Severní Korea už není k politování. Vidí zřejmě terče na celé planetě

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Severokorejský diktátor Kim Čong-un si podle státní propagandy nyní nově může prohlížet satelitní snímky míst z různých koutů světa. Minulý týden si údajně například prohlédl snímky amerických armádních stanovišť včetně Andersonovy letecké základny a vojenského přístavu na Guamu, který je od jižních hranic nejizolovanější země světa vzdálený zhruba 3300 kilometrů.

Co by ještě nedávno bylo považováno za divoký výplod severokorejských propagandistů, je nyní potřeba brát zcela vážně.

Konkrétní schopnosti historicky prvního špionážního severokorejského satelitu jsou sice nejisté a jejich omezení je jasné už čistě z toho, že jde pouze o jeden kus. Přesto platí, že Severní Korea minulý týden, dřív než její jižní soused, úspěšně umístila na oběžnou dráhu Země zařízení, o kterém se můžeme domnívat, že dokáže sledovat různá místa na planetě.

Pro Korejský poloostrov to mělo téměř okamžité důsledky v podobě pozastavení vojenské dohody obou zemí.

Pro zbytek světa události minulého týdne znamenají varování, že autoritářský stát si po letošních testech mezikontinentálních balistických raket na tuhá paliva odškrtl další důležitý splněný milník v úsilí o nabytí schopností využitelných ke strašení jadernými zbraněmi. A to bez ohledu na to, jestli satelit skutečně komunikuje a posílá data na Zem.

Z hlediska samotné KLDR jde zcela jednoznačně o velký úspěch.

Ještě než se pustíme do rozboru možných důsledků, v krátkosti shrňme, co je v tuto chvíli známo, a k jakým důsledkům už týden od startu rakety se satelitem došlo.

Zásadní informací je, že severokorejská špionážní družice je na oběžné dráze. Soul to oznámil minulý pátek a definitivně tak potvrdil, že KLDR přinejmenším dopravila sledovací zařízení tam, kam chtěla.

To se děje poprvé v historii.

Severokorejcům se to povedlo po dvou neúspěšných pokusech letos na jaře a v létě. Severní Korea satelity do vesmíru vyslala už v předešlé dekádě, ale nepřičítaly se jim žádné sledovací schopnosti a podle odborníků, včetně například Jin-Ho Roha z korejské letecky-kosmické univerzity (Korea Aerospace University), který odpovídal na otázky Seznam Zpráv, šlo spíš jen o atrapy družic, které měly jen ověřit schopnost nosných raket.

Jestli, či jak dobře první špionážní satelit funguje, se neví. Pchjongjang by tuto novou schopnost mohl teoreticky definitivně potvrdit, kdyby zveřejnil satelitní snímky, což zatím neudělal. Nikdo ale neví, jestli je jen nechce ukázat, nebo je nemá, protože družice nefunguje.

První následky startu přišly velmi rychle. Odsoudila ho Jižní Korea, USA, Japonsko i OSN s tím, že jakékoliv odpálení balistické rakety hrubě porušuje rezoluci Rady bezpečnosti. Soul následně oznámil pozastavení platnosti vojenské dohody s KLDR z roku 2018, jejímž cílem byla deeskalace napětí mezi zeměmi, jež jsou už přes 70 let formálně ve válce, a snížení rizika ozbrojeného střetu obou zemí na hranicích.

Jižní Korea kvůli tomu hodlá v pohraničním pásmu nově obnovit průzkumné lety. KLDR, která pozastavení platnosti dohody deklarovala bezprostředně po Soulu, zase oznámila, že do oblasti vyšle víc vojáků a zbraní. Už od minulého týdne podle Jižní Koreje severokorejští vojáci obnovují některá ze zrušených vojenských stanovišť v demilitarizovaném pásmu.

V odhadování, jak dobré satelit může mít rozlišení, jsou odborníci odkázaní jen na velmi kusé informace.

„Pravděpodobně jde o relativně malý optický satelit, který bude mít relativně nízké rozlišení,“ řekl v rozhovoru pro Reuters Vann Van Diepen, expert na zbraňové systémy, který v minulosti pracoval na několika různých postech spojených s kontrolou zbraní na ministerstvu zahraničí USA.

Družice podle Van Diepena sice nejspíš „neposkytne například detailní informace o jihokorejských zbraňových systémech, ale bude využitelná třeba při sledování většího přesunu jednotek“.

Názor si Van Diepen údajně udělal podle fotek, které KLDR zveřejnila při dřívější návštěvě výroby satelitu Kim Čong-unem. Není zaručeno, že šlo o stejný satelit, jaký byl minulý týden poslán do vesmíru, ale je to pravděpodobné.

Podle Jin Ho-Roha lze z fotek a videí přímo ze startu rakety nesoucí satelit možné říct jen to, že šlo spíš o menší satelit, pravděpodobně o maximální velikosti několika metrů, který by měl operovat na nízké oběžné dráze. Na základě toho, co zvládnou standardní satelity této velikosti, se dá podle Jin Ho-Roha očekávat, že satelit může mít rozlišení tři krát tři metry, nebo lepší.

