Celé Pobaltí se mohutně opevňuje před ruskou hrozbou

Uběhlo už zhruba deset měsíců od chvíle, kdy trojice pobaltských zemí společné ohlásila záměr vybudování „obranné linie“ u hranic s Ruskem a Běloruskem.

Stav její přípravy je v druhé polovině podzimu 2024 stále v zárodku. Testují se bunkry a protitankové překážky, plánuje se jejich rozmístění; na několika místech se tyto obranné prvky posouvají přímo na svá místa.

Zásadně vedle toho letos vyrostly obranné rozpočty baltských států, což jen připomnělo, že obranná linie v pohraničí je pouze jednou z mnoha částí příprav směrujících ke schopnosti odrazit nebo rovnou odstrašit ruský útok. 

„Právě jsme oficiálně schválili obranný rozpočet na další čtyři roky, čemuž předcházelo několik zásadních rozhodnutí. Budeme významně investovat do munice. Jen do té dáme víc, než v letech před ruskou invazí na Ukrajinu činil celý náš obranný rozpočet,“ řekl letos na konci září estonský ministr obrany Hanno Pevkur zahraničním novinářům hned na úvod brífinku, jehož cílem mělo být představit estonský plán příprav na ruskou hrozbu.

Konkrétně je podle něj v plánu dostat letos do Estonska již nasmlouvanou munici v hodnotě 400 milionů euro. Příští rok chce Tallin dát do munice dalších 700 milionů a v následujících letech něco kolem 500 až 600 milionů ročně. V podobných částkách se skutečně pohybovala výše celého estonského obranného rozpočtu ještě v letech 2017 až 2021.

Munice je tedy zjevně hlavní prioritou Estonska. Míní se tím přitom nejen dělostřelecká munice, ale i rakety umožňující „zasáhnout nepřítele na jeho území“ a munice do protivzdušné obrany.

Estonská vláda na obranný rozpočet v příštích čtyřech letech vyhradila 5,6 miliardy eur a k tomu bylo přidáno ještě 1,6 miliardy speciálně na pořízení zbraňových systémů s dlouhým dostřelem (primárně munice) do roku 2031. Na obranu letos podle odhadů estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost (ICDS) země dává 3,43 % HDP a v příštích letech se investice mají pohybovat mezi 3,3 až 3,6 %.

Co do podílu z HDP je tak nyní Estonsko na druhém místě ze všech zemí NATO těsně za Polskem.

Finance půjdou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vedle munice s dlouhým dostřelem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prioritně ještě například na posílení dělostřelectva. Na takzvanou vyčkávací munici (neboli tzv. sebevražedných dronů), protilodní rakety, námořní miny a radary.

A co zmiňovaná obranná linie?

Už v lednu Tallin oznámil, že v plánu je vybudovat na 600 bunkrů a nespecifikované množství překážek na celé, vzdušnou čarou asi 200 km dlouhé hranici s Ruskem, která je nutno podotknout ze značné části pokrytá špatně prostupným terénem či rovnou vodní plochou.

Budget na tento projekt, který má být od zahájení stavby hotov asi za dva až tři roky, má činit 65 milionů eur (tedy zlomek ve srovnání s investicemi do munice).

Stavět se má začít v příštím roce.

Nyní Estonci dokončují testy několika typů bunkrů ostrou palbou z houfnic s cílem vybrat nejodolnější typ. Ministr obrany Pevkur na brífinku také prozradil, že v rámci snahy o zjednodušení získání povolení a rovněž snahy o snazší výkupy pozemků od soukromých vlastníků bude civilistům umožněno využívat bunkry v době míru například pro skladování potravin.

Nejvíc obranných prvků má být zřízeno na sever a na jih od rozlehlého Čudského jezera. Obzvlášť se má estonská armáda zaměřit na severovýchodní oblast země, kde začíná dálnice tvořící nejbližší cestu do Tallinu a kde zároveň žije početná ruská menšina.

Čudské jezero a dálnice směřující do Tallinu:

Žádné podrobnější informace o povaze obranné linie zatím nejsou k dispozici.

To v sousedním Lotyšsku už jsou nějakou dobu fyzické, viditelné přípravy linie v chodu.

Tamní obranná bariéra nemá být založená na bunkrech, ale na různých typech překážek blokujících, nebo alespoň zpomalujících průjezd těžké techniky.

Lotyšská hranice s Ruskem a Běloruskem je vzdušnou čarou dlouhá asi necelých 300 kilometrů. Na rozdíl od Estonců nemají Lotyši sice na hranicích velkou vodní plochu, ale podle litevské veřejnoprávní sítě LRT je i tam hranice z větší části tvořená těžko prostupným terénem v podobě bažin a hustých lesů.

Riga už v rámci příprav provedla testy různých druhů bariér i protitankových příkopů.

Použity budou například klasické tzv. dračí zuby, ale i čtvercové betonové bloky, kterým Lotyši přezdívají Lego kostky.

Podle lotyšských médií se s přesouváním materiálu ve východním regionu Latgalsko začalo už v létě. Zatím jsou ale překážky sváženy na improvizovaná skladiště zřízená na pozemcích patřících státu poblíž hranic. Až později budou přemístěny na svá finální místa určení. Mají přitom vzniknout „jen“ barikády klíčových bodů a nikoliv souvislá linie bez mezer.

