Heslo, které se stává symbolem terorismu. Proč vadí zmínky o řece a moři

7. října napadli teroristé Izrael a mimořádně krutým způsobem zavraždili až 1400 Izraelců. Začala nová fáze izraelsko-palestinské války. Izrael ostřeluje a postupně dobývá sídlo Hamásu, město Gaza. Přibývá mrtvých Palestinců, včetně žen a dětí.

Západní země podporují Izrael. Zejména mezi intelektuály je nicméně po dlouhá léta běžná i kritika politiky státu Izrael. Ve Francii, Německu i v jiných evropských zemích navíc žije početná muslimská komunita. A tak válku provázejí i demonstrace na podporu Palestiny. Zaznívá na nich heslo „od řeky až k moři“. Které si přisvojil Hamás: „Odmítáme jakoukoli alternativu k úplnému a kompletnímu osvobození Palestiny – od řeky k moři,“ říká ústava organizace z roku 2017.

Je třeba heslo zakázat coby podporu terorismu, jako souhlas s vražděním?

Vydali jsme se po stopách toho, kde se heslo vzalo, co v historii znamenalo, a jak s tím vším souvisí svoboda projevu.

„Od řeky až k moři“. Na první pohled působí těch pár slov nevinně. Jenže tou „řekou“ je myšlena řeka Jordán a tím „mořem“ je Středozemní moře. A mezi Jordánem a Středozemním mořem leží stát Izrael. A okupovaná území dosud neexistujícího státu Palestina. Na demonstracích dnes zní: „from the river to the sea, Palestine will be free“, tedy od řeky až k moři bude Palestina svobodná.

Pro teroristy heslo opravdu znamená „stát Izrael je třeba zlikvidovat, a jeho obyvatele smést do moře“.

Od minulého týdne je heslo trestně stíhatelné jako symbol terorismu ve spolkové zemi Bavorsko. Rozhodnutí vychází z toho, že v celém Německu je hnutí Hamás považováno za teroristickou organizaci a jeho činnost je zakázána.

Je logické, že Německo je ke svým dějinám – druhé světové válce a holokaustu – na agresivní nenávistné projevy zvlášť citlivé. Nedávno například v Bavorsku policie odstraňovala předvolební plakáty strany Alternativa pro Německo. Důvodem bylo použití hesla „Vše pro Německo“, které užívala polovojenská organizace SA založená nacistickou stranou. Historická zkušenost je jasná: Od nenávistných slov ani zdánlivě nevinných hesel nemusí být daleko k vraždám.

Ale diskuze o kriminalizaci palestinského hesla se vedou i jinde. Britská ministryně vnitra Suella Bravermanová navrhla kriminalizaci hesla s tím, že může jít o přání vymazat Izrael z mapy světa. A může to být porušení paragrafu o veřejném pobuřování. (Zda bude její návrh schválen, se už v pozici ministryně nedozví. Premiér Sunak ji odvolal kvůli článku, v němž kritizovala policii za příliš mírný postup proti demonstracím na podporu Palestiny.)

Rakouská policie zakázala propalestinskou demonstraci, protože na pozvánce bylo uvedeno zmiňované heslo.

Nejdál se diskuze dostala v Holandsku. Tam nedávno odvolací soud rozhodl, že použití hesla není trestné a není ani projevem antisemitismu. Věta totiž může mít různé interpretace.

Do diskuze vstupuje i Česko. Ministr vnitra Vít Rakušan v pondělí na síti X oznámil: „Provolávat po brutálním napadení izraelských civilistů teroristy z Hamásu heslo, které může být vnímáno jako výzva k úplnému zničení Izraele, je podle mě cynické a hloupé. Experti odboru bezpečnostní politiky navíc došli k závěru, že to může naplňovat skutkovou podstatu některých trestných činů. O tomto svém stanovisku budou příští týden jednat mimo jiné s Nejvyšším státním zastupitelstvím. Je tak možné, že i u nás bude veřejné provolávání tohoto hesla považováno za porušení zákona.“

Jak Rakušan píše, ono heslo tak „může být vnímáno“. Může mít ale i jiné významy. Tak co s tím? Má smysl zatěžovat policii a justici složitým dokazováním, že ten konkrétní mluvčí měl na mysli interpretaci „A“, nikoli možnost „B“?

A má vůbec smysl kriminalizovat taková hesla?

Na popularitě heslo „od řeky až k moři“ získalo v 60. letech minulého století. A za své ho vzala také Organizace pro osvobození Palestiny. Byť jsme téma v posledních týdnech rozebírali opakovaně, musíme teď udělat alespoň nejstručnější historický exkurz.

Po první světové válce se vítězné velmoci shodly na tom, že na území Palestiny vzniknou dva samostatné státy – židovský a palestinský – nebo jeden společný stát federální. Podmínky měla nejprve připravit britská správa Palestiny, po druhé světové válce pak OSN.