Nejlepší povědomí o jeho kvalitě má nicméně nejspíš jihokorejská armáda a každý, s kým se Jihokorejci rozhodli sdílet informace získané z trosek severokorejské družice, která spadla do moře po prvním pokusu o umístění na orbit letos v květnu.

Soul o několik měsíců později uvedl, že podle analýzy trosek, na níž se podíleli i američtí experti, je severokorejský satelit nízké kvality a „nemá žádné vojenské využití“.

Jak ale upozorňují korejská média, výrok byl myšlen tak, že družice nemá dostatečné rozlišení na rozeznávání objektů kratších a užších než jeden metr, takže formálně nespadá do kategorie špionážních satelitů.

O tom, že pro vojenské účely se může hodit i nižší rozlišení, přitom není pochyb.

„Primárním úkolem špionážních satelitů je přesně a rychle zaměřit pozici nepřátelského cíle,“ odpověděl Jin Ho-Roh na otázku, v čem tkví hlavní výhoda zemí, které mají vlastní špionážní družice.

Zaměřování cílů zmiňují mezi schopnosti, které by KLDR nejvíc potřebovala, i další odborníci a jedním z nich je například i jeden z nejznámějších expertů na zbraně KLDR Ankit Panda z think tanku Carnegie Endowment for International Peace. „Vojenské využití satelitů je docela jasné - stejně jako jakákoliv jiná družice sledující Zemi z vesmíru může zlepšit situační a strategické povědomí Severní Koreje, posílit schopnost zaměřování a vyhodnocování škod,“ řekl Panda pro NK News.

Připomeňme, že bez ohledu na to, jaké má satelit rozlišení, jsou jeho možnosti využití podstatně limitované tím, že není součástí širší satelitní sítě. Pro efektivní zaměřování cílů podle Jin Ho-Roha je potřeba alespoň několik satelitů, které jsou rozmístěny tak, aby nepřetržitě pokrývaly všechny potřebné oblasti.

O to se ostatně Pchjongjang zřejmě minimálně chce pokusit. Další satelity mají podle státních médií vzletět v „blízké budoucnosti“.

Vedle spekulací o možných schopnostech a způsobech využití satelitu se řeší i otázka, jak je možné, že se izolovanému státu podařilo zkonstruovat potřebnou technologii.

Soul uvádí, že Severní Korea dokázala zařízení na oběžnou dráhu dopravit díky asistenci Ruska, které s KLDR otevřeně navázalo spolupráci v oboru po zářijovém setkání Kim Čong-una s Vladimirem Putinem.

Odborníci ale upozorňují, že se zatím neobjevilo nic, co by naznačovalo použití ruské technologie, a že pokud spolupráce začala až po summitu, neměli Severokorejci na ovládnutí ruských technologií ani dost času.

„Byla použita ruská technologie? Pravděpodobně ne. Je příliš brzy na to, aby Severokorejci integrovali cokoliv, co Rusko mohlo být ochotno dodat,“ napsal k tomu na X odborník na kontrolu jaderných zařízení Jeffrey Lewis z americké organizace James Martin Center for Nonproliferation Studies. Dodal, že Rusko mohlo pravděpodobně maximálně „poradit“.

Bez ohledu na to, jestli se satelit ukáže být funkční a jestli ho doplní další, se nicméně dá podle Jin Ho-Roha říct, že už jeho dopravení na oběžnou dráhu Země znamená pro KLDR úspěšnou demonstraci pokroku v raketové technologii.

Vývoj nosné rakety pro satelit je považován za „spin-off“ projekt severokorejského vojenského balistického programu a umístění družice na orbit tak lze chápat jako jeho další úspěch. Ten navíc přichází ve stejný rok, kdy KLDR po dlouhých přípravách poprvé otestovala mezikontinentální balistické rakety na tuhá paliva.

„Pokud nosné zařízení dopravilo satelit přímo na místo určení na oběžné dráze, znamená to, že celá balistická technologie je vyspělejší a přesnější,“ vysvětlil Jin Ho-Roh.

Na to samé ostatně upozornil i jihokorejský prezident Jun Sok-jol, když řekl, že když raketa donesla satelit až na orbit, dokazuje to, že unese i bojovou hlavici stejné velikosti a hmotnosti a „posunula balistické schopnosti na vyšší úroveň“.

Podle Pandy nicméně nejde ve vztahu k bezpečnosti ryze o negativní věc. I kdyby severokorejský satelit dobře fungoval, může to podle experta paradoxně mít i pozitivní dopad na bezpečnost a stabilitu Korejského poloostrova.

Satelity podle Pandy na jedné straně mohou zvýšit vojenskou sílu KLDR, ale zároveň mohou předejít katastrofě v podobě chybného vyhodnocení hrozby a zbrklé vojenské odpovědi například na cvičení Jižní Koreje a USA. „Vzhledem k tomu, že má Severní Korea jaderné zbraně, budu radši, když bude mít spíš dobrý než špatný přehled o tom, co se děje,“ řekl Panda deníku Economist.

Jižní Korea mimochodem svůj vlastní špionážní satelit plánuje poslat do vesmíru na nosné raketě Falcon 9 společnosti Space X 30. listopadu.