Od párku v rohlíku až po vraždící žoldnéře. Kdo byl Jevgenij Prigožin

Svět ve středu večer obletěla zpráva o pravděpodobné smrti majitele Vagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina na palubě soukromého letounu Embraer Legacy na cestě z Moskvy do Petrohradu. Úmrtí v neděli na základě analýzy DNA oficiálně potvrdily ruští vyšetřovatelé.

Ruští žoldnéři působící na ukrajinské frontě i v různých částech světa pod jeho vedením tak přišli o svého zakladatele a muže, který se jako jeden z mála příslušníků ruské elity otevřeně postavil Kremlu.

Podobně jako Vladimir Putin, i Jevgenij Prigožin začal svou podnikatelskou kariéru a mocenský vzestup v Petrohradě.

Poté, co si v mládí odseděl devítiletý trest za loupež a podvod, začal Prigožin podnikat v gastronomii. Nejprve jako prodavač párků v rohlíku, později se z něj ale stal úspěšný restauratér a majitel vyhlášeného petrohradského podniku New Island. V roce 2001 do něj Putin coby nový prezident začal zvát zahraniční návštěvy, například japonského premiéra Joširóa Moriho, francouzského prezidenta Jacquese Chiraca a o rok později i amerického prezidenta George W. Bushe. A Prigožin neváhal osobně obsluhovat.

„Putinovu důvěru si získával postupně. Nejdřív navázal vztahy s jeho osobním řidičem, poté s Putinovým šéfem ochranky Viktorem Zolotovem,“ popsal začátky osobního vztahu Prigožina s prezidentem jeden z jeho známých pro ruskou mutaci časopisu Forbes. Následně jeho firma začala zajišťovat bankety v Kremlu a dostala lukrativní zakázky na dodávky jídel pro školy nebo armádu.

Prigožin se tak během 10 let po propuštění z vězení stal součástí petrohradské a pak i ruské elity. Milionář s úzkým napojením na centrum moci neboli prezidenta Putina.

V západních médiích se jeho jméno začalo více skloňovat až v posledních letech - kvůli sankcím USA za to, že měl řídit snahy o manipulaci prezidentských voleb v roce 2016 a o dva roky později i kongresových voleb. Podle amerických úřadů stál například za petrohradskou „trollí továrnou“, nechvalně proslulou Agenturou pro výzkum trhu (IRA), která používala falešné internetové účty.

Americké ministerstvo financí při této příležitosti zveřejnilo fotografii Prigožinovy jachty, podle sankčních dokumentů mu patřila také tři soukromá letadla registrovaná v daňových rájích.

Jedním z jeho mnoha projektů byl také vznik Vagnerovy armády. Ke skutečnosti, že stojí v jejím čele, se nicméně přiznal až loni. Skupina vagnerovců vznikla v začátcích války na Ukrajině v roce 2014 a jméno si získali na Donbase.

Kromě východu Ukrajiny byli vagnerovci nicméně nasazeni v průběhu let v různých částech světa - během ruské intervence v Sýrii, v Latinské Americe a od roku 2018 také jejich přítomnost významně posílila v afrických zemích.

Proč se Prigožin po letech zapírání nakonec v září „odkopal“ a přiznal, že Vagnerova armáda je další z jeho byznysů? Podle ruského politického analytika Ivana Preobraženského to souviselo s vyhlášenou mobilizací, která narušila Prigožinův byznys se soukromou armádou - i když sám Prigožin popíral, že by na vagnerovcích vydělával.

Během války na Ukrajině byl hojně probírán Prigožinův rostoucí vliv, který si zřejmě uvědomoval on sám i ruské vedení. Vagnerovci se také ukázali jako zásadní vojenská síla na ukrajinské frontě. Prigožin mimo jiné další členy rekrutoval i mezi vrahy a dalšími těžkými kriminálníky v ruských vězeních.

Od podzimu 2022 nicméně Prigožin několik měsíců otevřeně kritizoval vedení ruské armády kvůli neúspěšnému vedení války na Ukrajině. Ruského ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova vinil ze snah vagnerovce zničit, jelikož odmítali jeho žoldnéřům dodat munici.

