Zoufalství uprostřed zkázy na Rhodosu: Je nereálné to tu vybudovat znovu

/Od našeho zvláštního zpravodaje/

Vyrážím do kopců, kde bylo epicentrum požáru a odkud se rozšířil k pobřeží. Z výšky vidím jeho ohromný rozsah. Na obzoru stále plápolají obří plameny. Na rozbité cestě potkávám hasičské vozy, nad hlavou létá nejméně šest požárních letadel.

Vnitrozemská vesnice Asklipio. Hned vedle sebe jsou vypálené tři domy. Stále se v nich kouří. Ve čtvrtém se balí.

„Stěhujeme se k mé sestře do vedlejší vesnice,“ říká Akis. Se ženou mají na pobřeží obchod se suvenýry a plážovými potřebami. Ten je ale od soboty zavřený. „Nejsou turisti, není byznys. Zbytek sezony je v háji. Je to katastrofa. Platím tisíc eur nájem. Z čeho ho zaplatím? Vláda se na nás úplně vykašlala. Kdyby nám aspoň dala příspěvek na elektřinu nebo nájem, ale zatím vůbec nic. To se jen politici prsí v televizi, slibují dělníky, investice, ale realita nula,“ lamentuje Akis.

Ještě víc ve vnitrozemí a ještě blíž k epicentru požáru leží vesnička Laerma. Tři sta stálých obyvatel a pár hotýlků pro romantiky, milovníky jízdy na koních a tuláky po zdejších kopcích. Sem oheň dorazil až v pondělí. Měli tedy trochu času se připravit a vykáceli pruhy lesa, aby oheň nepřeskočil na jejich domy. Většina místních se evakuovala, zůstala jen asi patnáctka dobrovolníků, včetně padesátileté Vasy Diakogeorgiou. Utábořili se v místním „kulturáku“. Bděli a hasili.

„Shořelo akorát pár domů na samotě, vesnici se nám podařilo zachránit,“ říká. „Se zvířaty to bylo horší. Patnáct koňů jsme vypustili, aby se o sebe postarali a pomalu se vracejí. Králíci, kuřata, prasata, ovce, to všechno bohužel uhořelo,“ říká se smutkem v hlase.

Muži v kulturáku ukazují v mobilu fotky, na nichž plameny dosahují desítky metrů vysoko a téměř olizují nejbližší stavení.

„Hotely jsou zavřené, takže jsme bez práce a bez výdělku. Sezona tu trvá jen několik málo měsíců, ve zbytku si přivyděláváme pěstováním oliv, zemědělstvím a chováním zvířat,“ přibližuje ráz vesnice.

Se vším je teď ale konec.

„O turisty se nebojím. Pár dnů, maximálně týdnů a opět přijedou, protože to u nás je pěkné. Jenže co příroda? Vždyť ty olivovníky byly staré až pět se let. Ty už nikdo nevrátí,“ stýská si.

Dimitris chodí kolem ohořelých sutin. Klackem je prohrabává. Sem tam z nich něco vytáhne a zase hodí zpátky. Řecky si něco mumlá a kroutí hlavou nad tím, co vidí. „Je nereálné to tu vybudovat znovu. Nemám na to peníze. A jsem starý. Dvaasedmdesát let.“ Ukazuje, kde co ještě před pár dny bylo.

„Moje dílna. Vyráběl jsem suvenýry ze dřeva,“ a na důkaz zvedá něco, co asi byla truhlářská pásová bruska.

„Tady byl karavan. Spával v něm můj senegalský kamarád, který mi pomáhal v obchodě a se zvířaty.“ Zbyla z něj jen ocelová kola, péra z matrace a torzo bakelitového zadku. „Chápeš, jakou sílu ten oheň musel mít, že auto shořelo skoro na prach,“ ptá se.

„Tady jsem měl sklad. Zboží, dřevěné výrobky a asi tak 15, 20 koňských sedel.“ Z dřevěného domku zbyly jen dva ohořelé špalky a halda plechu.

Dimitrij měl kousek od pláže ve vesnici Kiotari stánek se suvenýry, malé občerstvení, ale hlavně odsud pořádal vyjížďky na koních. Má jich osm. Na fotkách, které mi v mobilu ukazuje, jsou turisté, kteří v moři plaví koně. Krásná podívaná.

„Koně jsme zachránili. Kamarád část z nich odvezl do nedaleké vesnice ke známým. Tři jsme vypustili, aby mohli před požárem utéct. Během včerejška jsme je našli a pochytali. Jsou v pořádku,“ dodává. Co ale nestihli, bylo pomoci 20 slepicím. Jedna ohořelá leží vedle stolku s mušličkami. Další torza těl jsou nedaleko.

„Kachny ulétly do moře a už jsou zpět. Mají jen trochu popálené peří,“ říká.

