Nové drogy zabíjí víc. Do žíly jde koncentrovaný pokrok

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nová administrativa Spojených států toho zdědí po svých předchůdcích spoustu: obří vládní dluhy, šlapající ekonomiku – a také epidemii úmrtí z předávkování, která v našem prostředí nemá obdoby.

Byť v roce 2023 počet těchto úmrtí poprvé po letech nečekaně klesl, poslední roky umíralo ve Spojených státech každoročně na předávkování různými drogami více než 100 tisíc lidí ročně.

Důvodů je nepochybně vícero. Ale jedním z nich je i vědecký a technologický pokrok.

Užívání drog v USA má stejně jako ve zbytku světa dlouhou historii. První vážná drogová krize začala po občanské válce, která skončila v roce 1865. Tehdy se poprvé v širším měřítku používal na utišení morfin. Běžně ho dostávali vojáci trpící bolestmi po zraněních.

Morfin byl tehdy poměrně novinkou, zejména ve formě injekčního podání, které umožnilo rychlé a účinné uvolnění od bolesti. Ovšem jakmile se vojáci vrátili domů, mnozí z nich zjistili, že si na této látce vypěstovali závislost. Krize závislosti na morfinu pak začala rychle ovlivňovat nejen jednotlivce, ale i celé komunity.

Následné dekády přinesly zvýšený počet závislých a vedly k tomu, že americká společnost začala stále více pohlížet na drogy jako na problém, který by se měl nějakým způsobem regulovat. Nešlo přitom jen o otázku zdraví jednotlivce – drogy s sebou nesly i problémy ekonomické, sociální a samozřejmě i právní. V následujících letech tak byly schváleny první zákony, které měly omezit výrobu a distribuci drog. Ovšem opatření nebyla příliš důsledná a měla jen částečný efekt. Závislost na opiátech se stala méně obvyklou, ale v určité formě stále přežívala.

Po druhé světové válce například přišly do módy stimulanty jako benzedrin a později i barbituráty, látky se silným vlivem na psychiku, které se běžně používaly k léčbě různých duševních a fyzických obtíží. S nimi se objevily nové problémy. Tyto látky vedly uživatele k závislosti, která byla spojena mimo jiné s agresivním chováním. To přitáhlo pozornost vlády a veřejnosti.

V 60. a 70. letech se situace dál komplikovala. Období vietnamské války například přineslo zvýšenou konzumaci heroinu mezi vojáky nasazenými v zahraničí; ti se často vraceli domů se závislostí.

Heroin se ukázal být obzvláště zničujícím, jelikož negativně ovlivňoval zdraví uživatelů a zvyšoval jejich sociální izolaci, což vedlo k růstu bezdomovectví a dalším sociálním problémům. Situace byla závažná i proto, že závislí na heroinu nemohli snadno ukončit užívání drogy a zároveň nebylo k dispozici dostatečné zdravotnické zázemí, které by jim mohlo pomoci v odvykání.

Krize dosáhla dalšího vrcholu v 80. letech, kdy USA zasáhl crack. Crack je levnější forma kokainu, která byla díky tomu přístupnější a rychle se rozšířila zejména v chudších městských čtvrtích.

Nová vlna drog se však lišila od předchozích krizí v tom, že byla přímo spojena s vysokou mírou násilné trestné činnosti, zejména kvůli válkám gangů o kontrolu nad prodejem cracku. Problém cracku vyžadoval nejen zdravotní, ale i policejní zásahy, protože se ukázalo, že závislost na této látce zvyšuje riziko nebezpečného chování a přináší novou vlnu sociálních problémů.

I v tomto období umírali lidé na předávkování, smrt ale nebyla vnímána jako hlavní znak této krize. Hlavní problém spočíval v závislosti samotné a v jejích devastujících dopadech na uživatele a jejich okolí.

To všechno se ovšem dramaticky změnilo v 90. letech. Tehdy totiž nastal zlom, který vedl ke krizi, kterou Spojené státy prochází dnes. Od všech předchozích se liší tím, že ústředním problémem nejsou jen sociální důsledky nebo míra závislosti, ale především samotná úmrtnost.

Proč se situace tak změnila? Ve hře je nepochybně vícero faktorů, ale jedním z nejdůležitějších je technologický pokrok, upozorňují odborníci.

Argument shrnuje například expert na drogovou problematiku Charles Fain Lehman pro National Affairs, jehož pohled je zajímavý i proto, že pracuje pro konzervativní think-tank a vliv jeho „receptů“ by pod administrativou nastupujícího prezidenta Donalda Trumpa mohl být větší než dosud.

Shrnout myšlenku lze ovšem velmi jednoduše: drogy jsou prostě stále „lepší“ v tom, co je jejich hlavním účelem – poskytování slasti uživatelům a vydělávání peněz producentům.

Princip si můžeme představit na příkladu jedné všeobecně známé drogy. Koka je jihoamerická rostlina, jejíž lístky obsahují kokain v nízkých koncentracích. Obyvatelé Jižní Ameriky je už tisíce let žvýkají jako mírný stimulant – v podstatě místo pití kávy sahali po listech koky. Funguje v první řadě tak, že v mozku mírně zvyšuje hladinu dopaminu, tedy hormonu, který mimo jiné zvyšuje intenzitu příjemných prožitků.

Jde o v podstatě neškodný zvyk, který zvyšuje výkonnost. Ale stačí z listu extrahovat účinnou látku, vyčistit ji a z původní poměrně nechutné žvýkačky vznikne kokain. Z mírného stimulantu je silný stimulant, který vyvolává v lidech euforii a na kterém už může (ale často nemusí) při užívání vzniknout závislost.

