Článek
Bez důkazů, zato stále troufalejší a ostřejší. Taková obvinění míří z Ruska na sousední Ukrajinu v již tak vyostřené situaci. „To, co se dnes děje na Donbasu, je genocida,“ řekl v úterý ruský prezident Vladimir Putin.
Vysocí ruští představitelé i státní média Putinova slova od té doby neustále opakují. Ruští diplomaté dokonce rozeslali členům Rady bezpečnosti OSN dokument obviňující Ukrajinu z „vyhlazení civilního obyvatelstva“ na východě země, uvádí deník The Guardian.
V pátek pak separatisté podporovaní Ruskem, kteří ovládají části východní Ukrajiny, přišli s informací, že se ukrajinská armáda chystá zaútočit, a nařídili evakuaci žen a dětí. Ruská státní média následně vykreslovala evakuované osoby jako příslušníky ruské menšiny prchající před „tyranskou ukrajinskou armádou“. Podle západních zemí jde ale ze strany Ruska jen o vytváření záminky k invazi na Ukrajinu.
Kreml dlouhodobě tvrdí, že ukrajinská vláda pronásleduje etnické Rusy a rusky mluvící občany. Obvinění podpořené nepravdivými příběhy o protiruském násilí mimo jiné posloužilo v roce 2014 jako opora pro ruskou anexi poloostrova Krym a následné obsazení východní Ukrajiny proruskými separatisty.
Stále častější obviňování z ruské strany včetně již zmíněných Putinových slov podle bezpečnostních analytiků naznačují, že podobné výroky mohou být opět předehrou k invazi, píše deník The New York Times.
Podle odborníků se tak Moskva staví do role ochránců Rusů v postsovětských republikách. Jejich snahy vymanit se z ruského vlivu Moskva vnímá jako útok na ruský lid jako celek.
„V postsovětských zemích je dlouhá historie používání a zneužívání rétoriky pracující s genocidou,“ řekl deníku The New York Times bezpečnostní analytik Matthew Kupfer, který se tématem dlouhodobě zabývá.
Pojem genocida si podle Kupfera velká část obyvatel (post)sovětského prostoru spojuje s nacisty a slovo je zkratkou pro „absolutní zlo“, řekl analytik. Používání tohoto slova pro označení činnosti oponentů přetrvalo i po skončení studené války. Například nacionalistický spisovatel a bývalý ekonomický poradce prezidenta Putina Sergej Glazjev označil politiku západních států za „ekonomickou genocidu“ vůči Rusku.
Znovu pak po krátké pauze začali slovo využívat ruští představitelé na začátku 21. století, kdy se začaly hroutit vazby mezi Moskvou a některými bývalými sovětskými satelity. Když například ukrajinská vláda v roce 2004 označila hladomor z 30. let 20. století za vědomou genocidu ze strany vedení Sovětského svazu, odvetou bylo tvrzení, že se ukrajinská vláda snaží o vyhlazení ruských menšin na svém území.
Když se v roce 2014 Ukrajina po rozsáhlých protestech odvrátila od Moskvy, zněla z Ruska opět slova o genocidě, které se mají na ruském i ukrajinském lidu dopouštět ukrajinští „pravicoví extremisté“.
Rusko tehdy cílilo především na rusky mluvící obyvatelstvo na východě Ukrajiny. Jak připomínají The New York Times, brzy k této komunikaci přibyly různé nepravdivé informace včetně těch o masových hrobech plných ruskojazyčných civilistů nebo zprávy o ukřižování tříletého chlapce ukrajinskými vojáky, kteří dobyli město ovládané separatisty.
Putin už tehdy začal mluvit o „ruském světu“, který sdružuje obyvatele postsovětského prostoru na základě etnicity. Právě tento svět ale podle ruské hlavy státu čelí hrozbě genocidy.
„Zavání to genocidou,“ řekl v roce 2015 Putin o ukrajinských snahách izolovat proruské separatisty na východě země. Putinova vláda se tehdy zavázala vyšetřit „genocidu rusky mluvícího obyvatelstva“ na Ukrajině.
O tři roky později, uprostřed diplomatické krize, v níž se prohloubila mezinárodní izolace Ruska, obvinili zákonodárci spříznění s Kremlem Ukrajinu ze snahy o „genocidu ruského lidu na Donbasu“. A ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tehdy varoval před „genocidou prostřednictvím sankcí“.
Podle odborníků jsou poslední výroky jen dalším důkazem toho, že Moskva je pod stále silnějším tlakem. Po změnách na Ukrajině totiž Kreml znepokojily také rozsáhlé protesty v Bělorusku proti věrnému spojenci Alexandru Lukašenkovi kvůli falšování výsledků prezidentských voleb, nebo nepokoje v Kazachstánu, kam Rusko vyslalo dokonce vojenskou pomoc.
Odborník na ruskou politiku z amerického think tanku Carnegie Endowment for International Peace Thomas de Waal deníku The New York Times řekl, že poslední kroky Ruska a Putinova prohlášení mají především udržovat pozici ruského prezidenta jako „silného, vzdorovitého ochránce Rusů v zahraničí, kteří bez něj nikdy nebudou v bezpečí“.
