Malá mořská víla není bílá. Proč dráždí barva kůže u pohádkové postavy

„Vypadá jako já!“ volá nadšeně na kameru malá Afroameričanka, když v televizi sleduje trailer k remaku nejnovější Malé mořské víly. Její reakce, která má na sociálních sítích tisíce zhlédnutí, není ojedinělá. Podobných videí s jásajícími afroamerickými dívkami při sledování první filmové ukázky nové princezny Ariel se šířilo loni v září více.

Rodiče malých Afroameričanek natáčeli a sdíleli jejich reakce, jak doslova nemohly uvěřit vlastním očím, když zjistily, že Malou mořskou vílu bude opravdu hrát Halle Baileyová – Afroameričanka, co vypadá stejně jako ony.

Zatímco část fanoušků Disney tento netradiční krok nadchnul, protože ukazuje, že prostor v médiích mohou v takto významných rolích dostávat i nebílá etnika, zvedla se zároveň velká vlna kritiky a rasismu. Především z řad konzervativců a radikální pravice – a to hned několikrát. Poprvé, když společnost Disney v roce 2019 oznámila, že roli ztvární právě Baileyová. Podruhé, když vyšel loni v září trailer a naposledy právě v dnešních dnech, kdy film vstupuje do kin.

Více než o možných (ne)kvalitách filmu, který zatím sklízí smíšené recenze, se tak v souvislosti s pohádkou hovoří mezi dospělými – a především muži, jak uvádí zahraniční média – o adekvátnosti obsazení Afroameričanky do role Malé mořské víly, byť se jedná o pohádku a vymyšlený příběh především pro děti.

Krátce poté, co společnost Disney zveřejnila trailer na remake oblíbené pohádky, posbíral na YouTube rekordních 1,5 milionů disliků. Pro srovnání – do dnešních dnů má liků kolem 1,2 milionů. Walt Disney Studios účet tak raději možnost sledovat, kolik získal trailer palců dolů, skryl a vypnul komentáře. Na sociálních sítích se také začal šířit hashtag „notmyAriel“ (To není moje Ariel, jak se víla jmenuje).

Argumentů a teorií, proč právě Afroameričanka nemůže ztvárnit tuto postavu, se objevovalo více. Někteří tvrdí, že jde jen o další projev „woke culture“ (zjednodušeně řečeno jde o trend, kdy se lidé zastávají slabších, zabývají se rasismem, klimatickou změnou či sexismem – pozn. red.). Další mají za to, že jde o  projev „pozitivní diskriminace“ vůči afroamerické komunitě.

Jiní zase poukazují na nesmyslnost obsazení Baileové, protože autor předlohy Hans Christian Andersen to tak nezamýšlel. Nutno nicméně dodat, že pokud by se měli autoři filmu držet předlohy, neodpovídá mu kromě odstínu pleti Baileyové i mnoho dalších aspektů, včetně dějových nebo vizuálních.

Ultrapravicový americký komentátor Matt Walsh zase představil teorii, že Malou mořskou vílu nemůže ztvárnit Afroameričanka, protože lidé tmavého odstínu pleti by pod vodou žít nemohli. Naopak podle něj pod vodou žila pouze „stvoření“ s bledou pletí. To nicméně není podle dlouhodobých zjištění vědců pravda. Například kapustňáci, se kterými stovky let mořeplavci zaměňovali právě domnělé mořské panny, bledou pokožku nemají, uvádí analýza americké stanice CNN.

Kromě vyjadřování nesouhlasu s novou Malou mořskou vílou na sociálních sítích se nicméně někteří kritici nezdráhali zajít ještě dál. Jeden z odpůrců pohádky se například rozhodl trailer předělat. Baileyovou tak v jeho verzi nahradila za pomoci technologie AI vytvořená běloška s rudými vlasy. Autor své dílo doprovodil komentářem, že trailer „opravil“ a řekl dále, že má v plánu takto předělat celý film, uvedl magazín Forbes.

