Článek
Už z dálky je jasně vidět. Mohutná, žulová věž vypínající se do výšky 70 metrů, která tvoří prezidentskou knihovnu Baracka Obamy. Zvlášť proti šedému, zamračenému nebi působí až hrozivě.
Umístěna v jižní části města Chicaga, historicky chudé čtvrti poblíž Michiganského jezera v Jacksonově parku, je tato knihovna tou nejvyšší a rovněž také nejdražší stavbou tohoto typu v historii.
Knihovna v přepočtu za téměř 18 miliard korun ve stylu brutalismu se stala předmětem vášnivé polemiky. Mnozí věž popisují jako impozantní, nekompromisně okázalou, ale také jako strašidelnou a ohyzdnou. Stavba dostává celou řadu přívlastků: Obamalisk, Obamausoleum či Balvan.
„Budova působí zlověstně; její mohutná, téměř bezokenní hmota připomíná hrozivé velitelství ze sci-fi, přičemž malé zkosené otvory evokují portály, z nichž by mohly být vypouštěny drony nebo vystřelovány lasery,“ píše například pro britský list The Guardian architekt a designový kritik Oliver Wainwright.
„Věž muzea se tyčí jako Sauronovo oko,“ přidává svůj pocit architekt Michael Kimmelman pro list The New York Times s odkazem na temnou postavu v trilogii spisovatele J. R. R. Tolkiena Pán prstenů.
Nejde jen o vnější vzezření, ale pro mnohé Američany také o symboliku stavby. Vyvolává vzrušené debaty o Obamových a nevyhnutelně také o Trumpových letech v Bílém domě.
„Je to jako pěst na oko, ale víš co? Je to dobře. Dělá mi radost, že je tahle mohutná stavba vidět ze všech stran. Je totiž věnovaná našemu prvnímu černošskému prezidentovi. Černochovi!“ řekl mi na konci loňského roku starousedlík čtvrti Afroameričan Melvin Carter.
Tento pětasedmdesátiletý muž, jehož otec zažil rasovou segregaci, aby nakonec z jihu USA utekl právě do Chicaga a založil zde rodinu, cítil pýchu a také až hmatatelnou úlevu, že po Obamovi zbude „dominantní monument připomínající jeho prezidentství a osobnost“.
Přepisování černošské historie
„Trump se ho snaží úplně vymazat z historie, napadá ho, kde může, vysmívá se mu a šíří o něm konspirační teorie, aby ho úplně zdiskreditoval. Je to přitom skrze něj namířeno i proti nám všem,“ ulevil si Malvin.
Není rozhodně sám, kdo se v Trumpově éře takto cítí. „Myslím, že se (Trump) snaží z historických záznamů vymazat úspěchy černochů v Americe. Odstraňuje tyto úspěchy z afroamerické historie, vysokoškolských osnov a podobných věcí. Trump také útočí na černošská muzea. To vše považuji za pokus o přepsání historie,“ řekl Seznam Zprávám před časem přímo v Chicagu reverend Alvin Love, považovaný za „Obamova pastora“.
Love se ve čtvrtek zúčastní slavnostního „přestřižení pásky“ v areálu knihovny, kde vystoupí celá řada umělců jako například Bruce Springsteen, Stevie Wonder, Eddie Vedder či Bono a Edge ze skupiny U2.
Politický přesah přitom neušel ani expertům. Oliver Wainwright z Guardianu připomíná prvotní záměr samotných autorů stavby, kteří v architektuře vidí i boj o samotnou podstatu Spojených států (země si za pár týdnů připomene 250 let od svého založení).
„Představili jsme si čtyři ruce, které se spojují,“ řekla Guardianu autorka projektu Billie Tsienová a přiložila své dlaně k dlaním přítomného kolegy, jako by „chránila plamen před větrem“.
Barack a Michelle Obamovi při první akci v rámci otevření Obamovy knihovny.
