Nová pandemie má jméno: sucho

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nedostatek sladké vody představuje stále větší globální problém. V každé výroční zprávě o rizicích od roku 2012 Světové ekonomické fórum (WEF) uvádí krizi vodních zdrojů jako jedno z pěti největších rizik pro světovou ekonomiku.

V koloběhu vody se točí vždy jen její stejné, omezené množství. Každá kapka vody na Zemi je tu od počátku věků a neustále se recykluje. Až 60 procent těla dospělého člověka tvoří voda. Když zemřete a budete zpopelněni nebo pohřbeni, tato voda se opět uvolní do atmosféry nebo do země, napsal Tim Smedley, který problém analyzoval pro web The Guardian. Podle něj jsme s koloběhem vody spojeni stejně úzce jako řeky a jezera.

Přesto mnoho řek od Žluté řeky (Chuang-che) v Číně po Colorado ve Spojených státech již po část roku nedosahuje moře. Nejde o trvalý stav, problém je ale vážný - v případě čínské Žluté řeky jde o zhruba 226 dní v roce, kdy voda do moře nedoteče. Domácnosti, farmy a továrny řeku stále více využívají a ta tak pomalu, ale jistě vysychá.

„Je to dáno tím, že na horním toku řeky existuje po vodě obrovská poptávka,“ uvedla pro web RFE/RL Gwen Reesová, hlavní hydroložka britského Centra pro ekologii a hydrologii. Dodala, že nejčastěji je voda odčerpávána a odváděna do zemědělství, průmyslových podniků a domácností.

To má celosvětově značné důsledky. Velká jezera, jako je Aralské jezero ve Střední Asii nebo Urmijské jezero v Íránu, téměř zmizela. Zbývající sladká voda je stále více znečišťována odpadními vodami a hnojivy, což způsobuje rozkvět řas, které dusí ekosystémy.

„Pokud budou tyto trendy pokračovat, budeme v roce 2050 potřebovat o 50 procent více vody než před 20 lety. A to je samozřejmě nemožné, protože voda je omezený zdroj… To bude mít dopad na nás všechny,“ myslí si Torgny Holmgren, výkonný ředitel Stockholmského mezinárodního institutu pro vodu.

Podle Tima Smedleyho je důležité na vodní zdroje nahlížet i z hledisky hygieny - na to se podle něj začalo více upozorňovat v průběhu pandemie covidu-19.

„Dříve jsme ale nevnímali nedostatečný přístup k vodě a hygienickým zařízením jako globální krizi. Když se neschopnost člověka umýt si ruce v jedné zemi stane rozhodujícím článkem šíření nemocí do světa, pak se najednou voda a hygiena stanou globálním problémem,“ doplnil Gary White, generální ředitel Water.org, globální neziskové organizace, která usiluje o zajištění vody a zlepšení hygienických návyků po celém světě.

Asi půl miliarda lidí se stále musí vyprazdňovat pod širým nebem. Světová zdravotnická organizace a dětský fond UNICEF dále uvádí, že přibližně třetina lidí neměla v roce 2020 v domácnosti zařízení na umytí rukou, uvádí vědecký server The Nature.

„V současné době spotřebováváme zdroje vody, na kterých závisí naše existence. Můžeme v tom pokračovat až do poslední kapky. Nebo se můžeme rozhodnout změnit svůj přístup dříve, než bude pozdě. Voda na světě nedochází - dochází lidem,“ píše Tim Smedley.

Voda pokrývá 70 procent naší planety a je nasnadě si myslet, že jí bude vždy dostatek. Sladká voda - ta, kterou pijeme, ve které se koupeme a kterou zavlažujeme pole - je však nesmírně vzácná. Tvoří pouze tři procenta vody na světě a dvě třetiny z ní jsou ukryty v zamrzlých ledovcích, nebo jsou pro lidstvo z jiných důvodů nedostupné.

Organizace Světový fond na ochranu přírody (WWF) uvádí, že přístup k vodě nemá na celém světě přibližně 1,1 miliardy lidí. Celkem 2,7 miliardy lidí podle WWF trpí nedostatkem vody alespoň jeden měsíc v roce, organizace UNICEF tvrdí, že se to týká až 4 miliard lidí - téměř dvou třetin světové populace.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může sucho být katalyzátorem propuknutí řady nemocí.

Nedostatečné hygienické podmínky jsou problémem pro 2,4 miliardy lidí - ti jsou vystaveni nemocem, jako je cholera a břišní tyfus, a dalším chorobám přenášeným vodou. Jen na průjmová onemocnění podle WWF umírají každoročně dva miliony lidí, většinou dětí.

Nedostatek vody není neobvyklý ani v zemích se solidními vodními zdroji, píše UNICEF. Může to souviset s nefunkční infrastrukturou a distribučními systémy, kontaminací, ozbrojenými konflikty nebo špatným hospodařením s vodními zdroji.

