Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od našich zvláštních zpravodajek na Ukrajině/
„Nejdříve se pojďte najíst, večeře už je na stole,“ říká nám Oleksandr Chaplik, když přijíždíme na jeho farmu v Žytomyrské oblasti.
Jeho rodina nadvakrát přišla o své hospodářství a dodnes zažívá kvůli válce mnohé těžkosti. Ani ruská invaze ji ovšem nezbavila pověstné ukrajinské pohostinnosti. Uprostřed stolu je hrnec plný boršče, zbytek je posetý talíři se sýry a salámy Oleksandrovy vlastní výroby.
Dům Chaplikových je na první pohled plný hojnosti a panuje v něm dobrá nálada, pod povrchem se ale skrývá řada prožitých traumat.
„Spíte a okolo se ozývají exploze“
Před válkou žila Oleksandrova rodina ve vesnici Verchnokamjanske nedaleko východoukrajinského Severodoněcku a Lysyčansku, které dnes okupují ruské síly. Vlastnila 30 hektarů půdy, 35 krav, koně, osly i prasata.
„Dosáhl jsem v životě maxima a všechno jsem ztratil,“ vypráví farmář. Rodinný byznys vybudoval sám od píky. Když ruská invaze odstartovala, podnikal v oblasti už přes 20 let.
Jako jeden z mála tamních farmářů u Severodoněcku zůstal i poté, co jeho vesnici obklíčily nepřátelské jednotky a stala se dějištěm bojů mezi ukrajinskými a ruskými silami. „Představte si, že spíte doma a okolo vás se ozývají exploze. A pak vybuchne dům vašich sousedů,“ popisuje realitu života ve válečné zóně.
Jeho manželka, která pracuje jako učitelka, a děti, jež tehdy studovaly na vysoké škole, prchly zkraje invaze směrem na západ. Oleksandr ale ve vesnici, kde v té době už ani netekla voda a nefungovala elektřina, vytápění ani mobilní signál, zůstával. O svou farmu se staral téměř sám, jelikož většina bývalých zaměstnanců odešla.
„Nemůžu opustit místní lidi,“ řekl v červnu 2022 novinářům amerického listu The New York Times, kteří ho na jeho farmě navštívili. „Kdybych odešel, nemohl bych se do vesnice vrátit, nebyl bych schopný se lidem podívat do očí,“ dodal.
V prvních měsících invaze byl Oleksandr téměř jedinou spojkou mezi vesnicí a okolním světem. I přes nebezpečí dojížděl do nedalekého města a místním obyvatelům dovážel zásoby základních surovin. Když se dostal na signál, telefonoval také jejich blízkým a ubezpečoval je, že jsou v pořádku.
Krávy pomřely při ostřelování
Život v obklíčené vesnici se ale stal brzy neúnosným. Frontová linie se nebezpečně blížila a i Oleksandr ji musel nakonec koncem června 2022 opustit. Z místa se snažil evakuovat, co se dalo. Převoz hospodářských zvířat byl ale příliš komplikovaný, musel je nechat napospas osudu.
„Krávy jsem nechal běhat na volno,“ popisuje Oleksandr. „Přes ukrajinské vojáky se pak ke mně dostaly snímky, které ukazují, jak jedna vedle druhé leží mrtvé na poli,“ dodává.
Poté, co vesnici opustil, ji nepřátelské síly rozbombardovaly. Dnes ji částečně okupují a zbylo v ní pouhých šest původních obyvatel. Většinou se jedná o lidi se zdravotními potížemi, kteří nemají jak utéct, nebo ty, kterým je jedno, co se kolem nich děje, říká Oleksandr.
Připomíná, že separatistické síly podporované Ruskem vesnici ovládly už v roce 2014, po několika měsících se je ale podařilo vytlačit.
Oleksandr se s rodinou v červnu 2022 přesunul do relativně bezpečné Žytomyrské oblasti, která leží mezi Kyjevem a Lvovem, a začal znovu od nuly budovat rodinný byznys. Tři měsíce nato ale přišla další rána.
V jeho domě jedné noci propukl požár, který způsobilo ucpání komína popelem. Oleksandr byl naštěstí zrovna vzhůru a celou rodinu se podařilo zachránit, všechno ostatní ale pohltily plameny. „Shořely rodinné fotografie i všechny věci, pro jejichž záchranu jsem riskoval život,“ říká.
Vzpomíná, že když v noci dům hořel, myslel si, že je všechno ztraceno. Ráno si ale řekl, že se jen tak nevzdá, a rozhodl se všechno vybudovat znovu. „Hlavní pro mě bylo, že je v pořádku moje rodina, pro ni to všechno dělám,“ svěřuje se Oleksandr. Jeho děti prodaly svá auta, aby rodina získala peníze a dům i hospodářství si vystavěla znovu.
Dnes nemají prostředky na to, aby najmuli pracovní síly, tak jako byli dříve zvyklí. Farmu proto rodina obstarává sama. Své výrobky prodává na trzích po okolních městech a vesnicích i přes sociální síť Instagram.
„Všude musíte pracovat, tady i tam,“ odpovídá Oleksandr na otázku, jak si zvykl na nové prostředí. V Žytomyrské oblasti se prý cítí bezpečně. Na klidu mu prý dodává i to, že finančně podporuje ukrajinskou armádu, která zemi brání. Přiznává ovšem, že práci mu ztěžují pravidelné výpadky proudu způsobené ruskými útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.