Autoři věže přitom podle svých slov chtěli vytvořit představu „majáku“. Fasáda věže se svými zářezy a rýhami prý při dopadu slunečního světla po dešti zbarví šedý kámen do růžova a opravdu vytvoří iluzi „záře“ či „blikání“ vysílaného z majáku.
Za vítr, který nabývá často podoby uragánu, je tu považováno prezidentství Donalda Trumpa a jeho snaha zrušit či omezit Obamovy zákony a iniciativy a nakonec i relativizovat černošské dědictví země.
Oliver Wainwright se i proto vrací ke svému pocitu přirovnávající věž knihovny k „hrozivému velitelství“, které by mohlo každou chvíli do boje vyslat drony.
„Pokud se jedná o maják naděje, zdá se, že jde o maják, který byl za každou cenu opevněn proti současnému režimu – o obranný bunkr, jenž má chránit jeho křehké hodnoty před obléháním,“ píše.
Pohledem českého architekta
Stavbu znám jen z fotografií a z médií, takže ji nemohu hodnotit jako celek. Na první pohled je to ale současná, sebevědomá a výrazná architektura.
Nenapodobuje minulost a neopírá se o historizující formy. V tom je jasný rozdíl oproti stavbám spojeným s Donaldem Trumpem, které často pracují právě s historizujícími formami, s okázalostí, monumentalitou a představou moci.
Obamova knihovna mi připadá jako stavba, která se hlásí k současnosti. Může být důležitým symbolem afroamerické zkušenosti v USA a připomínkou dějin rasové segregace i zápasu za občanská práva.
Daniel Hakl (Ateliér Abrham / Hakl architekti)
Sám Barack Obama v rozhovoru pro stanici ABC o Americe řekl, že v ní stále dochází ke střetu dvou „konkurenčních idejí“. Tou první je představa, že si je každý roven a může jít za štěstím, tou druhou je přesvědčení o „právu silnějšího“.
„V našem (americkém) příběhu vždy existovala část, v níž silný ovládá slabého,“ řekl Obama. Následně dodal: „Tato země nebyla stvořena k tomu, aby všichni kráčeli v jednotném kroku. Základem této země je možnost říct: Ne, s tím nesouhlasím, zpochybňuji to. Obamo, děláš chybu. A pak o tom můžeme diskutovat.“
Obamovi si prohlížejí svůj portrét, který je rovněž součástí knihovny.
Byl to jemný šťouchanec vůči Donaldu Trumpovi, který od svých stoupenců vyžaduje loajalitu a média pravidelně označuje za zkorumpovaná, falešná a některé novináře za „nepřátele státu“.
Každopádně Obamova knihovna je zčásti koncipována také jako obrana americké demokracie. Zvlášť vnitřní část výstavy.
„Expozice začíná částí věnovanou zrušení otroctví a občanským právům, poté se v několika patrech postupně věnuje životu manželů Obamových a jejich letům v Bílém domě, až vyvrcholí částí s názvem ‚We the People‘, která opět zaměřuje pozornost na obyčejné Američany,“ píše v NYT architekt Michael Kimmelman, který měl možnost si útroby knihovny projít.
Podle něj hlavním poselstvím výstavy je to, že „demokracie je společnou sdílenou zodpovědností“.
Zvláštní exponáty prezidentských knihoven
Prezidentské knihovny jsou známy především díky uchovaným historickým dokumentům vázajícím se k událostem, jako jsou války a volby. Lze v nich ale také objevit velmi zvláštní artefakty, které odhalují nečekané momenty ze života prezidentů USA.
Vybrané exponáty několika prezidentů:
Ronald Reagan: V jeho knihovně si návštěvníci mohou prohlédnout vyřazený Boeing 707, který sloužil jako Air Force One několika prezidentům. Letadlo přepravovalo šéfy Bílého domu od 70. let až do roku 2001 a dnes je vystaveno v mohutném skleněném pavilonu, který byl kolem něj postaven.
