Oči ukrajinské armády mají problém. Rusko se naučilo je oslepit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Drony představují jednu z nejprobíranějších technologií v souvislosti s Ruskem rozpoutanou válkou na Ukrajině. Zatímco obě země pracují na jejich vývoji a adaptaci pro nové situace, na straně druhé se zlepšuje i obrana proti nim.

A to zřejmě natolik, že dokáže poměrně rychle zlikvidovat oběma stranami hojně využívané drony Mavic a další bezpilotní zařízení od čínské společnosti DJI. Technologie původně sloužící primárně k zábavě jsou levné, lehké a dobře dostupné, popsala pro časopis Foreign Policy Faine Greenwoodová, odbornice na bezpilotní letouny. Podle ní jde na frontě dokonce o nejčastěji využívaný druh dronů.

„Upřímně řečeno, podle mě už drony Mavic pomalu přestávají fungovat. V prosinci jsme byli schopni uletět tři kilometry. Teď kluci říkají, že nemohou létat dál než 500 metrů,“ řekl ukrajinský operátor dronů Jevhen pro deník The Guardian. Podobně jako on i další navigátoři bezpilotních letounů předpovídají, že zlepšená technika změní styl používání přístrojů.

Rušičkami dronů, díky kterým se bezpilotní letouny buď zřítí k zemi, nebo nad nimi nepřítel dokonce může převzít kontrolu, disponovalo Rusko ve velkém již před zahájením invaze na Ukrajinu.

Trvalo nicméně, než se s nimi ruská armáda naučila pracovat efektivně, vysvětluje pro Seznam Zprávy bezpečnostní expert Jan Ludvík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Tím, že neměla čas se připravit, tak ani spoustu těch technologií neovládala a specificky u těch bezpilotních letounů a rušiček se ukázalo, že si vedle toho rušení dronů druhé strany ruší i ty vlastní,“ podotýká.

Podobně jako od sebe armády přebírají způsoby, jak útočit, kopírují od sebe i obranné metody. „Využívání rušiček může být problém pro obě strany. Já bych ale řekl, že víc pro tu ukrajinskou, která má zatím menší přístup k sofistikovanějším dronům,“ vysvětluje Ludvík.

Na některé větší a technologicky vyspělejší drony totiž rušičky nezabírají, těch ale mají obě strany podstatně méně a vyjdou armády mnohem dráž.

Podle Ludvíka si ale válka vedená na mnoha místech vyžádala také používání mnoha dronů, kterými ze začátku armády nedisponovaly. A tak využily tu nejlevnější a současně praktickou variantu – DJI.

„Ukrajinci na začátku války nakoupili spoustu čínských dronů. Každá malá jednotka má svůj dron, vidí, co se děje, a to může zachránit spoustu životů, ale ten dron není navržený na to, že ho někdo ruší vojenskou rušičkou,“ podotýká Ludvík.

Modely DJI, které si může koupit na internetu každý, používala v hojném počtu i ruská armáda. Minulé léto jej Jurij Balujevskij, bývalý náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil, označil za „skutečný symbol moderní války“.

Obě strany stále více spoléhají na bezpilotní letouny jako na technologii umožňující zlepšení taktiky, podotkla stanice Al-Džazíra. Drony totiž lze používat v řadě případů, od průzkumných misí až po útoky řízenými střelami.

Zařízení se pak liší velikostí a schopnostmi, od právě komerčních dronů, jako je DJI Mavic 3, který se používá hlavně pro pozorovací účely, až po větší a útočné drony, jako je Bayraktar TB2 turecké výroby, který se v prvních měsících stal symbolem ukrajinského úspěchu.

Malé drony, o jejichž další používání na frontě panují obavy, jsou zejména užitečné pro cílení dělostřeleckých úderů. Ukrajinské i ruské síly oznámily, že využívají relativně levná zařízení vybavená hybridními kamerami se schopností odesílat přesné zeměpisné souřadnice zpět do centrálních velitelských center i pilotům na zemi, popsal Foreign Policy.

Důležitou roli tak hrají i podle samotných operátorů právě v místech nejtvrdších bojů na východě Ukrajiny u města Bachmut.

Přítomnost dronů DJI na frontě přitom kritizuje samotný výrobce. Oficiálně zařízení neprodává ruské ani ukrajinské armádě a uvedl, že „odmítá poskytovat své produkty pro bojové operace“. Realita ale vypadá jinak.

Drony se dostávají do rukou vojáků na obou stranách jako dary od firem nebo jednotlivců ze zahraničí. Protože jde o komerční zařízení, lze je jednoduše převézt i přes hranice. Obě strany si je pak upravují podle sebe tak, aby pro ně měly co největší přínos.

„Ukrajinští vojáci používají 3D tiskárny k výrobě kompaktních plastových postrojů, které se připevňují na komerční drony, aby mohly být vyzbrojeny granáty,“ vysvětluje pro deník The Wall Street Journal Roman Perimov, který vede nový tým pro vývoj vojenských technologií v rámci brigády ukrajinské armády.

Vzhledem k tomu, že jsou takové technologie snadno ovladatelné, může Ukrajina využít k získání výhody na bojišti vojáky s nízkým výcvikem, a dokonce i obyčejné civilisty, píše časopis Foreign Affairs.

Ačkoliv obě strany neúnavně pracují na vývoji lepších technik boje, které by umožnily drony zlikvidovat, nezdá se (alespoň v tuto chvíli) pravděpodobné, že by se brzy objevila taková taktika, která by změnila hru natolik, že by se malé levné drony rázem staly irelevantními, podotýká Greenwoodová.

Jestli se to stane, se bude odvíjet hlavně od toho, jak armády dokážou vylepšit využívání již existujících technologií. „Obě strany se učí, jak nerušit ty svoje nebo jak ty svoje případně bastlit tak, aby už měly nějakou odolnost vůči rušení. Vlastně se učí, jak používat ty současné technologie,“ vysvětluje Ludvík.

Alespoň částečně by pak rozsáhle používané DJI podle deníku The Guardian mohla nahradit odolnější kombinace dražších dronů s delším doletem, jako je například ukrajinská Leleka-100, a rychlých sebevražedných bezpilotních letounů s kratším doletem a funkcí FPV, díky které může operátor sledovat obraz z kamery dronu pomocí soupravy připevněné na hlavě, jakýchsi „brýlí“, a nikoli jen na displeji tabletu.

Tyto malé kamikaze drony se nicméně ovládají mnohem obtížněji než standardní spotřebitelské bezpilotní letouny, mají výdrž baterií přibližně pět minut a mohou přistát pouze tak, že do něčeho narazí, což znamená, že piloti musí být dobře vycvičeni, aby je mohli využít, přibližuje Foreign Policy.