Oblíbená letoviska se bouří, turismus překročil všechny hranice

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Chceme strávit den na pláži s místními lidmi. Aby se nám to povedlo, museli jsme sem přijít v osm hodin ráno, jinak by to bylo nemožné,“ vzkázala skupina místních, která v neděli protestovala na jedné z pláží španělské Mallorcy.

Podle demonstrantů, kteří se v posledních týdnech scházejí, neexistuje nic víc typického pro obyvatele Mallorcy než si užívat léto na pláži. V tom jim ovšem brání příval turistů - často z Velké Británie -, kterému ostrov čelí a který spolu s nadcházející prázdninovou sezonou nezadržitelně sílí.

Mallorčané ovšem nejsou zdaleka jediní, kdo si na nezvladatelný nápor návštěvníků stěžuje. Podobný problém řeší řada turisticky oblíbených měst a letovisek napříč světem. Čím dál více z nich v poslední době upozorňuje, že situace překročila únosnou mez. A úřady v řadě populárních destinací přemýšlí, jak nápor turistů zmírnit.

Například italské Benátky zavedly koncem dubna turistický poplatek ve výši 5 eur pro jednodenní návštěvníky. Amsterdam nedávno dokonce zakázal stavbu nových hotelů a výrazně snížil počet výletních lodí, které křižují místní kanály. V Japonsku zase přišli s poněkud svérázným řešením - ve směru výhledu na horu Fuji, kde se srocovali dennodenně turisté, aby si vyfotili ikonické selfie, postavili zeď.

Pro problém, se kterým se tato místa potýkají, se v posledních letech vžil anglický název - overtourism, ve volném překladu „předimenzovaný turismus“, který ve zkratce označuje situaci, kdy je příliš mnoho turistů ve stejnou dobu na jednom místě.

„Je to velmi starý problém. Poprvé se objevil už v dobách prvních turistických průvodců. V posledních letech se ale prohlubuje a do budoucna to bude ještě horší,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Justin Francis, výkonný ředitel společnosti Responsible Travel, která se zaměřuje na udržitelné způsoby cestování. Tématu overtourismu se dlouhodobě věnuje.

Za zhoršením situace podle něj stojí hned několik faktorů. Například že spolu s rozpukem levných aerolinek se stalo cestování dostupné téměř pro každého. Důležitou roli pak sehrál i nástup sociálních sítí.

„Vždy tady byla slavná místa, o kterých všichni snili, že je navštíví. Sociální sítě to ovšem posílily. Mít zde fotografii se stalo atraktivnějším, než kdy dříve. Sociální sítě napřely reflektory na několik málo míst, která toužíme navštívit, a soustředily na ně pozornost velkého počtu turistů,“ míní Francis.

„Předimenzovaný turismus“ má celou řadu negativních dopadů, které mají vliv v první řadě na místní obyvatele. Davy turistů mění jejich města k nepoznání a zasahují jim do každodenního života.

Místní si stěžují, že mají kvůli davům v ulicích problém dostat se do práce. Vadí jim přeplněné pláže, hluk i škody, které turisté zanechávají na historických i přírodních památkách.

Asi nejpalčivějším projevem nadměrného turismu je ovšem vzestup krátkodobých pronájmů, který žene ceny bydlení ve oblíbených destinacích nahoru, a život v nich se tak stává pro místní nedostupným.

„Města se v důsledku toho početně scvrkávají a stávají se z nich v podstatě zábavní parky,“ komentuje Francis.

Silně to pociťuje například katalánská metropole Barcelona, která je oblíbeným cílem turistů z celého světa. Z jejich příjezdu měli letos místní lidé obavy víc než kdy jindy, a to kvůli historickému suchu a s tím souvisejícími omezeními na spotřebu vody (psali jsme zde).

„Mladí lidé z Barcelony si nemohou dovolit žít ve městě, kde vyrostli, a starší lidé musejí po celém životě opouštět své domovy. Musíme hledat útočiště kilometry daleko ve městech, kde jsou dostupnější alternativy,“ popsal pro Seznam Zprávy Joel Howells, který měl problém najít v Barceloně bydlení a až do svých čtyřiatřiceti let bydlel příležitostně u rodičů.