Všechno se prý odehrálo hrozně rychle. Požáry jsou v okolí už týden, pomalu se přibližovaly, ale během sobotního dopoledne vítr zesílil a najednou byl v Kiotari takový dým, že všichni museli prchnout. Policie začala lidi pouštět a vracejí se zpět.

Projíždím po pobřeží a koho potkám, od toho vyzvídám.

Ve vedlejší vesnici o pár kilometrů dál stojí na zahradě muž v klobouku s rouškou na ústech. Má hadici a kropí palmy. Přes silnici jsou na troud vypálené menší domky.

„To byly domy pro lidi, kteří nemají peníze. Bezdomovci, rybáři nebo zemědělci. Kompletně vyhořely,“ říká Aris Tselios, majitel apartmánového domu. Právě ho přijel zkontrolovat a nedopadlo to úplně dobře. Na ukázku otevírá dveře do jednoho z bytů a vyvalí se dým a jemný popílek. Stěny jsou černé a ohořelé.

„Oknem asi dovnitř vletěla jiskra. Oheň poškodil naštěstí jen tři apartmány, zbytek je v pohodě. Jdeme na zahradu,“ říká. Není to zahrada, ale spáleniště. Aris si na zeleni, čistém potůčku, na starých olivovnících, které vysazoval jeho pradědeček, a zelenině z vlastní zahrádky zakládal. Teď je všechno šedivé a spálené. Největší ztrátou je však rodinný miláček a maskot turistů, papoušek Koko, kterého se nepodařilo zachránit.

„Byl to můj nejstarší bratr. S naší rodinou žil 52 let. Pohřbil jsem ho tady,“ říká se slzami v očích a ukazuje čerstvě vykopanou kupku hlíny.

Pobřeží je v této části jihovýchodního Rhodosu zastavěné velkokapacitními luxusními hotely. V Kiotari a okolních vesnicích jsou až na výjimky zavřené. Požár poničil elektrické vedení a leckde neteče voda. Za kopci je stále vidět dým a jeho hustota se mění každým dnem a s každým otočením větru. Rozhodně není vyhráno.

Do jednoho hotelu nakukuji. Ředitel Ilyssion Hotelu u Lardosu mě zve do kanceláře.

„Měli jsme tu 1600 hostů. Téměř plná obsazenost. Ve tři čtvrtě na dvě nařídily úřady evakuaci. Většina klientů byla u bazénů. Nechtěli jsme, aby vypukla panika, tak jsme je vyzvali, aby šli na pláž, a očekávali jsme, že je úřady budou evakuovat loděmi, protože oheň zatarasil cestu na sever,“ popisuje Antony sobotní odpoledne. Jenže nebylo dost lodí a turisté dostávali různé informace.

„Tady ta oblast je plná obrovských hotelů, takže se sedm až osm tisíc lidí vydalo na pláž nebo pěšky na jih. To bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná. On a pár dalších zaměstnanců v hotelu zůstali.

„Hodně nám pomohli slovenští hasiči. Když jsme je potřebovali, tak přijeli. A to bylo docela často, takže výsledkem je, že nemáme žádné škody. Přišli jsme asi jen o 20 slunečníků, které na pláži shořely,“ hodnotí Antony.

Nejméně čtyři velké luxusní hotely jednoho řetězce požár poškodil. Vasilis v nich pracuje jako kontrolor kvality služeb. Kapacita je kolem pěti tisíc lidí. Po evakuaci klientů a zaměstnanců se teď vrací, aby s kolegy podal vedení report, jak moc požár budovy narušil a co bude dál. Potkávám ho v domku pro zaměstnance, ze kterého je na většinu jejich hotelů krásný výhled.

„Tenhle má vzadu ohořelý bok. Hlavní restaurace tamtoho je černá a nějak divně nahnutá, takže bude asi ohořelá, a ten zadní, jak je vidno, ten to odnesl úplně nejvíc,“ ukazuje prstem do dáli.

Současně ale dodává, že ta nejzásadnější dobrá zpráva je, že nikdo nezemřel a nikdo nebyl zraněný. Řekové se ale z řádění ohnivého živlu budou vzpamatovávat dlouho.

Na Rhodosu hoří sedm dní a kvůli plamenům ostrov opustily už tisíce turistů. Nejhůře jsou na tom oblasti Asklipeio, Gennadi, Bati, Kalathos, Laerma, Malonas, Masari a Lindos. Na ostrově byly postiženy také oblasti Kiotari, Pylonas, Lardos, Peukous a Charaki. V těch jsou požáry momentálně patrně na ústupu a teoreticky pod kontrolou, situace je ale velmi proměnlivá. Celý ostrov je zařazen do řeckého nejvyššího, pátého stupně požárního rizika.