V budoucnu mají u hranic vzniknout také nové sklady, kde budou uloženy mimo jiné i miny. Ty Lotyšsko stejně jako ostatní baltské státy neplánuje pokládat, dokud nebude hrozba opravdu bezprostřední. Chce je však mít připravené k co nejrychlejšímu položení na předem vytipovaná minová pole.

Lotyšsko má podle estonské veřejnoprávní ERR také domluvenou spolupráci v podobě předání informací z testování odolnosti bunkrů a následně plánuje postavit zatím neznámé množství vlastního opevnění.

Už letos v létě lotyšská vláda na budování zábran vyhradila 10 milionů eur. Během příštích 10 let ale plánuje do obranné linie a s ní spojené infrastruktury investovat 303 milionů eur.

Obranný rozpočet Lotyšska letos podle odhadů činí 3,15 % HDP, tedy o víc jak procentní bod více než loni. Na další rok byl schválen rozpočet ve výši 3,5 % HDP (1,56 miliardy eur) a v dalších dvou letech 3,7 %. V roce 2024 tvořil lotyšský obranný rozpočet pátý nejvyšší podíl HDP ze zemí NATO za Polskem, Estonskem, USA a Litvou.

Obranná linie sama o sobě se nicméně ani v Lotyšsku nezdá být hlavní prioritou. Výzkumníci z ICDS uvádějí, že momentálně jde nejvíc investic do nových cvičišť a další vojenské infrastruktury.

Podle lotyšské veřejnoprávní stanice LSM je prioritou „rozvoj schopností ozbrojených sil a zahrnutí lidských zdrojů“. Lotyšský ministr obrany Andris Sprūds k tomu dodal, že hodně investic je spojených se zaváděním povinné vojenské služby, kterou se Lotyšsko loni rozhodlo znovu nastolit. „Minulý rok nastoupilo 300 lidí, tento rok 600, na další rok plánujeme 1040. K roku 2028 míříme na 4000 mladých lidí,“ řekl ministr s tím, že budou potřeba nová cvičiště a infrastruktura.

Nejzápadnější z baltských států je na tom z hlediska geografické dispozice nejhůř, protože sdílí přes 300 kilometrů dlouho hranici s Běloruskem na jihovýchodě a k tomu dalších necelých 200 kilometrů na jihozápadě s ruským Kaliningradem. Hlavní město Vilnius navíc leží jen asi 30 kilometrů od hranic s Běloruskem.

Vilnius navíc s Běloruskem propojuje dálnice:

Momentálně už Litva umístila zátarasy na mosty vedoucí do Kaliningradu a pracuje na opevnění velkých letišť protitankovými zátarasy.

Podobně jako Lotyšsko i Litva provádí vlastní testy překážek. Ty chce nejdříve nashromáždit ve 27 skladištích, odkud se budou dát efektivně přemísťovat na potřebná místa. Z videí zveřejněných armádou je vidět, že se kromě tradičních ježků a dračích zubů uvažuje například o využití kovových sloupů zapuštěných do země.

Z velké části se Litva chce podle veřejnoprávní stanice LRT opřít i o minová pole, která stejně jako Lotyšsko neplánuje vytvořit dříve, než bude hrozba bezprostřední, ale chce být připravená na rychlé zaminování.

V plánu jsou i úpravy krajiny v podobě omezení těžby dřeva a zalesňování v 20 kilometrů širokém pásu podél hranic s Ruskem a Běloruskem tak, aby se v případě potřeby daly silnice zatarasit pokácenými stromy. Do tohoto bodu se ale podle odhadů dá dostat asi až za 50 let.

Na tento rok Litva na obrannou linii vyhradila tři miliony eur a během tří let má vláda v plánu utratit celkem 17,3 milionů. Na dokončení ale stát podle ministerstva obrany potřebuje 10 let a celkem 600 milionů eur.

„Lví podíl“ z této částky má jít podle LRT na nákup min. Litva si zatím mimo jiné objednala „chytré miny“ nové generace od finské firmy Forcit Defence, které mají umožnit zachovat v místě položení vlastní mobilitu, ale nepříteli ji odepřít.

Ani těchto 600 milionů nicméně netvoří významnou část celkového obranného rozpočtu. Ten se letos v létě navýšil o 130 milionů euro na 2,5 miliardy eur ročně (3,2 % HDP) a mluví se o dalším navýšení v příštím roce.

Z přehledu dostupných informací o pobaltské obranné linii tedy vyplývá, že její budování je ještě v úplném zárodku. Přestože se navíc o fyzickém opevňování hranic mluví v poslední době možná nejvíc ze všech bodů příprav na ruský útok, nevypadá to, že by ve skutečnosti šlo o vysloveně prioritní a nejnákladnější položku.

Investice do fyzické obranné linie na hranicích se ale ještě mohou v čase dramaticky vyvíjet.

Připomeňme, že trojice pobaltských zemí spolu s Polskem (jeho plány na obrannou linii jsme popsali zde) žádá, aby se na obrannou linii složila celá EU, za což lobbuje například i nový evropský komisař pro obranu, kterým je Litevec Andrius Kubilius.

Pokud se státy nechají přesvědčit, že je fér, aby na linii přispěly, protože chrání i je samotné, mohou se investice i její konečná podoba výrazně proměnit.