Článek
Americká vesmírná agentura NASA ve středu zveřejnila nové záběry z Webbova teleskopu. Snímek zachycuje nejvzdálenější planetu Sluneční soustavy Neptun, její prstence, a 7 z jeho 14 měsíců.
Nadšení vědců z pořízených snímků potvrzuje přední vědkyně programu Webbova teleskopu doktorka Heidi Hammelová. „Čekala jsem na tyto záběry Neptunu tak dlouho,“ prohlásila.
Planetu Neptun lidé znají už od poloviny 19. století, kdy ji objevil německý astronom Johann Gottfried Galle. Americká sonda Voyager 2 přinesla první ucelenější obraz toho, jak tento plynný obr vypadá, když v roce 1989 proletěla kolem planety pryč do vzdáleného vesmíru mimo Sluneční soustavu.
V následujících letech se snažily observatoře, a hlavně Hubblův teleskop zachytit vzhled Neptunu a jeho okolí. Pořízené záběry ale nedosáhly kvality snímků, které se objevily teď.
Od léta letošního roku už lidstvo o podobě blízkého, ale i vzdáleného vesmíru informuje Webbův vesmírný teleskop, který vznikl díky spolupráci NASA a evropské a kanadské vesmírné agentury.
Další snímky z teleskopu Jamese Webba
NASA v červenci zveřejnila další čtyři snímky z vesmírného teleskopu Jamese Webba. V dosud neviděném detailu si můžete nově prohlédnout mlhovinu Carina, planetární mlhovinu „Eight-Burst“, exoplanetu (planetu mimo Sluneční soustavu) WASP-96 b a skupinu galaxií Stephanův kvintet.
Webbův teleskop je nejpokročilejším zařízením, které lidstvo kdy do vesmíru vyslalo. Díky jeho konstrukci a citlivosti na infračervené světlo dokáže hledět daleko do minulosti vesmíru a rozpoznat i nejsvětlejší objekty.
Vědec Klaus Pontoppidan, člen programu Webbova teleskopu, neskrýval z nových snímků nadšení, protože jsou na něm vidět i galaxie „schované“ za Neptunem. „Je esteticky fascinující vidět vzdálené galaxie a uvědomit si, jak malý tento ledový obr oproti nim vypadá,“ řekl astronom.
Srovnání snímků Neptunu pořízených sondou Voyager 2 a Hubbleovým a Webbovým teleskopem.
Nejvýraznější jsou na snímcích prstence okolo planety. Teleskop umožní vědcům je podrobněji studovat, například přesněji zjistit jejich velikost a složení. Předpokládá se, že je tvoří zejména led a vesmírný prach.
„Je to 30 let, co jsme naposledy zahlédli tyto světlé, prašné prstence, a dnes je to poprvé, co je vidíme v infračerveném spektru,“ dodala doktorka Hammelová.
Na planetě je možné zaznamenat světlá místa. Vědci věří, že se jedná o oblaka zmrzlého metanu, která stoupají vysoko do atmosféry a mohou v ní přetrvat i více dní.
Podle vědců z Oxfordské univerzity se může jednat o podobné mraky, jako je tzv. cirrostratus (řasová sloha) vyskytující se na Zemi a tvořený hlavně ledovými krystaly. Teleskop by měl v budoucnu vědcům pomoci záhadu těchto světlých skvrn přiblížit a vysvětlit, jak se tvoří a z čeho se skládají.
Zajímavým objektem na snímcích je také zářící, hvězdě podobný objekt. Jedná se o největší ze 14 Neptunových měsíců Triton. Ten je zajímavý tím, že obíhá okolo Neptunu v opačném směru než ostatní měsíce. To je pravděpodobně způsobené tím, že byl Triton v rané fázi existence Sluneční soustavy součástí Kuiperova pásu (oblast malých vesmírných těles za Neptunem) a následně byl vtažen do gravitačního pole planety.
Měsíc Triton tak výrazně září, protože jeho povrch pokrývá zmrzlý kondenzovaný dusík. Odráží tak 70 procent slunečního světla, které k němu dorazí.
Zářivost Tritonu způsobuje jeho chemické složení. Povrch měsíce tvoří převážně zmrzlý dusík, který nepohlcuje světlo v takové míře jako metan, který je přítomný na Neptunu.
Vědci doufají, že díky Webbovu teleskopu dokážou rozklíčovat, zda má geologická aktivita na Tritonu vliv na chemické složení planety.
Snímky Neptunu jsou posledním výsledkem práce Webbova teleskopu. Dříve tento týden NASA zveřejnila první snímky Marsu a během léta byl zachycen Jupiter. V blízké době chce tým Webbova vesmírného teleskopu lidstvu přiblížit další části Sluneční soustavy a zachytit planety jako Saturn, Uran nebo vzdálenou trpasličí planetu Pluto.
Co umí teleskop Jamese Webba
Webbův teleskop je dosud nejvýkonnější vesmírný dalekohled. Dohlédnout by měl do počátků existence našeho vesmíru, kdy se před 13,5 miliardy let formovaly první hvězdy a galaxie. Podle NASA bude přímo pozorovat dosud neviděnou část prostoru a času. Zařízení je navrženo tak, aby „vidělo“ infračervené světlo, jež k nám v této podobě od nejvzdálenějších objektů nyní přichází.
JWST (James Webb Space Telescope) ale budou vědci využívat také ke studování planet a dalších těles naší sluneční soustavy, ke zkoumání jejich původu a vývoje a k jejich srovnávání s exoplanetami, tedy s planetami obíhajícími kolem jiných hvězd.
Zároveň bude teleskop sledovat exoplanety, které se nacházejí v takzvaných obyvatelných zónách a na jejichž povrchu by mohla být voda v kapalném stavu. V souvislosti s tím se počítá i s pátráním po případných známkách nasvědčujících možné obyvatelnosti takových těles.
K plnění těchto úkolů má observatoř obří zrcadlo o průměru 6,5 metru, čtyři vědecké přístroje a také štít velký 21 × 14 metrů, který bude aparáty chránit před teplem slunečního záření a udrží je v potřebném hlubokém chladu. Přístroje ve výbavě jsou infračervená kamera NIRCam, infračervený spektrograf NIRSpec, infračervené zařízení MIRI a infračervený zobrazovač se spektrografem NIRISS.
Vědci kontrolují přesné seřízení citlivých senzorů teleskopu.
Velké primární zrcadlo tvoří 18 menších šestiúhelníkových zrcadel, každé o průměru 1,3 metru a hmotnosti 20 kilogramů. Každé je vyrobené z berylia a potažené zlatou vrstvou. Berylium vědci zvolili díky lehkosti a zároveň pevnosti tohoto kovu. Navíc udrží tvar i v podmínkách hlubokého mrazu, který přístroje teleskopu ke svému správnému provozu potřebují. Pro vrchní vrstvu bylo vybráno zlato vzhledem k jeho extrémně vysoké odrazivosti světla, a to v širokém rozsahu vlnových délek.
