Než Karel III., raději republika. Před novým králem leží náročné výzvy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Úmrtí královny jen opět vzbudilo debatu na téma, kdy se konečně stane Jamajka republikou,“ popisuje pro Seznam Zprávy dění posledních dnů jamajský novinář Damion Mitchell.

Jamajka je od roku 1962 nezávislá, ale hlavou státu tam zůstává britský panovník, jen tam vládne z titulu jamajského krále. V podobné personální unii s Británií zůstává kromě ostrova ještě dalších 13 států.

Na Jamajce zesílily hlasy o odloučení se od Koruny už před úmrtím Alžběty II. Právě smrt nejdéle vládnoucí panovnice a nástup ne tolik populárního krále Karla III. by celý proces mohl ještě uspíšit. „Když se stane něco tak zásadního, působí to jako takový katalyzátor,“ vysvětluje Mitchell zvýšený zájem o téma Jamajské republiky.

Ostrovní stát v Karibiku, který byl v prvopočátcích britského kolonialismu zásadním územím, není v těchto úvahách zdaleka osamocený.

Jako Commonwealth Realms se označují nezávislé státy, které mají stejnou hlavu státu jako Spojené království, v současnosti tedy krále Karla III.

„Jedná se o záležitost, která musí být projednaná v referendu v horizontu dalších pravděpodobně tří let,“ řekl k možnému ustanovení republiky po smrti Alžběty II. a nástupu Karla III. premiér souostroví Antigua a Barbuda Gaston Browne.

Jeho slova pro televizi ITV News následně obletěla světová média. Premiér Browne totiž po smrti britské panovnice jako vůbec první jasně naznačil, že by nový král mohl vládnout menšímu počtu zemí. Stát se republikou by byl „finální krok k nezávislosti, abychom zajistili, že jsme opravdu svrchovaný stát“, dodal Browne.

Právě z Karibiku znějí hlasy o vytvoření republik a zpřetrhání vazeb s Velkou Británií nejhlasitěji, ostatně leží tam hned 8 zemí, v jejichž čele stojí britský král. Kromě Jamajky a Antiguy a Barbudy naznačily plán stát se v budoucnu republikami i státy Svatý Kryštof a Nevis nebo Belize. Už v listopadu 2021 pak formální personální unii s Británií definitivně zpřetrhal Barbados.

„Je otázkou, do jaké míry (smrt královny a nástup nového krále) vyvolá touhu po nezávislosti jednotlivých teritorií,“ řekl Lukáš Perutka z Institutu mezinárodních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Nicméně smrt královny neznamená pro Commonwealth nic zásadního, pokud se bavíme o kontinuitě společenství, protože už v roce 2018, kdy se lídři těchto zemí sešli, bylo jednoznačně určeno, že po smrti Alžběty II. nastoupí její syn Karel,“ uvádí dále pro Seznam Zprávy.

V zásadní změnu pro svou zemi nicméně věří novinář Mitchell. „Já doufám, že k ní dojde. Pro Jamajku by bylo dalším krokem, aby se stala republikou,“ řekl. Zdůraznil, že přestože má Jamajka vlastní vládu a samosprávu, některé instituce jsou stále závislé na rozhodnutí z Londýna, například co se týká soudnictví, a to by se podle něj mělo změnit.

Signály o měnících se náladách ve společnosti ale vysílají i další teritoria. Austrálie například po smrti královny Alžběty II. oznámila, že podobiznu zesnulé panovnice na tamní pětidolarovce „automaticky“ nenahradí Karel III., informovala agentura Reuters.

Náměstek federálního ministra financí Andrew Leigh řekl, že královna byla na bankovce díky své osobnosti, a ne svému postavení monarchy. V budoucnu by se na ní mohl objevit někdo jiný, připustil. Samotná Británie přitom se zasazováním nového panovníka do běžného života začala prakticky ihned po královnině smrti.

O možném formálním odtržení ale Austrálie zatím neuvažuje, jak řekl premiér Anthony Albanese. Přestože připustil, že by se země mohla stát v budoucnu republikou, není to momentálně na pořadu dne.

Možné zpřetrhání vazeb v dohledné době vyloučila i novozélandská premiérka Jacinda Ardernová. Přesto uvedla, že by se Nový Zéland mohl stát republikou ještě za jejího života, premiérce je 42 let. Souostroví ale trápí naléhavější problémy, řekla.

Loajalitu novému panovníkovi a britské Koruně vyjádřil i kanadský premiér Justin Trudeau. „Jménem kanadské vlády potvrzujeme loajalitu novému kanadskému králi, Jeho Veličenstvu králi Karlu III. A nabízíme mu naši plnou podporu,“ řekl. Obdobná prohlášení přišla i z Papuy Nové Guineje, Šalamounových ostrovů nebo oceánského Tuvalu.

Podle politologa Perutky jsou republikánské tendence silnější v bývalých koloniích, které mají vlastní zkušenost s otroctvím, což je právě oblast Karibiku. Tam africké otroky Britové převáželi a dále s nimi obchodovali. Otroctví a perzekuce předchozích generací je tak jedním z palčivých a nedořešených témat v britsko-karibských vztazích.

