Článek
Do Íránu vyrazil Bernard Phelan 17. září, tedy den po tragické smrti Kurdky Mahsy Amíníové (více zde).
„Cesta byla dlouho plánovaná,“ popsala Phelanova sestra Caroline Masséová-Phelanová agentuře AFP s tím, že se rodina ničeho neobávala. Teď se však kvůli špatným zprávám o bratrově zdraví bojí toho nejhoršího: „Je to otázka dnů.“
Phelan je vězněn v Mašhadu, druhém největším íránském městě. Íránské úřady mu za celou dobu nedovolily přímý kontakt s příbuznými a ignorovaly všechny francouzské i irské žádosti o jeho propuštění. Obviňují ho z několika trestných činů včetně šíření protirežimní propagandy.
Vězen je dvakrát denně v kontaktu pouze s krizovým štábem na francouzském ministerstvu zahraničí, které o jeho stavu informuje rodinu. Poslední zprávy přitom nevypadají dobře – muž podle diplomatických zdrojů vykazuje „vážné známky fyzického i psychického vyčerpání“.
Co vyvolalo protesty v Íránu?
- Íránem už od poloviny září zmítají rozsáhlé protesty. V zemi propukly po smrti mladé ženy, která zemřela krátce poté, co ji zatkla mravnostní policie. Protesty se rozšířily do více než 80 měst po celé zemi.
- Zemřelá dvaadvacetiletá Mahsá Amíníová byla na návštěvě u své rodiny v Teheránu, když ji a její doprovod zadržela mravnostní policie. Podle ní žena nedodržela striktní kodex oblékání, který nařizuje místním ženám od dob islámské revoluce v roce 1979 zakrývat vlasy a krk. Odvezla ji na policejní stanici k výslechům. Krátce nato Amíníová zemřela.
Hladovku už Phelan ukončil
„Hladovka a žízeň ho ohrožují na životě, ale jsou to jediné zbraně, které má,“ řekla k tomu jeho sestra. O nevině bratra je přesvědčená – muž podle ní Írán miluje a uvězněn byl z politických důvodů, stejně jako další Evropané.
Rodina ho prostřednictvím diplomatů požádala, aby hladovku ukončil, protože „to nestojí za to“. Phelan nakonec na popud rodiny s hladovkou přestal, jeho stav však podle listu Irish Independent zůstává kritický.
„V koordinaci s irskou vládou stupňujeme tlak na Írán, abychom zajistili, že náš krajan bude neprodleně propuštěn,“ uvedlo francouzské ministerstvo zahraničí. Diplomaté připomněli, že Phelan je jedním ze sedmi francouzských občanů, které v současné době Írán zadržuje.
Napětí mezi oběma zeměmi je znatelné zejména v posledních týdnech, kdy satirický deník Charlie Hebdo vyhlásil v reakci na represe demonstrantů soutěž karikatur ajatolláha Alího Chameneího. Íránské úřady odpověděly výhrůžkami: „Radím Francouzům a těm, kteří jsou odpovědní za časopis Charlie Hebdo, aby se podívali na osud Salmana Rushdieho,“ citoval Le Point vyjádření generálmajora Íránských revolučních gard Hosejna Salamího.
Na Rushdieho byl vloni spáchán atentát, který spisovatel sotva přežil.
Kontext
Rozsudek smrti vynesl před 33 lety duchovní vůdce ájatolláh Chomejní. „Pro mnohé Íránce je ostudné, že jejich vládci vyvážejí terorismus do celého světa,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy íránský exilový novinář Kambiz Ghafouri.
Střelíte se do vlastní nohy, varuje Írán EU
Írán iritují i snahy Evropské unie zařadit mocné revoluční gardy na seznam teroristických organizací. Teherán vzkázal, že by se tím EU „střelila do vlastní nohy“.
Europoslanci však tento týden schválili rezoluci, která žádá o tento krok členské státy a také o další várku sankcí proti íránským představitelům. Tentokrát by v nich neměl chybět ani sám Chameneí a prezident Ebráhím Raisí.
Lidskoprávní aktivisté, podle nichž je nyní v Íránu drženo jako rukojmí přes dvacet Evropanů, se obávají, že kvůli omezení kontaktů s Íránem po jeho brutálním potlačování protestů se snížily naděje na jejich brzké propuštění.
Hladovku zahájil tento týden i Američan íránského původu Siamak Namazi, který vyzval prezidenta Joea Bidena, aby věnoval jeho případu větší pozornost.
Namazi je vězněn už od roku 2015. „Dnes je celý svět svědkem toho, jak krutě může tento režim reagovat na ty, kteří se odvažují požadovat svá základní práva,“ citoval Namaziho server rte.ie.
Íránské milice míří na teroristický seznam
Europoslanci tento týden hlasovali o rezoluci, která žádá o zařazení Íránských revolučních gard, hlavní opory režimu ajatolláhů, na seznam teroristických organizací.
Namazi zažil ve věznici opakované fyzické i psychické mučení, které je v zemi spíše pravidlem než výjimkou. Zásadní roli hraje teheránská věznice Evin, v níž je bití a zastrašování vězňů samozřejmostí.
Věznice, v níž je umístěna asi třetina všech politických vězňů, bývá tak přeplněná, že se vězni musejí střídat v lehání na podlaze, aby se mohli vůbec vyspat, napsal do časopisu The Atlantic Kian Tajbakš, který s ní má osobní zkušenost. „Írán nikdy nepodepsal Úmluvu OSN proti mučení,“ připomíná ve svém listopadovém textu.
Minulý týden byl popraven britsko-íránský občan s dvojím občanstvím Alíreza Akbarí, který byl v Íránu odsouzen k trestu smrti za špionáž. I v tomto případě podle Londýna, který dlouho naléhal na mužovo propuštění, šlo o „politicky motivovaný čin barbarského režimu“.
