Článek
Turecké prezidentské volby budou letos zřejmě těmi nejsledovanějšími na celém světě. Země tvořící most mezi Evropou a Asií má po dlouhých letech vládnutí stále autoritářštějšího Recepa Tayyipa Erdogana jedinečnou šanci na změnu.
Zemi stále zatěžuje 3,5 milionu syrských uprchlíků, nestabilní situace na hranicích se Sýrií i napjaté vztahy hned s několika okolními státy. Ale především: Turecko zažívá hlubokou ekonomickou krizi, během níž chudnou desítky milionů tureckých voličů, které drtí vysoká inflace.
Právě ekonomika byla přitom tím, co na začátku Erdoganovy politické kariéry zajišťovalo jeho vzestup, připomíná pro Seznam Zprávy politoložka Lucie Tungul. Specialistka na Turecko očekává velmi vyhrocenou volební kampaň: „Erdogan se moci nevzdá. Bude eskalovat rétoriku a snažit se lovit hlasy v extremistických vodách, a to jak fundamentálního islámu, tak i velmi tvrdých nacionalistů. Bude se stupňovat protikurdská rétorika, to se projeví ve vztahu se Švédskem,“ naráží na turecké lavírování ohledně vstupu Švédska a Finska do Severoatlantické aliance.
Připomeňte si
Turecký provládní list zveřejnil adresu tureckého novináře, který žije ve Švédsku a je kritický vůči režimu ve vlasti. Ankara ho považuje za teroristu a právě vydáváním „teroristů“ Turecko podmiňuje svůj souhlas s rozšířením NATO.
„Erdoganova vize je nacionalistická, islamistická a patriarchální společnost s protikurdskou politikou,“ napsal Seznam Zprávám Devriş Çimen z bruselské pobočky prokurdské Sociálně-demokratické strany (HDP), třetí největší opoziční síly v Turecku. „Válka je důležitým nástrojem, aby pro ni získal podporu. Islámský stát, který dříve ohrožoval každého, má s Erdoganem jednu společnou věc. Kurdové se nemýlí, když říkají, že Erdogan chce v případě Kurdů v Sýrii dokončit to, co nemohl udělat Islámský stát,“ dodal Çimen.
Nemá charisma, zná ho ale každý
Zhruba půl roku před volbami stále není jasné, kdo všechno se Erdoganovi postaví.
Oproti předchozím volbám bude nicméně čelit sjednocenější opozici. Šéf největší opoziční strany Kemal Kiliçdaroglu dokázal vytvořit takzvaný „Stůl pro šest“, tedy koalici šesti stran, které spojuje touha po změně. A právě 74letý Kiliçdaroglu je jedním ze zvažovaných kandidátů, jehož by mohl Stůl pro šest do prezidentského klání vyslat.
Za nejlepšího kandidáta ho považuje i olomoucká politoložka Tungul, i když si uvědomuje jeho slabiny: „Opoziční koalice bude chtít někoho, kdo jim bude nejméně vadit. Dávalo by smysl, aby to byl předseda republikánské strany, největší opoziční strany. Mohl by být ideální variantou, i když nemá charisma. Působí v politice dlouho, je stabilní, nemá za sebou žádné skandály, není silným nacionalistou. Jeho jméno každý zná. Dokázal vést stranu klidným stylem během protestů v Gezi parku.“ (Šlo o vlnu protestů proti zastavění istanbulského parku, více např. zde - pozn. red.)
Na Kiliçdarogluových kvalitách se shodují i mnozí politici koalice, někteří z nich však zároveň poukazují na fakt, že Republikánská lidová strana (CHP) pod jeho vedením prohrála hned několikery volby. Bodem obratu by nicméně mohly být poslední volby komunální, v nichž opozice získala křesla starostů Ankary i Istanbulu.
Starosta Istanbulu Ekrem Imamoglu.
„Nemám pochyb o tom, že by byl nejlepším prezidentem ze všech možných kandidátů. Má ale nejmenší šanci vyhrát,“ řekl o Kiliçdarogluově kandidatuře nejmenovaný politik jedné z opozičních stran citovaný deníkem The Financial Times.