Popularita královské rodiny v Karibiku již není taková, jaká byla dříve. „Jako možnou příčinu vnímám především generační přeměnu. Mladší generace je více nakloněná kompletní nezávislosti. S monarchií totiž mladí už nemají žádný vztah a vazby. V Karibiku je proto ustanovení republik otázkou několika příštích let,“ tvrdí politolog Perutka.

Královská rodina je karibským zemím podle něj většinou lhostejná. A pokud není, odvíjí se především od vlastních zkušeností. „Karel III. je jistě oblíbenější, než byl dříve. Nicméně ho provází skandály, které Alžběta II. neměla. Lidé v Karibiku mají také hodně na paměti bulvarizovaný rozvod s naopak velmi oblíbenou princeznou Dianou,“ vysvětluje dále.

Karlu III. pak v Karibiku také může škodit jeho zájem o ekologii a klimatickou změnu. „Čím rozvojovější země, tím menší příznivce environmentální politiky, protože ta rozvoj zemí brzdí,“ vysvětluje Perutka.

Buckinghamskému paláci také podle politologa uškodila nedávná obvinění vévodkyně ze Sussexu Meghan, která veřejně mluvila o rasismu přímo v královské rodině, což potvrdil i její manžel princ Harry, ale například i kauza Windrush z roku 2018.

„Velká část jamajské společnosti cítí vůči britské monarchii vztek. Ani ne lásku, ani ne apatii. (Jamajčané) ji nerespektují a něco proti ní mají. Do velké míry za to může právě otroctví,“ přibližuje situaci na Jamajce tamní novinář Mitchell.

Přechod z monarchie na republiku by se nicméně v budoucnu neobešel bez výzev. „Úřad prezidenta něco stojí a určitě by byl nákladnější než monarchie. Prezidentovi nebo prezidentce by se musel vytvořit vlastní aparát,“ uvádí Perutka příklad.

Změna státního zřízení by pro některé státy představovala vyšší bezpečnostní riziko. „Například Belize je dlouhodobě ve sporu s Guatemalou ohledně hranice. Pokud by se Belize stalo nezávislým, pomoc z Velké Británie by nemusela automatický přijít,“ říká dále.

Odštěpení od britské koruny by také mohlo znamenat menší míru angažovanosti Británie v oblasti ekonomiky a rozvojové spolupráce a mohlo by zásadně postihnout cestovní ruch. Ten je přitom pro region zásadní a Britové například mohou těžit z toho, že při cestování nepotřebují vízum. Podle Perutky je omyl si myslet, že republikanizace problémy zemí zmírní.

Pro Jamajku by ustanovení republiky znamenalo především definitivní tečku za koloniální historií a nový začátek, je přesvědčený Mitchell. Konec politických vazeb by podle něj nevyústil v konec obchodních vazeb. Žádné nevýhody pro ostrov nevidí.

Volání po zpřetrhání vazeb s Británií nebo vysílání signálů o přijetí vlastní cesty není ale jediné, co se v aktuální době dostává do popředí.

Úmrtí Alžběty II. a nástup Karla III. opět oživil diskuze o napravení koloniálních křivd. Jihoafričané například volají po navrácení jednoho z největších broušených diamantů Cullinan I, který byl objevený v JAR v roce 1905 a dnes je součástí korunovačních klenotů, uvádí americká CNN. Na podporu tohoto kroku vznikla dokonce i petice s dosud více než 6 tisíci signatáři.

Podobně z Indie zní hlasy o navrácení cenného diamantu Koh-i-Noor, nalezeného ve 13. století na jihu Indie. Do britských rukou se dostal v 19. století, kdy ho v rámci dohody o kapitulaci vydal pandžábský mahárádža Duleep Singh, uvádí americký server NBC News. V současnosti ho celý svět může sledovat na královské koruně.

Na začátek by nicméně některým stačila ze strany bývalé koloniální velmoci omluva. „Nedá se říct, že by Karel III. nebo Koruna (svoji minulost) reflektovali a omluvili se. Při nedávné návštěvě Karibiku tehdy ještě princ Karel zmínil, že mu (britské koloniální skutky) přijdou nešťastné a že se jedná o skvrnu na historii impéria, přesto ale k oficiální omluvě nedošlo,“ vysvětluje Perutka.

Stejného názoru je i Mitchell.„(Koruna) by se měla především omluvit a uznat vinu. Omluvit se za to, že zotročovali naše předky a rozkrádali naši zemi o naše zlato, což tehdy představoval cukr. Požadujeme reparace a kompenzace za to, co nám vzali,“ říká.

Podle Perutky je nicméně Británie ve svých krocích ohledně uznání své historické role dále než například Francie nebo Nizozemsko. K finančnímu odškodnění nebo možným repatriacím se nicméně staví spíše negativně a vyhýbavě, dodává.