Odtajněné dokumenty odhalily zákulisí sporné Nobelovy ceny

Legendární americký diplomat Henry Kissinger za sebou zanechal kontroverzní odkaz. Někdejší ministr zahraničí prosazoval politiku ústupků vůči Sovětskému svazu a Číně. Sice dosáhl dohod o omezení jaderného zbrojení mezi Washingtonem a Moskvou, ale kritici mu vytýkají porušování lidských práv, kterého se podle nich dopustil podporou diktátorů, již sloužili americkým zájmům.

V neposlední řadě je politik také držitelem Nobelovy ceny míru, kterou získal v roce 1973 za úsilí o uzavření příměří ve válce ve Vietnamu. Už dříve vzbuzovalo rozhodnutí poroty smíšené reakce, neboť válka skončila až dva roky po stažení amerických vojsk.

Materiály nově odtajněné Nobelovým výborem navíc prokázaly, že v době udílení ceny sama komise věděla, že je ukončení války nepravděpodobné, informovala agentura Reuters. Spolu s Kissingerem měl být oceněný také vietnamský vůdce Le Duc Tho, ten ale jako jediný v historii převzetí ceny odmítl s tím, že v jeho zemi stále není mír.

Dokumenty týkající se nominace na ocenění zůstávaly utajené po dobu 50 let. „Jsem ještě více překvapený, že komise došla k tak špatnému rozhodnutí, než jsem byl tenkrát,“ řekl pro Reuters Stein Tønnesson, profesor z Institutu pro výzkum míru v Oslu, který dokumenty prověřoval.

„Cenu obdržel Kissinger za to, že dostal USA z Vietnamu… bez jakéhokoli mírového řešení v jižním Vietnamu,“ vysvětlil. Tho byl podle něj nominován, protože porota měla pocit, že „cenu nemohla udělit jen Kissingerovi“ a potřebovala k němu dosadit někoho druhého. V dokumentech se o vietnamském politikovi totiž podle Tønnessona píše jen málo.

Kissinger a Tho uzavřeli v lednu téhož roku pařížské dohody, na jejichž základě Washington stáhl svá vojska z Jižního Vietnamu. Stanovené příměří komunistický Severní a proamerický Jižní Vietnam ovšem ignorovaly. Jižní Vietnam dohodu odmítal podepsat s tvrzením, že jde o zradu, neboť jednotky komunistického režimu se nemusely stáhnout z jeho území.

Odchod Američanů, kteří do války vstoupili v roce 1964, ovšem nevedl k míru a dále pokračovaly boje, v nichž měl převahu Severní Vietnam. Boje skončily na konci dubna 1975 poté, co Severní Vietnam dobyl hlavní město Jihu, Saigon (dnes Ho Či Minovo Město). Po roce došlo ke sjednocení země pod vládou Severu.

Dokumenty dokázaly, že nominaci navrhl norský akademik John Sanness jen dva dny poté, co byly uzavřeny pařížské dohody.

„Moje úvaha je, že tato volba by podtrhla pozitivní skutečnost, že rozhovory vedly k dohodě, která ukončí ozbrojený konflikt mezi Severním Vietnamem a Spojenými státy,“ uvedl ve svém dopise Sanness, jenž v roce 1984 zemřel. „Jsem si vědom toho, že teprve v budoucnu se ukáže, jaký význam budou mít dohody v praxi,“ dodal.

Už tehdy bylo rozhodnutí kontroverzní. Dva porotci z pěti na vyjádření nesouhlasu s udělením ceny rezignovali. Kissinger nedorazil na tradiční ceremoniál do Norska a později se marně snažil cenu vrátit.

Po pádu Saigonu poslal telegram Nobelovu výboru, v němž uvedl, že „mír, o který jsme usilovali prostřednictvím jednání, byl zvrácen silou“. Kritici již dříve podle časopisu Time argumentovali tím, že oba politici jsou odpovědni spíše za pokračování války, než za její zastavení.

Bílý dům ovšem přijal cenu s velkou radostí, popsal časopis Time. Tehdejší prezident Richard Nixon prohlásil, že ocenění je „zaslouženým uznáním samotného umění vyjednávání v procesu ukončení války a položení základů pro mír“.

Mezi odtajněnými dokumenty se objevil také dopis, ve kterém Tho odmítl převzetí ceny. „Až bude dodržována pařížská dohoda o Vietnamu, utichnou zbraně a v Jižním Vietnamu bude skutečně obnoven mír, budu o přijetí této ceny uvažovat,“ napsal s tím, že je pro něj nemožné ocenění převzít.

Diplomatický veterán Kissinger zůstává i ve svých 99 letech stále jednou z tváří americké zahraniční politiky. Minulý měsíc načrtl v článku pro britský list The Spectator svou vizi uzavření míru mezi Ruskem a Ukrajinou.

„Opakovaně jsem vyjádřil podporu spojeneckému úsilí zastavit ruskou agresi na Ukrajině. Teď ale nastává čas začít stavět na dosažených strategických úspěších a začlenit je do nového plánu dosažení míru vyjednáváním,“ napsal.