Režisér filmu Rob Marshall nicméně v několika rozhovorech uvedl, že si za výběrem Baileyové stojí, podobně jako vedení Disney. „Viděl jsem krásnou, nadpozemsky mladou dívku s andělským hlasem…“ okomentoval první setkání s americkou hvězdou pro americký deník The New York Times.

Možný motiv, proč právě Baileyová při konkurzu na tuto roli obstála, přibližuje pro Seznam Zprávy i režisér a spolumoderátor popkulturního podcastu Kompot na Radiu Wave Šimon Holý. „Halle Baileyová je vlastně logická volba. Hrála roky v disneyovkách, je talentovaná, dostatečně populární, a s její sestrou už je stálicí na cenách Grammy. Jako zpěvačku ji protěžuje Beyoncé, s níž podepsala i hudební smlouvu.“

Malá mořská víla není jediný film, který v poslední době kvůli obsazení nebílých herců vyvolal kritiku a rasistické reakce.

Například série Bridgerton, která se odehrává v Anglii na začátku 19. století, vyvolala vlnu nevole kvůli obsazení nebílých herců do role princezen, princů nebo samotné královy, byť by to v realitě nebylo možné. Podobně i nejnovější série Pán Prstenů: Prsteny moci, kde jsou nebílé postavy obyvateli Středozemě, uvádí server Vox. Část fanoušků se totiž odkazuje na skutečnost, že J. R. R. Tolkien nikdy tyto postavy jako nebílé nezamýšlel. Negativní komentáře také vyvolala nová dokumentární série na Netflixu Kleopatra, kterou představuje Britka tmavého odstínu pleti Adele Jamesová. Egyptská panovnice přitom na základě zjištění vědců tmavý odstín pleti neměla.

Příklad nespokojenosti fanoušků kvůli obsazení nebílé postavy, která „neodpovídá dobovému kontextu nebo záměru autora“, známe i z českého prostředí. S rasistickým komentáři se setkal například zpěvák Ben Cristovao poté, co ztvárnil jednu z postav ve filmu Žižka, jak popsal například v rozhovoru pro Deník N.

„Lidé jsou najednou skrze popkulturu konfrontování s realitou, že tu s námi žijí i lidé jiné barvy pleti než bílé. To může být fakt, který si, byť podvědomě, nechtějí přiznat nebo nad tím doteď nemuseli přemýšlet,“ vysvětluje možnou motivaci, proč větší etnické zastoupení lidem vadí Aišvarja Eassey, která působí v neziskovém sektoru a je absolventkou etnických studií na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

Podobného názoru je i psycholožka, lektorka, expertka spolupracující s neziskovým sektorem Monika Mihaličková. „Tato pohoršení reflektují internalizované rasové předsudky (kritiků), které se projevují i dokonce v případě fikcí a pohádek, jako je Malá mořská víla. Tito lidé vycházejí z předpokladu, že bělošství je normou, které jim dává pocit rasové dominance. Tvůrci těchto ‚barevných‘ filmů je tak připravují o jejich bílá privilegia a nadřazenost a oni se cítí přirozeně ohroženi,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.

Podle Eassey je také minimálně k „zamyšlení, že takový společenský problém a pohoršení dokáže vyvolat pohádka, která je založená na tom, že historické přesnosti a fakta nejsou podmínkou.“

Zatímco podle kritiky dostávají etnické menšiny prostoru „až moc“, je podle Eassey důležité si uvědomit, „že reprezentace v médiích a popkultuře je důležitá, ale sama o sobě neřeší problematiku nerovností a diskriminaci společnosti“.

Pro kontext – v téměř stoleté historii společnosti Disney ztvárnila princeznu žena tmavého odstínu pleti pouze jednou - v disneyovce „Princezna a žabák“ z roku 2009. V roce 1997 pak v remaku Popelky hrála hlavní roli Afroameričanka Brandy Norwoodová, píše NYT.

Pokud bychom se chtěli podívat na pohádkové postavy nebílého původu, najdeme jich z dílny Disney také poskrovnu –⁠ například princeznu Jasmínu s arabskými kořeny, která je družkou Aladina, nebo první asijskou hrdinku Mulan.