V dalším kroku pak můžeme kokain ještě chemicky upravit a udělat z něj „crack“. Jde v podstatě o sůl kokainu, které se v této podobě rychleji dostává přes mozkomíšní bariéru, takže funguje jinak – a především rychleji a účinněji – než samotný kokain. A na rozdíl od něj je také extrémně návykový.

Vlnu smrti z předávkování ovšem mají na svědomí drogy „další generace“ - ryze syntetické látky, které lze připravit v laboratoři a nemusí se pěstovat. Jsou ještě výrazně koncentrovanější a silnější.

Zdaleka největší podíl úmrtí - více než polovinu z celkového počtu - má na svědomí fentanyl, což je látka zhruba 50krát silnější než heroin.

Fentanyl sice patří chemicky do jiné skupiny látek než kokain, který jsme použili v příkladu (náleží mezi opioidy), ale i ta prošla velmi podobným technologickým vývojem. Z odvaru z makovic se začalo získávat opium, které pak nahradil účinnější morfin, které pak nahradil potentnější heroin - a ten zase vytlačují syntetické látky jako fentanyl, které jsou ještě mnohonásobně účinnější.

Princip „koncentrace slasti“ pochopitelně není omezen jen na drogy – je to jedním z problémů moderního stravování. Otázka, zda na jídle vzniká závislost, nebo ne, je stále z odborného hlediska otevřená, důležité je, že výrobci kokainu i potravin mají stejný cíl: vyvolat ve spotřebiteli co nejlibější pocity.

Největší potěšení nám působí jídlo výživné. Mozek oceňuje především sladké, tučné nebo masité chutě. Proto se velmi často mezi produkty dnešních výrobců objevují potraviny, které jsou zároveň tučné a sladké – což je kombinace, která se v přírodě prakticky nevyskytuje, pro náš mozek ale představuje obří lákadlo.

Vidět to je mimo jiné i na obsahu mikroživin v dnešních potravinách. Evoluce nám dala schopnost poznávat z této skupiny, kam patří vitamíny, minerály a stopové prvky, jen jeden jediný: sůl. Nadbytek vitamínů problémem moderních potravin není. Nadbytek soli je naproti tomu dlouhodobá potíž, kterou je nutné upravovat regulatorně.

Výrobci potravin na výzkum stále lákavějších kombinací vydávají ročně miliardy, producenti drog provádí „výzkum a vývoj“ nejspíše ve výrazně skromnějším měřítku, ale rozhodně z pokroku také těží.

Díky přechodu na syntetické drogy jako fentanyl například nemusejí spoléhat na pěstování potřebných rostlin. Náklady, ať už jde o práci nebo kapitál (půdu, zemědělské vybavení, osivo), jsou nižší. Látky se dají připravovat v relativně jednoduše vybavené laboratoři.

Zároveň jsou nové drogy o mnoho účinnější, takže jich stačí dostat na trh menší množství. Menší dodávky je přitom pro policii těžší zachytit.

Podle některých odhadů stačilo k pokrytí roční spotřeby amerických uživatelů fentanylu v posledních letech několik málo tun této látky. Naopak spotřeba kokainu byla řádově cca 150 tun, heroinu necelých 50 tun.

Jak jsme už uváděli, fentanyl je zhruba padesátkrát silnější než heroin. Při tak silném účinku je rozdíl mezi účinnou a smrtelnou dávkou extrémně malý.

V minulosti obvykle smrt z předávkování postihovala především dlouhodobé uživatele drog. Přitom velkou částí uživatelů byli lidé, kteří drogu několikrát vyzkoušeli, nezískali závislost, a nebyli tak v ohrožení života. V případě syntetických opioidů ovšem nehraje takovou roli, pokolikáté si ji lidé vzali. V USA umírají lidé, kteří s těmito látkami v podstatě jen experimentují, podobně často jako dlouhodobí uživatelé.

Situaci komplikuje fakt, že syntetické opioidy nejsou vždy prodávány jako „čisté“ látky. Často jsou namíchány s jinými drogami, které uživatelé znají a běžně užívají, jako třeba heroin, kokain nebo pilulky prodávané jako běžné léky. Když si pak člověk myslí, že užívá jednu látku, třeba heroin, ale ve skutečnosti dostane směs heroinu s fentanylem, jeho šance na přežití se rapidně snižují. Problém je nejen ve vysoké potenci těchto syntetických opioidů, ale i to, že uživatelé vlastně přesně nevědí, co dostávají. I první dávka v životě tak může být smrtelná.

Je naprosto zjevné, že americká situace je v mnoha ohledech výjimečná a nejde jen o důsledek příchodu nové generace drog na trh (o nich se můžete dozvědět více například v podcastu Checkpoint).

Přenášet přímočaře zkušenosti z amerického prostředí do českého je nesmyslné. V Česku je problém zatím marginální: v oficiálních statistikách máme zaznamenáno 75 případů smrtelného předávkování za celý rok 2023. To je zhruba 7 úmrtí na milion, zatímco v USA se číslo v posledních letech pohybuje kolem 300 úmrtí na milion obyvatel.

Odborníci se i přesto takové možnosti pochopitelně obávají. Pokud se totiž „technologický“ pohled na problematiku nových drog zcela nemýlí, je jasné, že nejde o problém ryze americký. A vleklá krize v USA zároveň naznačuje, že jednoduché řešení po ruce rozhodně není.