Obraz nového světa: USA a Izrael hlasovaly po boku Ruska a Severní Koreje

Při hlasování o válce na Ukrajině se až dosud západní země shodovaly, výjimku tvořil jen autoritářský režim Viktora Orbána v Maďarsku. Pondělní hlasování o rezoluci zvané „Podpora komplexního, spravedlivého a trvalého míru na Ukrajině“ ale Západ rozdělilo.

Zatímco většina evropských států rezoluci žádající okamžité stažení Ruska z okupovaných ukrajinských území podpořila, administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se postavila proti. Tedy na stranu Ruska a jeho spojenců.

„Evropa a Spojené státy se občas při hlasování liší, stává se to například v otázkách týkajících se blízkovýchodního konfliktu. Spojené státy velice často hlasují nebo navrhují rezoluce, které podporují Izrael, rozvojové země pak navrhují ty, které podporují Palestinskou samosprávu, a Evropa se často pohybuje někde mezi,“ přibližuje pro Seznam Zprávy Jan Karlas z Institutu politologických studií FSV UK.

„Takové rozdělení je ale spíše výjimečné,“ podotýká expert na OSN k pondělnímu hlasování.

Proti rezoluci, kterou společně předložily Ukrajina a evropské státy, se postavilo celkem 18 zemí, 65 se zdrželo hlasování a 93 bylo pro.

Z evropských států rezoluci odmítly jen tradičně proruské Bělorusko a také Maďarsko, z blízkovýchodních pouze Izrael. Zbytek tvoří ostrovní tichomořské státy, několik států Afriky a dvě země Střední Ameriky.

Jan Karlas tyto státy rozděluje do tří skupin. „Tu první tvoří malé pacifické státy. USA tam mají vojenské základny, tyto státy vždy hlasují jako USA, protože je to pro ně důležité z bezpečnostního hlediska. Ukrajiny se to fakticky netýká,“ vysvětluje politolog rozhodnutí Palau a Marshallových ostrovů.

Druhou jsou dle něj klasičtí spojenci Kremlu. „Tyto země hlasují téměř vždy s Ruskem, patří sem určitě Bělorusko, Severní Korea, ale také Súdán,“ vyjmenovává.

Třetí skupina je překvapivější. Jde o některé africké státy, jako jsou Niger, Burkina Faso, Burundi nebo Rovníková Guinea. „Rusko se s těmito zeměmi snaží aktivně pracovat, nabízet jim ekonomické výhody a využívat toho, že se rozvojový svět proti ruské agresi jasně nepostavil. Jsou to země, které zvažují, že by se v budoucnu ekonomicky a vojensky orientovaly na spolupráci s Ruskem,“ upřesňuje Jan Karlas.

Hned v několika státech Sahelu, které hlasovaly proti rezoluci, proběhly v posledních letech vojenské puče, jež nahrály spolupráci s Ruskem. Například z Nigeru, jenž býval dlouho spolehlivým partnerem Západu při boji s nelegální migrací, odešli francouzští vojáci. Podobně i z Mali, kde je nahradili ruští žoldnéři.

Zvláštní případy pak tvoří Maďarsko a Izrael. „Orbán už od začátku války na Ukrajině razil současnou Trumpovu linii, že tam jsou nějaké konfliktní strany a že nebude rozlišovat oběť a agresora. Myslím, že Maďarsko by mohlo takto hlasovat i před nástupem Trumpa, ale teď cítí, že se objevil další aktér, který má tento postoj. Než by se zdrželo, bude hlasovat proti,“ vysvětluje expert.

V případě Izraele zmiňuje složitost jeho vztahů k Rusku a Ukrajině, jako primární důvod nicméně vnímá orientaci na Spojené státy, protože izraelská vláda si hodně slibuje od Trumpovy administrativy.

Tento týden bude v Izraeli ministr zahraničí Jan Lipavský. Zda při schůzkách s jeho protějškem i premiérem Benjaminem Netanjahuem, který kvůli mezinárodnímu zatykači nemůže cestovat do zemí EU, přijde řeč i na hlasování o Ukrajině, není zatím jasné. „Jednání komentujeme až poté, co se uskuteční, nikoli dopředu,“ napsal Seznam Zprávám mluvčí resortu Daniel Drake.

Celkově poukazuje Jan Karlas i na to, že hlasování odhalilo nesoudržnost nedemokratických zemí. Zatímco ta užší, kterou tvoří nejbližší spojenci Ruska, hlasovala vcelku očekávatelně (i když například Írán se zdržel), širší skupina už jednotnou linii nedržela.

„Jsou to země, kde není liberální demokracie, nebo demokracie vůbec. Můžeme sem počítat určitě Čínu a třeba i Turecko. Zásadně je spojuje princip, že odmítají, aby mezinárodní společenství mluvilo do jejich záležitostí - to někdy vede ke vzájemné podpoře a je to jeden z důvodů jejich protizápadního ladění,“ vysvětluje.

Například Turecko ale hlasovalo s Ukrajinou, stejně jako před třemi lety po začátku invaze. Učinilo tak paradoxně v den, kdy v Ankaře jednal ministr zahraničí Hakan Fidan se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem.

Výsledek hlasování je jasným neúspěchem Trumpovy administrativy - rezoluce na Valném shromáždění sice nejsou právně závazné, ale představují obraz světového veřejného mínění.

Týž den rozhodovala Rada bezpečnosti o konkurenční americké rezoluci na stejné téma - Američané ale v dokumentu volajícím po ukončení války na Ukrajině nezmínili ruskou agresi. Tu podpořilo deset zemí, pět - včetně Francie a Velké Británie - se zdrželo. Nakonec se zdržely i samotné Spojené státy, protože nesouhlasily s úpravami původního textu rezoluce.