Nové obsazení Ariel tak vypovídá o nadále pokračující a pomalé proměně Hollywoodu. „Není to nic jiného než výpověď o dnešní době, kdy se společnosti a tvůrci snaží jakkoliv a mnohdy i nemotorně otevírat témata bezpráví, nerovných příležitostí a příběhy audiovizuálně nedostatečně reprezentovaných skupin… Podstatné je i to, že producenti už nejsou jen postarší bílí muži, kteří většinou tvořili obsah cílený na bílou populaci. To samozřejmě určuje i změny v castingu a uměleckém přístupu k adaptacím i jiným snímkům,“ říká dále Holý.

Herečka Halle Baileyová k rasistickým útokům na její osobu řekla, že ji nepřekvapily. V rozhovorech zdůrazňuje, že se soustředí především na „pozitivní reakce“ a opakuje, jak je ráda, že může ve filmech a hlavních rolích, včetně těch princeznovských, vidět dívky a ženy, jako je ona sama.

„Tento okamžik je mnohem větší než cokoliv jiného. Zejména pro děti tmavé pleti doufám, že se budou cítit naplněny láskou a důvěrou v to, kým jsou, protože je nezbytné, aby se viděly v rolích jako tato,“ řekla například Baileyová v rozhovoru pro Los Angeles Times.

Na důležitost etnické reprezentace ve společnostech upozorňují dlouhodobě i odborníci. „Nedostatečné zastoupení těchto dětí může vést k posilování negativních stereotypů vůči rasovým nebo etnickým skupinám,“ vysvětluje možná negativa pro Seznam Zprávy psycholožka Monika Mihaličková.

„Nevidět pozitivní zastoupení vlastních menšinových skupin může vést děti k přesvědčení, že negativní stereotypy o nich samotných jsou pravdivé, čímž se naruší rozvoj a akceptace jejich etnické identity. Výzkumy potvrzují, že ti, kteří se cítí nedostatečně zastoupení, se vnímají nedůležití, ignorovaní nebo zklamaní. Tento pocit odcizení má hluboké dopady na jejich sebevědomí a sebedůvěru, ale i pocit sounáležitosti a víru v příležitosti v jejich životě,“ popisuje dále.

Důležité je podle psycholožky také zdůraznit, že „větší etnická pestrost ve filmu posiluje toleranci, respekt a bourá stereotypy o menšinách. Zároveň inkluzívní přístup pomáhá dětem z majority objevovat jiné menšiny a rozvíjet empatii a respekt k jiným kulturám.“

Obsadit příslušníka nebo příslušnici minority nicméně neznamená vždy otevřenější přístup nebo vymezení se proti stereotypům. Často je totiž etnická reprezentace pouze vizuální, což v realitě může vést k tokenizaci, jak poukazuje Eassey.

„Pokud hovoříme o tokenizaci, je pro ni typické obsadit postavy jen proto, že to tak ‚musí být‘ nebo ‚aby se neřeklo‘. Důležité je proto mít na mysli, že by postavy neměly být prvoplánové a znázorňující již známé vzorce a stereotypy o určité skupině,“ vysvětluje.

Zásadním faktorem je také, aby ve filmu dostávali prostor nejen herci etnických menšin, ale byli součástí štábu i na jiných pozicích –⁠ například režiséři, scénáristi, maskéři. Právě to může podtrhnout autenticitu příběhů, kdy se sami příslušníci menšiny budou na narativu o nich samých aktivně podílet a sdílet prostřednictvím jejich práce zkušenosti, které mají oni sami.

Mimo jiné i proto podle Eassey posbíral řadu ocenění, včetně Oscarů, film Všechno všude najednou –⁠ film z prostředí asijskoamerické komunity, kde kromě herců s kořeny v asijských zemí, je asijského původu například i jeden z hlavních autorů námětu.

V kontextu Spojených států také pro svou autentickou etnickou reprezentaci získal mnohá ocenění seriál Atlanta z afroamerického prostředí nebo netflixová minisérie Beef, opět z prostředí asijskoamerické komunity.