Obdivovatel teroristů nebo hrdý homofob. I USA děsí, kdo může vést Izrael

Muž, který ve svém obýváku dlouhá léta sedával pod portrétem masového vraha a sliboval likvidaci mírotvůrce Jicchaka Rabina, může rozhodovat o složení budoucí izraelské vlády. Pokud tedy v úterních parlamentních volbách uspěje jím vedená koalice krajně pravicových stran Náboženský sionismus. Extremista Itamar Ben Gvir jde do voleb v roli černého koně, průzkumy mu předpovídají zisk až 14 křesel ve 120členném Knesetu.

Volby, k nimž půjdou Izraelci už popáté během necelých čtyř let (!), tak mají další zásadní téma. Už nejde jen o souboj dvou bloků, z nichž jeden – nacionalisticko-náboženský – vede kvůli korupci a podvodu souzený Benjamin Netanjahu, a bloku v čele s premiérem Jairem Lapidem, který spojuje především odpor k osobě Netanjahua.

Šance obou bloků na výhru jsou podle průzkumů vyrovnané, sondáže ale dlouhodobě hovoří o tom, že volební pat by mohl nastat i tentokrát. O něco blíž k výhře je nicméně Netanjahu, a tedy i výše zmiňovaný Ben Gvir, s nímž „Bibi“ do své potenciální vládní koalice počítá.

Politický program, který Ben Gvir a jeho spojenec Bezalel Smotrič hlásají, daleko přesahuje radikálnost evropské krajní pravice. Není založený ani tak na odporu proti migraci nebo slibech o potírání kriminality, ale na otevřeném rasismu a přesvědčení o nadřazenosti židovského národa. Myšlenky, kterých se po dlouhá léta v Izraeli politici štítili, se díky Netanjahuově podpoře sjednocování malých krajně pravicových stran dostaly do hlavního proudu.

Náboženský sionismus slibuje svým voličům anexi okupovaného Západního břehu Jordánu, vypovězení žadatelů o azyl nebo větší politickou kontrolu justice – ta by mimo jiné vedla k ukončení procesu s obžalovaným Netanjahuem.

Ben Gvir a jeho spojenci mluví také o vypovídání neloajálních politiků ze země. To samé požadují i pro arabské občany, kteří zaútočí na izraelské vojáky. Pokud zvítězí, chtějí také zrušit nedávno dosaženou a přelomovou námořní dohodu s Libanonem.

Krajně pravicoví politici se ohánějí zájmy „tradiční rodiny“, což je podle komentáře v časopise Foreign Policy jen zástěrka k nepřátelství vůči LGBT lidem. To je problematické i pro Netanjahua a jeho umírněnější spojence – izraelští politici rádi poukazují na demokratičnost židovského státu ve srovnání s jeho sousedy i tím, že upozorňují na progresivní židovskou společnost, v níž mají místo všichni.

Ostatně Tel Aviv bývá pravidelně na čelných místech žebříčků nejvstřícnějších měst k LGBT lidem. Politici Náboženského sionismu ale o gayích mluví jako o „zvěři“. Smotrič sám sebe označil za „hrdého homofoba“.

Sám Ben Gvir se nyní prezentuje jako umírněnější, než býval dříve. Už jako teenager se hlásil k myšlenkám zakázaného rabína Meira Kahaneho a jeho pokoj zdobil portrét teroristy Barucha Goldsteina, který v roce 1994 zmasakroval v Hebronu 29 nevinných věřících.

V současném Knesetu má Náboženský sionismus sedm poslanců, v úterý ale hrozí, že se jejich počet až zdvojnásobí. K nárůstu popularity krajní pravice nevedla ekonomická krize, jak to bývá v Evropě, ale spíše zklamání pravicových voličů.

Zvláště jde o bývalé voliče osadnické strany Jamina, kterou vedl expremiér Naftali Bennett. Ten později sestavil protinetanjahuovskou vládu, v níž zasedli i zástupci levice a arabské strany Ra'am. To bylo pro jeho voliče, kteří podporovali anexi palestinských území, zcela nepřijatelné.

Z podobných důvodů zklamal část svých voličů i Netanjahu – i on flirtoval s myšlenkou zahrnout do své vlády islamistickou stranu Ra'am. „Bibi“ ale zároveň celou dobu podporoval růst krajní pravice, s níž počítá ve svých vládních plánech, stejně jako s ultraortodoxními náboženskými stranami. Přeliv hlasů od jeho Likudu k Ben Gvirově koalici ho proto nemusí až tak trápit.

Představa, že politici jako Ben Gvir nebo Smotrič zasednou ve vládě, ale mnohé Izraelce děsí. „Ve chvíli, kdy se Ben Gvir pokusí realizovat své příšerné nápady, nastane občanská válka,“ řekl bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády Dan Haluc. Upozornil přitom na fakt, že Ben Gvirovi byl kvůli jeho extremismu odepřen i vstup do armády a že vůbec nechápe, jak je možné, že tento člověk získal právo nosit osobní zbraň.

„Připravují si půdu,“ reagoval na Halucova slova Ben Gvir, jehož citoval server The Times of Israel. Naznačoval tak, že za slovy někdejšího náčelníka generálního štábu je politika a že se ho před volbami snaží znedůvěryhodnit.

Pokud by skutečně Netanjahu dokázal spolu s Náboženským sionismem a dalšími spojenci sestavit vládu, mělo by to i mezinárodní důsledky. Hned několik amerických zákonodárců už varovalo, že by to vážně poškodilo vzájemné vztahy, a izraelský prezident Jicchak Herzog musel při návštěvě Washingtonu minulý týden Američany uklidňovat.

Na schůzce s ministrem zahraničí Antonym Blinkenem a poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem měl Herzog připustit, že možnost vstupu extremistů do vlády existuje: „Každá země má ve svém politickém systému problémy. Vy v USA s tím máte také zkušenosti,“ řekl izraelský prezident s tím, že je třeba nechat nejdříve působit demokracii a počkat až na složení vládní koalice.

Silné znepokojení vyjádřil i ministr zahraničí Spojených arabských emirátů, které patří díky takzvaným Abrahámovským dohodám mezi nové izraelské spojence v regionu.

Ještě v roce 2021 Netanjahu na otázku, zda by mohl být Ben Gvir ministrem v jeho budoucí vládě, odpověděl negativně s tím, že na to ještě není zralý. Před těmito volbami názor změnil – Ben Gvir se prý ministrem stát může, stejně jako kdokoliv jiný. „Bude jím, stejně jako kdokoliv jiný zvolený za Náboženský sionismus. Myslím, že zvolený bude, to je naprosto jasné,“ prohlásil Netanjahu.

Otázka je, jak by pak reagoval Západ. Když se v roce 2000 dostali do vlády krajně pravicoví Svobodní v Rakousku, čelila země více než půl roku diplomatickým sankcím. K otázce, zda by to nějak poznamenalo česko-izraelské vztahy, se česká diplomacie nechce vyjadřovat, počká si až na výsledek voleb, resp. povolebních jednání.