Hájil Savčenkovou. Na útěk dostal den, jinak se prý budou dít „smutné věci“

Tři dny po ruském vpádu na Ukrajinu mu zavolal důstojník FSB a dal mu den na opuštění Ruska.

Právník Nikolaj Polozov následně z rodné Moskvy odjel i s rodinou do Německa, odkud koordinuje práci na dalších případech obhajoby zajatců a politických vězňů.

Takových případů má na kontě celou řadu. Obhajoval například ukrajinskou pilotku Nadiju Savčenkovou a někdejší ukrajinský prezident Petro Porošenko ho jmenoval vedoucím skupiny obhájců 24 ukrajinských námořníků zajatých v roce 2018 v Kerčském průlivu.

Polozov se podílel se i na obhajobě Pussy Riot, Alexeje Navalného a dalších protestujících z let 2011 a 2021. Advokáta dělá i řadě krymských Tatarů, kteří čelí represím režimu Vladimira Putina.

Za vězněného místopředsedu krymskotatarského zvykového parlamentu Narimana Dželala na začátku listopadu v Praze převzal zahraniční cenu Příběhů bezpráví. Při té příležitosti Seznam Zprávy s Polozovem hovořily o jeho práci a současném Rusku. „Je to policejní stát fašistického typu,“ říká advokát o své vlasti.

Jak se vám v Rusku pracovalo na vašich případech po roce 2014? Měnily se nějak podmínky vaší práce v čase?

Práce v mém oboru nebyla v Rusku nikdy jednoduchá. Za dobu, co jsem se v Rusku věnoval politickým případům, proběhly tři pokusy zahájit proti mně trestní stíhání, tedy dvakrát v Rusku a jednou na Krymu. Pracovníci FSB (Federální služby bezpečnosti) na mě vyvíjeli nátlak, abych se vzdal obhajoby krymského Tatara Umarova.

Válka ale úplně otevřela stavidla pro ztěžování podmínek pro moji práci. Ukázalo se, že Putinův režim je pro dosažení svých cílů schopný udělat cokoli. Právo jde úplně stranou a vraždy jsou úplně běžným prostředkem.

Jakou roli hrály obhajoba a právní zastupování v politických případech? Nebyly od začátku největší případy vždy závislé na politické vůli například vyměnit zajatce? A do jaké míry hraje vaše práce „mediální roli“, tedy aby se o případu vědělo nebo měla obhajoba v podmínkách ruského státu skutečně význam?

S kolegy advokáty jsme po roce 2010 zastávali pozici, že obhájce není pouze úředníkem nebo někým, kdo je v systému, ale je i megafonem, zesilovačem hlasu člověka stíhaného z politických důvodů.

Přirovnal bych to k několika vrstvám dortu. Tou první je klasická právnická práce a právní podpora. Druhou je vnímání společnosti, spolupráce s ní, informování médií a také informování ruského establishmentu, že se o tom stíhaném člověku ví. Třetí vrstva je informování evropských a západních představitelů, aby věděli, že se takové věci dějí.

Řada kolegů z advokátského prostředí tenhle způsob práce kritizovala. Říkali mi, že to nemá smysl a že se má obhájce věnovat advokátní činnosti. Rusko je ale specifické v tom, že se rozhodnutí přijímají na nejvyšší úrovni, a ty zmíněné vrstvy tudíž mají vliv i na rozhodnutí v Putinově administrativě a mohlo by to znamenat, že můj mandant bude osvobozen. Já si za tímto přístupem stojím.

Putin byl například donucen udělit milost ukrajinské pilotce Savčenkové a také několika krymským Tatarům. Byl také na základě naší práce dotlačen k propuštění ukrajinských námořníků zajatých v roce 2018.

Praxe ukazuje, že naše metody fungovaly. Fungovaly až do začátku ruské invaze na Ukrajinu, kdy se všechno kompletně vynulovalo. Vnější páky ze zahraničí, které se využívaly k tlaku na ruský režim, dnes už vůbec nefungují.

