Nová migrační vlna na obzoru. Dovolenková destinace dělá Evropě starosti

Do Evropy mohou přes Tunisko přijít „desítky, možná i stovky tisíc“ migrantů, pokud jeho vláda nedostane okamžitou finanční pomoc. V pátek to řekl italský ministr zahraničí Antonio Tajani. „Tunisko naléhavě potřebuje pomoc. Nemůžeme ztrácet čas,“ citovala jeho slova agentura Reuters.

Tuniská vláda sice jedná o záchranném balíčku s Mezinárodním měnovým fondem, ten ale půjčku podmiňuje rozsáhlými reformami požadovanými řadou zemí včetně Spojených států.

„Tunisko se dlouhodobě potácí v ekonomických problémech, které navíc prohloubily negativní dopady covidové pandemie na turismus a válka na Ukrajině, jež vedla k zvýšení cen potravin a nafty. Situace nyní došla tak daleko, že v obchodech často chybí základní potraviny jako rýže nebo mléko,“ řekla Seznam Zprávám Tereza Jermanová, analytička Asociace pro mezinárodní otázky a odborná asistentka na Katedře Blízkého východu FF UK.

„Pokud by skutečně v Tunisku došlo k ekonomickému kolapsu, počty lidí usilujících o lepší život v Evropě určitě narostou,“ dodává.

Ať už dopadnou jednání s MMF jakkoliv, o letošním ramadánu se Tunisané musejí výrazně uskromnit. Ceny základních potravin jsou vysoké, lidé proto kupují méně a levnější výrobky.

Pouze v případě půjčky a investic od mezinárodních institucí tuniští ekonomové doufají, že se nezaměstnanost udrží na nynějších 17 procentech a inflace nepřekročí deset procent – to je ale ten nejoptimističtější scénář. Tuniský dinár by podle něj poklesl asi o 10 až 12 procent své hodnoty. Země zatím zažívá naopak pokles investic a prohlubování zadlužení, které se zvýšilo na 78,5 procenta HDP.

Tuniská velvyslankyně v Praze Yosra Souidenová ale považuje spekulace o kolapsu za přehnané: „Zacházet tak daleko, že se dopouštím poplašných prohlášení a hovořím o kolapsu, mi připadá velmi přehnané, zejména s ohledem na odolnost tuniského lidu v celé jeho historii. Ráda bych připomněla, že navzdory špatnému hospodaření s dluhy a vládní nestabilitě, které charakterizovaly poslední desetiletí, Tunisko nikdy neselhalo ve svých mezinárodních a finančních závazcích,“ zdůraznila.

Minulé pondělí, kdy se o Tunisku bavili ministři zahraničí evropské sedmadvacítky, navrhl Tajani svým kolegům kompromis – rozdělení záchranného balíčku na dvě části. Jedna by byla proplacena ihned, další platby už by závisely na zavedení požadovaných reforem.

Jak se k Tajaniho návrhu staví česká vláda, není z odpovědi Ministerstva zahraničních věcí příliš jasné: „ČR podporuje unijní pomoc při řešení ekonomických obtíží Tuniska. Konkrétní forma pomoci je stále ještě předmětem politických jednání v rámci EU,“ sdělil tiskový odbor rezortu Seznam Zprávám.

Tunisko s MMF vyjednávalo o půjčce ve výši 1,9 miliardy dolarů dlouhé měsíce, loni v říjnu pak dosáhlo principiální dohody. Podle velvyslankyně Soudainové již vláda zahájila strukturální reformy s cílem snížit schodek a odbourat dotace na základní potřeby. „Sama výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová uznává, že některé reformy, které se od Tuniska očekávaly, ‚se ukázaly jako obtížnější‘ a vyžadují více času,“ poznamenala ambasadorka.

O osud dvanáctimilionové země, kam jezdí ročně i desítky tisíc českých turistů, panují v poslední době velké obavy. Prezident Kaís Saíd, který byl v minulosti paradoxně ústavním právníkem, změnil ústavu tak, že z Tuniska udělal autoritářský režim.

S vůbec nejostřejší kritikou přišly minulý týden USA. Náměstkyně šéfa americké diplomacie Barbara Leafová mluvila o „ohromných obavách“, které prezident vyvolal „oslabením demokratické kontroly a rovnováhy“.

Podle analytičky Jermanové už ale demokracie v Tunisku nefunguje delší dobu: „O demokracii tu mluvit nemůžeme nejméně od loňského roku, kdy si prezident Saíd nechal v referendu s extrémně nízkou volební účastí schválit novou ústavu, která naprosto podemlela existující systém brzd a protivah, a sám si uzurpoval v podstatě absolutní moc. Nedemokratické tendence bylo ale možné zaznamenat už dřív – už v létě 2021 Kaís Saíd pozastavil činnost demokraticky zvoleného parlamentu a odvolal premiéra, což podložil přinejmenším velmi neortodoxním čtením někdejší ústavy,“ řekla expertka na severoafrickou zemi Seznam Zprávám.

Tereza Jermanová připomíná i tvrdé zásahy proti demonstrantům, zavírání nebo zákazy vycestování pro nepohodlné kritiky režimu a v neposlední řadě i jejich postavení před vojenské soudy. V posledních parlamentních volbách také nemohly kandidovat strany, které nemá prezident Saíd v oblibě.

Jen letos policie zadržela na dvě desítky opozičních politiků, kteří Saída obviňují z puče. On sám ale zatýkání označuje za nezbytný krok k tomu, aby se země vyhnula chaosu, a o svých protivnících mluví jako o zločincích, zrádcích a teroristech.

Obavy z vývoje v Tunisku má v Evropě nejvíc Itálie, jejíž ostrov Lampedusa dělí od tuniského pobřeží jen 80 kilometrů. V prvních měsících letošního roku už na gumových člunech přeplulo tuto vzdálenost přes 12 tisíc běženců. Pokud budou příchody migrantů pokračovat tímto tempem, může se Itálie dostat až na rekord z roku 2016, kdy do ní připlulo 181 436 lidí (část z nich připlula i ze sousední Libye).

Většina z nich jsou občané subsaharských států, Italové se ale obávají, že v případě ekonomického kolapsu Tuniska se k nim přidá i mnoho tamních obyvatel.

Prezident Saíd obvinil nedávno migranty ze zemí subsaharské Afriky z nárůstu kriminality v zemi a částečně je viní i z ekonomických problémů. „Jednoznačně se jedná o hledání obětního beránka. Podíl migrantů ze subsaharské Afriky je vzhledem k celkové tuniské populaci skutečně malý. Zdokumentovaných je 21 tisíc migrantů. I když se odhady celkového počtu osob příchozích z tohoto regionu, tedy včetně těch neregistrovaných, dostávají na více než dvojnásobek této cifry, pořád je to velmi malý zlomek vzhledem k tuniské populaci, která čítá přes 12 milionů,“ myslí si analytička Jermanová.

Velvyslankyně Soudainová ale odmítá, že by stát stigmatizoval uprchlíky: „Tuniské orgány neprovedly žádnou nucenou repatriaci cizích státních příslušníků z řad diaspor žijících v Tunisku. Kromě toho tuniská vláda přijala naléhavá opatření, včetně usnadnění pobytu afrických studentů, prodloužení platnosti povolení k pobytu ze tří na šest měsíců, a usnadnila dobrovolné odchody pro ty, kteří si to přejí,“ argumentuje.