V roce 1948 nakonec vznikl ale pouze stát Izrael. Palestinci za daných podmínek svůj stát vyhlásit odmítli. O tom, zda existovaly vůbec nějaké podmínky, za nichž by souhlasili se vznikem státu Izrael, spekulují historici a komentátoři dodnes. Arabské státy každopádně vyhlásily Izraeli válku. A ano, jejich cílem bylo Izrael zničit.

Jenže Izrael vyhrál. Stovky tisíc Palestinců uprchly, nebo byly vyhnány. A v dalších válkách Izrael okupoval i všechna území, na kterých měl vzniknout samostatný stát Palestina.

Pro Organizaci pro osvobození Palestiny a jejího šéfa Jásira Arafata tak heslo „od řeky až k moři“ zpočátku opravdu znamenalo výzvu ke zničení státu Izrael. A snad i k vyhubení jeho židovského obyvatelstva.

Postupně se ale arabské státy – jako první Egypt – začaly smiřovat s tím, že Izrael vojensky neporazí, že ho do moře prostě nesmetou. A k umírněným se postupně přidal i bývalý terorista Arafat. Souhlasil s tím, že stát Izrael má právo na existenci. A že vedle sebe opravdu mohou být židovský a palestinský stát.

Od 80. let minulého století mělo to heslo pro umírněné Palestince i umírněné politiky z arabských zemí nový smysl. Ten prostor „od řeky až k moři“ by měl být prostorem spravedlivého a mírového soužití palestinského a židovského státu. Což by jistě nikdo neoznačil za trestný čin.

„Máme příležitost vyjádřit solidaritu nejenom slovy, ale odhodlat se i k politické akci, k politické akci ‚zdola‘. K místním i mezinárodním akcím, které povedou k tomu, co je opravdu spravedlivé, a to je svobodná Palestina od řeky až k moři,“ řekl ve svém projevu v OSN profesor mediálních studií a politický komentátor televize CNN Marc Lamont Hill. Mluvil u příležitosti Dne solidarity s palestinským lidem.

Bylo to v roce 2018. Mnoho západních intelektuálů v té době už mnoho let kritizovalo politiku státu Izrael. Kritizovaly ji více či méně otevřeně a tvrdě i mnohé země Evropské unie. Nemělo to nic společného s podporou terorismu. Byl to apel na to, aby Izrael opět přistoupil na jednání, stáhl se z okupovaných území a umožnil vznik samostatného palestinského státu.

Hill vysvětloval: „Moje slova neměla nic společného se záměrem někoho nebo něco zlikvidovat. Je to jen volání po spravedlnosti. Uvnitř Izraele. I v Gaze a na Západním břehu Jordánu, (Izraelem okupovaná území určená pro vznik samostatného palestinského státu, pozn. red.).

A dodal: „Jsem pro svobodu pro Palestince. A jsem proti antisemitismu a samozřejmě proti zabíjení Židů. Celý život proti antisemitismu bojuji.“

Byla to však poslední slova, která profesor Hill pronesl jako komentátor CNN. Stanice s ním zrušila kontrakt. Přiklonila se k názoru, že to heslo je výzvou ke zničení státu Izrael. Takhle to chceme trestat?

Yousef Munayyer je palestinský spisovatel a akademik, který působí v New Yorku. Před více než deseti lety začal psát blog s názvem „Od řeky až k moři“. Vysvětluje, že jako mnoho Palestinců tu větu používá často a má pro něj smysl. A ten smysl se podle něj stále prohlubuje.

Rozumí tomu heslu takto: Palestinci žijí v uprchlických táborech, na území státu Izrael, na okupovaných územích. A všude zažívají diskriminaci, jsou občany druhé kategorie.

„Od řeky až k moři“ je výzva, aby Palestinci mohli žít svobodně, aby mohli mít vlastní stát, aby byli plnoprávnými občany. Vůbec se netýká státu Izrael, nebo jeho likvidace. Je symbolem toho, že v celém tomto prostoru žijí diskriminovaní Palestinci, kteří nárokují svá práva. Mírovou cestou.

Munayyer obrací logiku: Heslo „od řeky až k moři“ není projevem antisemitismu. Naopak, interpretace, že to je volání po likvidaci Izraele, je islamofobní. Měla by být Munayyerova interpretace trestná?

Od řeky až k moři s Hamásem

Teroristé z Hamásu, kteří 7. října zaútočili na Izrael, mají jasno. „Od řeky až k moři“ opravdu znamená likvidaci státu Izrael a pokud možno i likvidaci Židů žijících v Palestině. Hamás v Gaze vystřídal umírněné politické následovníky Jásira Arafata. A politiku Palestinců vrátil o šedesát let zpět.

Je válka. A v ní nebývají intelektuálové a umírnění příliš slyšet.

Takže jak? Přijmeme interpretaci Hamásu? Je tohle heslo teroristické a je to projev útočného antisemitismu? Jiné možnosti nejsou – jenom válka a trest?