John Fitzgerald Kennedy: V knihovně JFK je vystavena kapsle „Freedom 7“, s níž v roce 1961 letěl astronaut Alan Shepard. Tato kapsle dopravila prvního Američana do vesmíru a zároveň urychlila přistání USA na Měsíci o osm let později.
Richard Nixon: V jeho centru jsou uschovány původní přepravní bedny, v nichž byly z Číny v roce 1972 do USA přes Tichý oceán dovezeny dvě pandy. Peking tehdy při průlomové návštěvě amerického prezidenta Nixonovi tato zvířata daroval.
Harry S. Truman: V jeho expozici lze najít hru pro děti s názvem „Atomic Bombing Care“, jejímž cílem je naučit rodiny, jak přežít jaderný útok.
Donald J. Trump: Jeho knihovna zatím nestojí. Trump ale zveřejnil video, v němž představil své plány, mezi něž patří replika Oválné pracovny, jeho velká zlatá socha a letadlo v životní velikosti vystavené uvnitř skleněného mrakodrapu nesoucí jeho jméno.
Zdroj: Časopis Newsweek
Podle expertů toho ale Obamova knihovna nabízí ještě daleko víc. Nachází se zde „Fórum“, v němž je umístěno auditorium, obchod se suvenýry, kavárna a restaurace (lze si zde objednat Obamův hamburger nebo rodinné chilli Michelle), a pobočka Chicagské veřejné knihovny s prezidentskou čítárnou obsahující Obamovy oblíbené knihy.
Fórum a pobočka knihovny zapadají do nově vybudované krajiny tvořené kopci, trávníky a stromy. Zde se nachází dětské hřiště a park, kde si návštěvníci budou moci grilovat maso či zeleninu a posedět u „piknikových stolů“. O kousek dál lze využít kryté basketbalové hřiště, které lemují Obamovy slavné citáty jako „Yes, We Can“ (Ano, můžeme to dokázat).
Možná je až „přeobamováno“, míní někteří kritici s poukazem na Obamovy tulipány v přilehlé zahradě, na už jednou zmíněné Obamovy hamburgery či na „Obamorama“, prostor v nejvyšším patře věže, kde lze obdivovat výhledy na město Chicago.
Toto centrum jsme nepostavili proto, abychom oslavili mou schopnost přinášet změny. Udělali jsme to proto, abychom odemkli tu vaši. Nejedná se pouze o knihovnu, ale o kampus věnovaný podpoře budoucích tvůrců změn.
Vedle snahy chránit demokracii je dalším velkým mottem celé knihovny koncept „naděje“. Ostatně v nejvyšším patře je k vidění instalace umělce Idrise Khana s názvem „Nebe naděje“, která se skládá z tisíců ručně vyražených slov odkazujících na Obamův projev ve městě Selma z roku 2015.
V něm Obama vzdal hold vůdcům hnutí za občanská práva černochů, jakým byl například zákonodárce John Lewis, který v roce 1965 přešel most Edmunda Pettuse v Alabamě a stejně jako ostatní na jeho druhé straně čelil policejnímu násilí.
Ve svém projevu se Obama rovněž zasadil za ochranu volebních práv a vyzval Američany k tomu, aby plnili své „demokratické povinnosti“.
Smíšené pocity i naděje
Jaký je tedy verdikt nad Obamovou knihovnou? Zdá se, že záleží na životních okolnostech daného člověka. Oliver Wainwright z Guardianu má například rozporuplné pocity.
„Stejně jako jeho prezidentství byl i Obamův kampus bezpochyby koncipován s těmi nejlepšími úmysly. A stejně jako v případě jeho působení v úřadu se zdá, že dopad tohoto mohutného kamenného památníku naděje bude stejně smíšený,“ napsal.
Obyvatel jižní strany Chicaga Melvin Carter se nicméně upíná k Obamově naději. Věří, že se Amerika přikloní spíše k myšlenkám a vizím tohoto prvního černošského prezidenta v historii USA. „Trump je, doufám, jen krátkou odbočkou, experimentem, který Američané nakonec zavrhnou,“ dodal.