Podle neziskové organizace World Resources Institute jsou nedostatkem vody nejvíce ohroženy blízkovýchodní země, jmenovitě Libanon, Pákistán, Sýrie a Afghánistán. Jako další oblast, kde je ohrožení největší, zmiňuje Afriku a země jako Niger nebo Burkina Faso.

Mnoha z výše zmíněných problémů, co se týče vody, poměrně překvapivě trpí Anglie - v některých částech země panuje její nedostatek, na mnohých místech dochází k nadměrnému čerpání vody i jejímu znečišťování.

Průměrný roční úhrn srážek ve Spojeném království je přibližně 1100 milimetrů. To je poměrně vysoké číslo, v Česku je roční průměr za posledních 30 let 684 mm, například v Sýrii je to méně než 300 mm.

Tak jednoduché to ale není. Velkou část průměru srážek totiž tvoří deštivé Skotsko, Wales a severní Anglie. V jihovýchodní Anglii se průměrný roční úhrn srážek pohybuje kolem 600 mm, toto číslo je srovnatelné s Libanonem nebo Keňou, oblast je dokonce sušší než australské Sydney.

Shodou okolností je to také nejlidnatější oblast Spojeného království, kde na pouhých 19 tisících kilometrů čtverečních žije asi 18 milionů lidí. A region rychle vysychá. Vládní údaje ukazují, že v Anglii se z 18 procent řek a nádrží více vody odebírá, než se do nich vrací. To je zjevně neudržitelné.

Další, poměrně velkou ranou je stav anglických řek. Ani jedna z nich totiž není klasifikována jako řeka v dobrém ekologickém stavu, napsal pro The Guardian v analýze Tim Smedley.

Průměrný britský obyvatel spotřebuje denně 153 litrů vody, nejvíce prostřednictvím sprch, toalet, myček, praček a zahradních hadic. Více než polovina sladké vody odebírané ve Spojeném království je určena pro domácnosti.

Prognózy klimatických změn podle The Guardianu ukazují, že se suchá léta v Anglii v příštích letech zhorší až o 50 procent a množství dostupné vody se sníží nejméně o 10-15 procent.

Národní kontrolní úřad (NAO) předpovídá, že bez významných opatření začne celková poptávka po vodě v Anglii převyšovat nabídku nejpozději v roce 2034. Vodárenské společnosti však již nyní odebírají příliš mnoho vody, což vede ke zhoršování životního prostředí a zániku řek, včetně unikátních křídových toků na jihovýchodě země.

„Sucho je na pokraji toho, aby se stalo další pandemií, a neexistuje žádná vakcína, která by ho vyléčila,“ prohlásila Mami Mizutoriová, zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro snižování rizika katastrof.

Jen pro snížení stávajícího odběru podzemní vody na udržitelnou úroveň je podle Guardianu třeba do roku 2045 snížit odběr o 480 milionů litrů denně. Jinak se zásoby vody ve Spojeném království do deseti let vyčerpají.

Londýn má vždy k dispozici zásoby vody pouze na 90 dní. Nejmenovaný zaměstnanec vodárenského průmyslu Smedleymu řekl, že v roce 2012, krátce před olympijskými hrami, se hlavní město k této hranici značně přiblížilo - zbývalo jen několik dní.

„Všechny vodárenské společnosti ve Velké Británii se spoléhají na zimní srážky, které tyto systémy doplňují… Pokud toto zimní doplňování nedostaneme, budou zásoby vody klesat a klesat, naše zásoby vody v nádržích jsou ve skutečnosti poměrně malé,“ řekl pro The Guardian Andrew Tucker, manažer efektivního využívání vody ve společnosti Thames Water.

Podobné problémy v nedávné minulosti kromě Velké Británie řešili například v Jihoafrické republice, když došlo k silnému omezení dodávek vody v Kapském Městě. Místní vláda v roce 2018 rozhodla, že do města bude nutné svážet vodu z celé země a také zavedla poměrně přísná pravidla spotřeby, kdy měla domácnost k dispozici pouhých 50 litrů vody denně. Pro představu - na jedno spláchnutí toalety lze spotřebovat i deset litrů vody, sprchy obvykle spotřebovávají od 15 do 18 litrů vody za minutu.

Při současném tempu spotřeby se situace bude jen zhoršovat. Do roku 2025 mohou podle WWF čelit závažnému a dlouhodobějšímu nedostatku vody až dvě třetiny světové populace. Přibližně 700 milionů lidí by podle UNICEF mohlo v důsledku intenzivního nedostatku vody být do roku 2030 vysídleno.

Organizace spojených národů (OSN) tvrdí, že je třeba zaujmout takový postoj, aby státy s vodou hospodařily jednotně a společně. Jen tak je podle OSN možné vybudovat odolnost vůči změně klimatu a sloužit rostoucímu počtu obyvatel.

Spotřeba vody přitom v globálním měřítku stoupá, jak uvádí server Deutsche Welle. V posledních čtyřiceti letech zhruba o jedno procento ročně „a očekává se, že tempo do roku 2050 poroste v podobném duchu“.