Barcelona už v minulosti podnikla kroky k utlumení masového turismu. A ačkoliv zcela vyřešit všechny související problémy se jí zatím nepodařilo, podle Francise jedná příkladně a mohla by být vzorem pro další země a města.

Katalánská metropole totiž zakročila proti nelegálním Airbnb pronájmům, které místní obyvatele vytlačují z trhu s nemovitostmi. Omezila také vstup organizovaných turistických skupin na některá historická místa a začala více potírat časté výtržnosti opilých návštěvníků.

Nespokojenost mezi místními panuje i jinde ve Španělsku. V ulicích Málagy vylepili samolepky s nápisy „toto býval můj dům“, „toto bývalo centrum města“ nebo ostřejší „páchne to tu po turistech“ a „běžte k*rva domů“.

Na Kanárských ostrovech se koncem dubna konaly desetitisícové protesty. Lidé si stěžovali, že současný turistický model udělal život na ostrově nedostupným i neudržitelným z pohledu životního prostředí. Apelovali přitom na úřady, aby svůj přístup přehodnotily a při rozhodování více dbaly na potřeby místních.

O dopadech masového turismu na klima píše i časopis National Geographic. Kromě rostoucích emisí z dopravy zmiňuje i konkrétní příklad: Pláž Maya, kde se natáčel film Pláž s Leonardem DiCapriem, láká každoročně davy turistů, kteří se potápí u pověstných korálových útesů, dotýkají se jich a tím je poškozují, stejně jako zástupy lodí, které u nich kotví.

Negativních vlivů nadměrného turismu na přírodu i život obyvatel si v poslední době všímá také Island, který přemýšlí o novém systému zdanění návštěvníků. Stejně jako další oblíbená místa je ovšem v ošemetné situaci a musí postupovat opatrně, jelikož je na příjmech z cestovního ruchu do jisté míry závislý.

Nutno podotknout, že z overtourismu netěží ani samotní turisté, kteří často kvůli davům zájemců tráví dovolenou v nekonečných frontách a nemají možnost vychutnat si opravdovou atmosféru místa.

„Jedou se podívat na krásnou kulturní nebo přírodní památku, to, co ale nakonec vidí, je jen batoh turisty, který stojí před nimi a mluví stejným jazykem jako oni. Myšlenka, že cestování je o objevování skutečného místa, se vytrácí,“ uvádí Francis.

Masový turismus lze regulovat různě. Kromě dalších poplatků, díky nimž může město vybrat peníze na zkvalitnění života místních, například promováním dovolené mimo sezonu, nebo míst, která nejsou turisticky tolik známá.

Jak totiž nedávno upozornil francouzský start up Murmuration, který monitoruje dopad turismu na životní prostředí, zhruba 80 % turistů navštěvuje pouhých 10 % světových destinací. A v budoucnu se tento problém má ještě prohlubovat.

Už delší dobu na něj upozorňuje například Francie, která si stěžuje, že se miliony turistů, kteří zemi každý rok navštíví, koncentrují zejména v Paříži, u ikonické hory sv. Michaela nebo v národním parku Calanques nedaleko Marseille.

Francie zahájila veřejnou kampaň, kterou se snažila turisty přesvědčit, aby zvážili návštěvu jiných míst, nebo aspoň přijeli v jiném termínu. V chodbách pařížského metra letos v zimě vylepili plakáty, kterými chtěli kolemjdoucím ukázat, že hora sv. Michaela stojí za návštěvu i v tomto období, připomíná server The Local.

Některá místa ve Francii ovšem přišla i s důraznějšími opatřeními. Přírodní park Calanques a několik míst na Korsice zavedly limity na počty turistů během letní sezony a povinnou rezervaci všech návštěv.

Podobná opatření coby řešení zmiňuje i Francis. Za klíčovou ale označuje další věc: „Musí se změnit přístup lokálních autorit. Ty až doteď zastávaly model ‚přijměme tolik turistů, kolik můžeme‘. Cestovní ruch by ale měly řídit se zapojením místních. Tak, aby měli možnost vznést svůj názor a říct, že tohle od turismu nechtějí. Musí si uvědomit, že oni zde žijí, volí, platí daně. Je to jejich domov.“

K tomu, aby se zmírnily třenice mezi turisty a místními, by podle Francise pomohlo i omezení prázdninových pronájmů, což by přispělo k lepší dostupnosti bydlení.