Článek
Že Pluto není jen zmrzlou skalnatou koulí bez jakýchkoliv zajímavých vlastností, už dřív prokázala sonda NASA New Horizons. K trpasličí planetě doletěla v roce 2015 a poprvé zachytila svět pokrytý metanovým sněhem a sněhem z dusíku zblízka. Nyní po letech zkoumání snímků ze sondy vědci tvrdí, že odhalili velké tajemství – skupinu jedinečných kryovulkánů.
O jejich existenci na povrchu Pluta se spekulovalo už dřív v souvislosti s horami Wright Mons a Piccard Mons, nová studie ale uvádí, že jich identifikovala nejméně desítku. Vědce k tomu vede pozorování známek nedávných proudů „ledové lávy“.
„Snažili jsme se najít jiné způsoby, jak to vysvětlit, ale žádné jsme nenašli,“ řekla k tomu podle New York Times vedoucí autorka studie Kelsi Singerová ze Southwest Research Institute v Boulderu v Coloradu.
Ledové sopky se podle vědců svými vlastnostmi liší od všech dosud objevených geologických útvarů ve Sluneční soustavě, zásadní je podle vědců ale především jejich stáří – na geologické poměry by měly totiž být velmi mladé a dokonce možná i stále aktivní.
Uvnitř Pluta je zřejmě teplo
Pokud se vědci nepletou, jde o velmi významný objev. Znamenalo by to totiž, že uvnitř Pluta pravděpodobně ještě nedávno byl nebo dosud je významný zdroj tepla, což dosud nikdo nepředpokládal. „Znamená to, že my vlastně úplně nerozumíme tomu, jak fungují planety,“ řekla Singerová podle CNN s tím, že Pluto je dle závěrů jejich studie obecně „geologicky živější a aktivnější, než se dosud myslelo“.
Vulkány podle vědců pravděpodobně vznikly během vícero epizod a podle stop na povrchu planety byly aktivní ještě minimálně před 100 až 200 miliony let, což je podle Singerové z pohledu geologie málo.
Současnou vulkanickou aktivitu sonda New Horizons na Plutu nezachytila, CNN k tomu ale dodává, že místo, kde se vulkány nachází, mohla pozorovat pouze jediný den, takže aktivita není vyloučená. Podle Singerové mohou tyto kryovulkány fungovat podobně jako sopky na Zemi, které střídají fáze dřímání a erupcí.
„Materiál z ledu a vody měl při erupci pravděpodobně konzistenci asi jako zubní pasta. Na povrchu Pluta je ale zima, takže tam tekutá voda dlouho nevydrží,“ řekla Singerová a dodala, že proto tento materiál vytvořil „masivní dómy“, které vědci následně objevili na snímcích v nápadně tvarovaném terénu, který nemohla vytvořit eroze.
Studie podporuje hypotézu o podpovrchovém oceánu
Objev ledových sopek také potvrzuje hypotézu, že Pluto měl podpovrchový oceán, ba dokonce že tam velké množství tekuté vody může být dodnes. Dosud se přitom podle NYT zdálo, že existence podpovrchového oceánu na tak malém vesmírném tělese daleko od Slunce je nepravděpodobná.
V kombinaci se zjištěním, že má Pluto i teplejší jádro, to podle CNN také oživuje vzrušující otázku, zda by na Plutu mohl být i život.
Podle Singerové ale i přes nová zjištění zůstává na Plutu ještě „mnoho překážek“ pro přežití jakýchkoliv organismů. „Potřebovali by ještě nějaký kontinuální zdroj živin. Pokud je tam vulkanismus epizodický (což vědci předpokládají – pozn. red.), tak jsou tam voda a teplo dostupné jen čas od času a to mohlo být pro organismy také drsné,“ vysvětlila vědkyně.
Pro zodpovězení dalších otázek by podle Singerové bylo potřeba poslat k Plutu sondu s radarem, který dokáže projít skrz led nebo dokonce ukázat, jak vypadají vulkány uvnitř.
Průzkum Pluta nicméně komplikuje fakt, že je až na samém okraji Sluneční soustavy, v porovnání se Zemí je jeho vzdálenost od Slunce asi čtyřicetkrát větší.
Až do roku 2006 byl Pluto oficiálně planetou, pak ale o status přišel a spadl do kategorie trpasličí planeta. Pluto má v průměru jen asi 2 400 kilometrů, což je méně než náš Měsíc.
Kryovulkány už vědci identifikovali například na měsících více planet naší soustavy nebo na trpasličí planetě Ceres. Ty na Plutu se ale od ostatních ledových sopek liší díky specifickým podmínkám na povrchu planety a vlastnostem směsi „ledové lávy“.