Kromě šéfa republikánů se jako další možní kandidáti nejčastěji zmiňují právě starostové Istanbulu a Ankary. „Nejsou to lidé, kteří by byli dobrou volbou pro demokratickou opozici. Ankarský primátor má za sebou velmi silné a kontroverzní nacionalistické výroky, istanbulský zase silné výroky na úkor uprchlíků,“ myslí si politoložka Tungul.
O výsledku mohou rozhodnout voliči prokurdské HDP
Otázka, zda má opozice šanci „sultána“ Erdogana sesadit, závisí podle ní i na možné účasti rovněž opoziční HDP. Prokurdská partaj, jejíž předseda Selahattin Demirtaş je spolu s desítkami dalších straníků v tureckém vězení, se k uskupení šesti stran nepřipojila.
Proč tak neučinila, vysvětlil Seznam Zprávám Devriş Çimen: „Vize demokratického Turecka HDP se liší od aliance, která se vytvořila kolem Stolu pro šest, jenž nemá jasný přístup k tomu, jak demokratizovat Turecko a vyřešit kurdskou otázku, nejdůležitější problém Turecka. Pod vedením HDP vznikla Aliance za svobodu a práci, která má svůj program a cíle. Ve volbách spolu soupeří Lidová aliance (zmíněných šest stran) a Národní aliance (Erdoganova AKP s nacionalisty), o výsledku však rozhodnou hlasy Aliance svobody a práce. Tato aliance má klíčovou roli,“ soudí Çimen.
Další z možných kandidátů, starosta Ankary Mansur Yavaş.
Vzhledem k tomu, že v minulých volbách získala HDP třetí nejvyšší počet mandátů v parlamentu, může být volba jejích sympatizantů skutečně klíčová.
Jak napsal server Gazete Durum, plánuje HDP postavit svého vlastního kandidáta v případě, že by nebyla spokojená s kandidátem vybraným „Stolem pro šest“. Její záložní variantou je údajně 80letý kurdský politik Ahmet Türk, bývalý starosta města Mardin.
To ale samotná HDP popírá: „Ahmet Türk je zkušený a cenný kurdský politik. HDP ani on však takové ambice nemají,“ napsal Çimen Seznam Zprávám.
Turecko vyhrožuje vpádem do Sýrie
Turecko už zahájilo leteckou odvetu za útoky, které připisuje prokurdským milicím. Prezident Recep Tayyip Erdogan ale nevylučuje ani pozemní úder v Sýrii i Iráku.
Teroristický útok na istanbulské nákupní třídě Istiklal se může stát startovním výstřelem k rozsáhlé eskalaci násilí v sousední Sýrii. Po víkendových náletech turecké armády hrozí prezident Erdogan i pozemní invazí.
HDP by hledala svého kandidáta v případě, že by si koalice vybrala starostu Ankary Mansura Yavaşe, který je znám svými nacionalistickými výroky a protikurdskou rétorikou. Problém by nejspíš neměla s konsenzuálním Kiliçdarogluem.
Třetím často zmiňovaným jménem je 52letý starosta Istanbulu Ekrem Imamoglu. Relativně mladý a energický politik, proti němuž by mohl Erdogan působit jako poněkud vyčpělý senior. Imamoglu by mohl oslovit i konzervativní voliče – je schopen citovat verše z Koránu, kritici mu ale přičítají přílišné ambice, které by mohly zničit koaliční spolupráci.
„Mohl by být novým Erdoganem,“ citoval list The Financial Times nejmenovaný zdroj z jedné menší opoziční strany.
V polovině prosince se nicméně vyhlídky na Imamogluovu kandidaturu řádně zkomplikovaly. Istanbulský starosta byl odsouzen k dvouletému vězení a zákazu vykonávání politických funkcí za to, že v roce 2019 označil členy volební komise za „idioty“ poté, co zrušili výsledky komunálních voleb, v nichž Imamoglu zvítězil. Výsledky byly zrušeny po stížnosti Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje.
Po vynesení rozsudku vyšly do ulic Istanbulu desítky tisíc lidí a protestovaly proti němu. Imamoglu sice ještě do vězení nemusí - v následujících měsících budou soudy řešit jeho odvolání - jeho další budoucnost je nicméně nejistá.
Cílem opozice je přitom nejen porazit Erdogana, ale také se vrátit k parlamentnímu systému od nynějšího prezidentského, který prosadila současná hlava státu. Zda se to podaří, uvidíme v polovině roku.