A co se týče formální práce obhájce v Rusku v posledních letech? Lze tam mluvit alespoň o fasádě právního státu?

Ne, v případě Ruska nemůžeme mít iluze, že by to byl právní stát. Není to právní stát. Je to typ země, jež se přetváří v nový gulag. Jde o režim, který je zaměřen na ničení občanských a politických svobod. Je to policejní stát fašistického typu.

Pokud jde o mé kolegy advokáty, kteří v Rusku zůstávají, jejich práce se podobá nejblíže asi paliativní péči. Zajišťují základní obhajobu a spojení obviněných s rodinami, ale to je vše, čeho mohou v daných podmínkách dosáhnout. I tahle „paliativní péče“ probíhá ve složitých podmínkách, kdy jsou lidé pod silným tlakem. Příkladem je nedávný nátlak na právníky Alexeje Navalného.

Po začátku invaze na Ukrajinu jste z Ruska odjel. Jaké byly vaše důvody? Byly mezi nimi i bezpečnostní hrozby?

V posledních deseti letech ruský režim využíval svou propagandu k tomu, aby mezi Rusy vypěstoval silně protiukrajinskou náladu. Dnes už víme proč. Byla to všechno součást přípravy na válku.

Já jsem už od roku 2014, tedy od anexe Krymu a začátku války na Donbase, poměrně otevřeně podporoval Ukrajinu. Nějakou dobu mi to procházelo, ovšem ruský režim podobné postoje dlouho nestrpí.

Tři dny po 24. únoru 2022, čili začátku invaze, jsem obdržel telefonát od vysoce postaveného důstojníka FSB. Já ho znám, vím, o koho jde. Oznámil mi, že pokud chci, aby se mnou a s mou rodinou bylo všechno v pořádku, mám 24 hodin na to, abych odjel ze země. V opačném případě se prý budou dít smutné věci.

Moc dobře vím, čeho je ruská vláda schopná. S oním důstojníkem FSB jsem byl naposledy v kontaktu před šesti lety, kdy se angažoval v jednom z mých případů. Po šesti letech to byl tudíž první kontakt, a já jsem to proto nebral na lehkou váhu. Vlivem všech ostatních okolností a tlaku jsem se rozhodl z Ruska odjet.

Odjel jste i s rodinou. V Německu se cítíte bezpečně?

Nejprve jsme odjeli do třetí země a možnost dostat se do Německa přišla před rokem. Úplně bezpečně se ale necítím, protože moc dobře víme, jak Putinův režim funguje. Pamatuju si případy Alexandra Litviněnka, otravu Sergeje Skripala nebo vraždy čečenských disidentů v Německu. Člověk se nemůže cítit v bezpečí vůbec nikdy.

To neznamená, že bych se klepal strachy a čekal, odkud se vynoří Putinovi vrazi. Naopak, pokračuju ve své práci, kterou jsem rozšířil i o politickou činnost, protože cítím, že to přispívá ke zničení toho vražedného režimu. Nedávno jsem byl vybrán do rady Svobodného fóra Garriho Kasparova.

Jak na dálku pokračujete ve své advokátní praxi? Dá se to?

Ta práce je možná. Já jsem byl advokát v Rusku a měl jsem advokátní kancelář i na Ukrajině, ale její činnost je od začátku pozastavena, protože řada mých spolupracovníků odjela na frontu a brání Ukrajinu se zbraní v ruce. Já v poslední době vedu činnost advokátů v Rusku, kteří se podílejí na našich případech napřímo.

Po mém odjezdu z Ruska mě velmi trápilo, co se děje na Ukrajině, a přemýšlel jsem, jak bych dál mohl být užitečný, i když jsem v Rusku už nepůsobil. Společně s ukrajinskými obhájci lidských práv jsme jako ruští lidskoprávní obhájci založili organizaci Hledání zajatců, tedy válečných i civilních.

To slovo „vyhledat“ je v názvu velmi důležité, protože Rusko zajatce skrývá a dostat se k informacím o nich není jednoduché. V případě, že se nám to podaří, poskytujeme těmto lidem právní pomoc.