Tak funguje špičkový ruský sport: Armádě slouží, armáda se stará

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká republika je jednou ze zemí, které nepouští ruské sportovce na domácí akce. Nedávný zákaz vstupu do republiky pro ruské a běloruské tenistky vyvolal diskuze, jestli přístup Prahy není až příliš plošný a nekompromisní. Debaty o nastavení sankcí proti ruským a běloruským sportovcům se od napadení Ukrajiny vedou také v zahraničí.

Není sporu o tom, že ruský vládnoucí režim v čele s prezidentem Vladimirem Putinem chápe sport jako nástroj k posilování bojového ducha a nacionalismu a ruské reprezentanty vnímá také jako nosiče propagandy.

Jak velmi Kremlu záleží na výkonech a úspěších ruských reprezentantů a že je kvůli tomu schopen cílevědomě porušovat pravidla, ukázala dopingová aféra z předchozích let, která odhalila státem řízený systém užívání nedovolených podpůrných látek a vedla k první vlně omezení účasti ruských sportovců na mezinárodních akcích.

Už před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 se začala řešit otázka, jak úzce jsou soutěžící v ruských barvách svázaní se státem a do jaké míry plní funkci obhájců agrese. Krátce po zahájení útoku byly ruské týmy vyloučeny z mezinárodních soutěží ve fotbale, hokeji a dalších sportech, desítky aktivních a bývalých sportovců se ocitly na sankčních seznamech.

Někteří ruští reprezentanti se i za cenu postihů v zahraničí otevřeně přihlásili k válce, jako například šachový velmistr Sergej Karjakin, který koncem února 2022 napsal otevřený dopis na podporu Putina a „speciální vojenské operace“. Nedávno zase prohlásil, že Ukrajinci mají vymyté mozky a potřebují osvobodit, aby prozřeli.

Jiní ruští sportovci kvůli sankcím raději odcházejí reprezentovat jiné země. Jedním z posledních takových případů je nadějná 16letá krasobruslařka Sofja Samodělkinová, která chce podle státní agentury RIA Novosti soutěžit za Kazachstán.

Hodně se v posledních týdnech psalo o dvojnásobné olympijské vítězce ve skoku o tyči Jeleně Isinbajevové, která se podle všeho definitivně usídlila ve Španělsku. I když už aktivně nezávodí, její krok byl vzhledem k armádní hodnosti majora a letité angažovanosti ve prospěch Kremlu chápán některými Rusy jako zrada.

Právě obě zmíněné sportovkyně shodou okolností zosobňují jeden důležitý fenomén, který definuje provázanost státní moci, válečného úsilí a sportu v Rusku - významnou roli armády, respektive ministerstva obrany.

Jedním z nejznámějších projevů tohoto dědictví z dob Sovětského svazu je Centrální sportovní klub armády, známější pod zkratkou CSKA, který byl založen už v roce 1923 a zaměstnává stovky trenérů pro tisíce sportovců z více než 70 disciplín po celém Rusku.

CSKA je považován za líheň a shromaždiště elity ruského sportu. Právě v tomto klubu působily atletka Isinbajevová i krasobruslařka Samodělkinová. Na poslední letní olympiádě v Tokiu v roce 2021 tvořili členové CSKA více než třetinu ruského týmu a vybojovali 45 z celkem 71 ruských medailí.

Ministr obrany Sergej Šojgu tehdy označil jejich výsledky za „triumfální“, i když kvůli dopingovému postihu nemohli soutěžit v národních barvách. Zároveň armádním sportovcům připomněl, že jsou především vojáci.

„Účast na olympiádě se pro každého z vás stala nejen nejdůležitějším milníkem vaší profesionální kariéry. Byla to jakási zkouška vašich silných vlastností, efektivity, cílevědomosti, schopnosti dát se dohromady před rozhodujícím soubojem,“ prohlásil Šojgu.

Další velkou organizací působící pod zastřešením ministerstva obrany je DOSAAF (v překladu Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). Jde o obdobu, nebo přesněji někdejší vzor československého Svazarmu, která se zaměřuje na předvojenskou výchovu a šíření vlastenectví a loajality ke Kremlu mezi ruskou mládeží.

DOSAAF předsedá vysoký armádní důstojník; od roku 2014 je to generálplukovník a někdejší velitel parašutistů Alexandr Kolmakov. Organizace má široký záběr, kromě sportovních klubů, které se zaměřují hlavně na střelbu, motorismus, letectví a skoky padákem, má také vlastní síť autoškol, kynologické kluby nebo zábavné a výukové centrum letectví a kosmonautiky pro mládež v Moskvě.

V rámci dobyvačné války na Ukrajině připadl na DOSAAF důležitý úkol - vyučovat mladé ovládat a vyvíjet drony, jejichž význam v nynějším konfliktu stoupl na nebývalou úroveň. V dubnu o tom Putina informoval vicepremiér Andrej Belousov na jednání o budoucím rozvoji bezpilotního letectví.

Aktivní ve spolupráci s armádou jsou i další organizace. Ruský svaz bojových umění loni uspěl s návrhem, aby při jeho regionálních odbočkách vznikla síť středisek „vojensko-sportovní přípravy a vlastenecké výchovy mládeže“.

Putin vydal loni v září pokyny ministerstvu obrany, národní gardě, DOSAAF a dalším institucím, aby se na zřízení těchto center podílely. V Moskvě byl ustaven metodický štáb v čele s admirálem ve výslužbě Sergejem Avakjancem a letos v květnu bylo otevřeno 12 pilotních středisek.

Příznačné je, že namísto velkých měst jich hned několik vzniklo v odlehlých regionech na Sibiři a Dálném východě. Právě z takových oblastí s nižší životní úrovní podle opozičních médií pochází v přepočtu nejvíce odvedenců a zverbovaných dobrovolníků.