebo jestli ho zastřelí sniper.
Lukašenko mi řekl na rovinu: „Jestli mě zradíš, zadusím tě vlastníma rukama.“ To pak de facto, trochu jinými slovy, potvrdil i veřejně. Moje dcera je trestně stíhaná, ale díkybohu bydlí v Polsku.
Můj bratranec je politický vězeň a jeho ženu zadrželi před pár dny. Sedm lidí s příjmením Latuška čelí represím. Ale to není jen moje rodina, to se týká každé rodiny, nejen té lídra opozice.
Represe se týkají i mnoha byznysmenů, pracovníků v IT, lidí z oblasti kultury. U nás je 90 pracovníků v kultuře ve vězení, pak ještě novináři, studenti, vědci. Každý prokurátor nebo policista, který sám skončil v roce 2020, je teď buď ve vězení, nebo emigroval.
Já dostávám hrozby, že mě zabijí u řeky Visly ve Varšavě. Chodili ke mně na shromážděních ve Varšavě a ptali se mě lidé v masce, jestli se nebojím, že mi někdo bodne nůž do zad. V darknetu se objevila informace, že je na moji hlavu vypsaná odměna. Je to obtížná realita, ale to mě neodrazuje.
V jakém stavu je teď Lukašenkův režim? Pocítil efekty západních sankcí?
Samozřejmě, ekonomika se k červnu propadla o deset procent. Opravdu to jde cítit. Lukašenkův režim teď spoléhá na podporu od Putina, který dá 1,5 miliardy dolarů údajně na to, aby se v Bělorusku vyráběly produkty, které se do Ruska nesmí dovážet z Evropy.
Ve skutečnosti ty peníze jdou na militarizaci běloruského průmyslu a všechny projekty budou spojené s výrobou nových zbraní. To bude příprava na další válku, a je potřeba tato rizika vnímat.
Rusové teď do Běloruska jezdí i nakupovat, je to nákupní boom, nájezdy. Západní firmy sice opustily Rusko, ale v Bělorusku zůstaly, takže na tom teď Lukašenko vydělává. Je to pašerák 21. století. To všechno uvádíme v našich dokumentech a posíláme to všem ministrům. Proč nedělají potřebná rozhodnutí? Mám právo tuhle otázku pokládat, protože mi hrozí v Bělorusku dva tresty smrti.
