Hlavní obsah

Češi vyjádřili v mezinárodním srovnání nejnižší podporu uprchlíkům z Ukrajiny

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Snímek z demonstrace na podporu Ukrajiny 27. února v Praze.

aktualizováno •

Češi a Češky se kvůli válce na Ukrajině příliš nebojí o vlastní bezpečnost, v porovnání s několika dalšími zeměmi ale pociťují nejhlubší beznaděj. Vyplývá to z výsledků mezinárodního výzkumu.

Článek

Výzkum mapující vnímání a prožívání války na Ukrajině lidmi z různých částí světa vypustil do světa první výsledky. Závěry jsou zatím známy pro samotnou Ukrajinu, Gruzii, Polsko, Česko, Estonsko a Izrael. Na pražské konferenci v Uměleckoprůmyslovém muzeu o nich v úterý mluvil izraelský psycholog Shaul Kimhi z Telavivské univerzity. Podrobnosti týkající se Česka tam rozebrala filozofka Alice Koubová.

Česká veřejnost má podle Koubové (která v projektu zodpovídala za českou část) ve srovnání s ostatními zeměmi hned několik zajímavých specifik.

Data z odpovědí od tisícovky respondentů ukázala, že v Česku panuje ze všech výše jmenovaných zemí nejvyšší životní pohoda a přetrvává i vysoký pocit bezpečí. Na druhou stranu ale mají Češi vůbec nejnižší naději, že jejich stát z krize vzejde silnější, a nejsou odhodlaní krizovou situaci řešit.

„Češi mají i v této době pocit, že žijí dobrý život, svou zemi opouštět nechtějí a ve svých domovech se cítí dobře a bezpečně. Pokud jde ale o naději, morálku a připravenost na aktivní zapojení se do řešení krize, je to přesně naopak,“ shrnula odbornice z Filozofického ústavu AV ČR hlavní výsledky a dodala, že „morálka je hrozná a naděje téměř neexistuje“.

Několik závěrů výzkumu z Česka v grafech:

Foto: Seznam Zprávy

Míra životní pohody je v Česku vysoká.

Foto: Seznam Zprávy

Pocit bezpečí válka na Ukrajině v Česku výrazně nesnižuje.

Foto: Seznam Zprávy

Naději mají Češi nejnižší ze všech zkoumaných zemí.

Data sbírala a analyzovala společnost STEM/MARK. Sběr proběhl koncem letošního října.

V Česku může vzkvétat „kultura strachu“

Za povšimnutí vedle výše zmíněných výsledků podle Koubové stojí i zjištění, že lidé v Česku kvůli válce pociťují po Ukrajině druhý nejsilnější „pocit ohrožení“. Tento velmi neurčitý pocit podle Koubové paradoxně v kombinaci s vysokou životní pohodou představuje ideální živnou půdu pro rozvíjení takzvané kultury strachu.

Pokud se kultura strachu ve společnosti rozšíří, jsou podle Koubové její členové snadno politicky manipulovatelní. Hrozí podle ní, že někdo silnou a přesto ne zcela určitou obavu (pocit ohrožení) rozvine v „pocit všudypřítomného nebezpečí, vůči kterému je nutné se obraňovat velmi razantními kroky“. V takovém případě může podle Koubové docházet k tomu, že se lidé začnou stahovat do úzkých společenských skupin nebo zcela odevzdají vlastní vůli silné vůdčí figuře.

Nejvíc se bojíme chudoby a uprchlíků

Nad rámec neurčitého pocitu ohrožení mají ale Češi i nejméně dvě konkrétní obavy. Tou nejsilnější je jednoznačně strach z ekonomických problémů a chudoby – finanční poškození země v důsledku války na Ukrajině podle výsledků vnímalo 67 % respondentů.

Druhou konkrétní obavou je ukrajinská uprchlická vlna, kterou zmínilo 44 % lidí. Česká společnost zároveň vyjadřuje nejnižší podporu uprchlíkům ze všech měřených zemí – osobně pomáhat jim je ochotna jen pětina z tázaných a s jejich utrpením se ztotožňuje jen 36 % lidí.

Ruská mučírna v Chersonu

Každý den prý Rusové odváděli do mučírny desítky lidí. Ukrajinská policie nyní vyšetřuje, kolik lidí bylo během ruské okupace města mučeno a kolik jich je teď nezvěstných.

Češky a Češi také spolu s respondenty z Gruzie vykázali nejnižší podporu své vlády.

Naše válka?

Jedním z možných vysvětlení výše zmíněného by podle Koubové mohl být v české společnosti převládající názor, že válka na Ukrajině „není její“ válkou a že investice do řešení konfliktu ve prospěch napadené Ukrajiny není zároveň investicí do budoucnosti Česka.

Jednotlivé závěry Koubová nakonec interpretovala tak, že česká společnost vykazuje poměrně nízkou odolnost proti krizím. Při své přednášce na pražské konferenci s názvem Facets of Resilience, kterou ve spolupráci s AV ČR organizuje Národním institut SYRI také vyzdvihla, že odolnost společnosti proti krizím u nás na rozdíl od řady evropských zemí nebo USA není v kurzu, což je špatně. „Obzvláště to platí v případě strategických dokumentů, plánů rozvoje, krizového managementu a krizových plánů,“ řekla Koubová.

Další zajímavé výsledky porovnávající odolnost vůči krizi a reakci na válku na Ukrajině po Koubové představil profesor Shaul Kimhi z Telavivské univerzity. Ten mimo jiné vyzdvihl, že nejvyšší odolnost (sociální, komunitní i individuální) vůči krizi vykázali podle výsledků výzkumu Ukrajinci. Česko se ve všech druzích odolnosti vůči krizi „umístilo“ na čtvrtém místě ze šesti zkoumaných zemí.

Pojmenovat příčiny různých a často překvapivých výsledků podle Kimhiho není snadné a bude k tomu potřeba čas. Koubová o tom bude podrobně hovořit v podcastu Seznam Zpráv 5:59, na který se můžete těšit v příštích dnech.

Výzkum navíc bude pokračovat. Vědce ještě čeká práce z daty ze Slovenska a Maďarska.

Aktualizace: Do textu jsme přidali chybějící informaci, že výzkum byl zhotoven i pro Estonsko.

Doporučované