To pak vedlo k velkým ztrátám v řadách vagnerovců právě u Bachmutu na východě Ukrajiny, kde probíhaly od loňského prosince tvrdé boje. Jen od začátku prosince, kdy se střety vyostřily, přišli vagnerovci o 15 tisíc mužů, uvedly tehdy Spojené státy.

Ruské ministerstvo obrany nicméně argumentovalo, že „úderné jednotky dobrovolníků bojujících u Bachmutu dostávají nezbytné množství munice“.

Prigožin letos v květnu uvedl, že se jeho jednotky k 10. květnu z Bachmutu stáhnou. Prigožin to v rozsáhlém prohlášení zdůvodnil právě kritickým nedostatkem munice.

V rétorice proti ruskému ministerstvu obrany ale neustával.

23. června Prigožin obvinil vedení ruské armády z útoku na své jednotky, při kterém mnoho členů skupiny údajně zemřelo. Na fatální bombardování slíbil odpovědět a hlásal také to, že je potřeba zastavit „zlo ruského armádního vedení“, k čemuž skrze audionahrávku vyzval i další Rusy. Zahájil tak převrat.

Jednotky Vagnerovy skupiny překročily původní hranici se separatistickými republikami na východě Ukrajiny a vstoupily do ruského města Rostov na Donu. Odtud pak Prigožin oznámil, že jeho jednotky mají pod kontrolou vojenská zařízení ve městě, a pohrozil pochodem na Moskvu, pokud s ním nebude jednat ministr obrany Sergej Šojgu a šéf generálního štábu Valerij Gerasimov.

S příchodem večerních hodin se však situace obrátila o 180 stupňů. Prigožin totiž přijal návrh běloruského vůdce Alexandra Lukašenka, aby pozastavil postup svých jednotek na Moskvu, a zároveň souhlasil s tím, že podnikne další kroky k deeskalaci napětí.

Prigožin odmítal jakákoliv obvinění, že by se v Rusku pokoušel o převrat, a jak upozornil například web BBC, činy vagnerovců této definici opravdu neodpovídaly. V zemi totiž nedošlo ke snaze o převzetí politické moci, žoldáci si žádali„pouze“ ministra obrany a šéfa ozbrojených sil.

Svými činy nicméně zpochybnili autoritu prezidenta a Prigožin jako by dal najevo, že ani Vladimir Putin nad ním už nemá kontrolu. Tím si ho proti sobě poštval. Putin tak označil vzpouru vagnerovců za zradu a prohlásil, že povstalci budou neutralizováni. „Je to bodnutí do zad naší zemi a našemu lidu,“ prohlásil.

Čekalo se nicméně, že Prigožina postihne trest, což se nakonec nestalo. Prigožinovo trestní stíhání bylo zastaveno a on sám měl odjet do Běloruska, jak řekl krátce po vzpouře Putinův mluvčí Dmitrij Peskov.

Prigožin tak zamířil do Běloruska a stáhl se do ústraní.

O dalším osudu Jevgenije Prigožina se pak nadále jen spekulovalo. Například Server Fontanka přišel s informací na konci června, že Prigožin byl viděn v Petrohradě.

Podle oficiálních zpráv měl nicméně pobývat především v Bělorusku. Ještě v pondělí ale na sociálních sítích zveřejnil první video od konce června.

Na záběrech stál v pouštní krajině v maskáčích a se zbraní v ruce. V povzdálí byla vidět vozidla s ozbrojenými muži. Agentury Reuters a AP uvedly, že se jim video nepodařilo ověřit, podle Prigožinova komentáře a příspěvků na proruských kanálech na telegramu se ale zdálo, že šéf vagnerovců byl na africkém kontinentu.

Jeho středeční smrt v troskách soukromého tryskáče zatím obestírá tajemství. Byla to nehoda, nebo atentát? Telegramový kanál Grey Zone blízký vagnerovcům uvedl, že Prigožinova smrt je následkem „konání zrádců Ruska“. Úřady zatím oficiální verzi o příčinách pádu letounu nezveřejnily.

Aktualizace: Článek jsme doplnili o výsledky testů DNA, které potvrdily Prigožinovu smrt.