Článek
Je tomu padesát let, co archeologové objevili v Pompejích ostatky lidí, které před téměř dvěma tisíciletími pohřbila erupce sopky Vesuv.
Nyní je vědci podrobili analýze, která - jak píše britský list The Times - přibližuje to, kým mohly oběti být a proč zemřely.
Výzkum zahrnoval extrakci DNA nasbírané z kostí 14 dospělých i dětí, jejichž těla byla obalena popelem, horninou, bahnem a lávou, kterou Vesuv vyvrhl v roce 79 našeho letopočtu.
Nejvýraznější aspekt výzkumu se týkal čtyř jedinců objevených v domě, který byl bohatě zdobený freskami.
Dva dospělí a dítě ve věku okolo pěti až šesti let byli nalezeni na jeho schodišti. Zemřeli pravděpodobně při zřícení schodů, které vedly do zahrady, když se snažili utéct do městského přístavu. O několik metrů dál leželo tělo dalšího, asi čtyřletého dítěte.
Nespolehlivé narativy
Při objevu ostatků v roce 1974 se archeologové domnívali, že se jedná o rodinu, současné důkazy ale ukazují, že nebyli příbuzensky spjati.
„Studie ilustruje, jak nespolehlivé mohou být narativy založené na nedostatečných důkazech, které často odrážejí tehdejší světonázor výzkumníků,“ uvedl spoluautor výzkumu David Caramelli z univerzity ve Florencii.
Studie za pomoci DNA dokázala mimo jiné určit pohlaví nalezených a přiblížit jejich vzhled. Zjistilo se tak například, že muž, který byl dříve považován za ženu, měl černé vlasy, tmavou pleť a kořeny jeho předků sahaly do dnešního Egypta. Dvě děti měly hnědé oči a genetické předky převážně z východního Středomoří.
Vědci se zabývali také dvěma jedinci z jiného domu. Jejich těla byla nalezena v objetí a tradičně se vykládají jako sestry nebo matka s dcerou. Ve skutečnosti byl podle DNA jeden z dvojice muž, mohlo tedy jít spíše o milence.
V 19. století začali archeologové pořizovat sádrové odlitky výdutí a stop, které po lidech zůstaly. Odlitky v některých případech obsahovaly zbytky těl, z nichž vědci získali použitelnou DNA.
„Je to velký průlom a my měli štěstí, že jsme mohli pracovat právě na těchto odlitcích. Odebrali jsme vzorky kostí z vnitřní strany sádry, které byly předtím poškozeny v důsledku jejich restaurování,“ popsala průběh Alissa Mittniková, hlavní autorka studie z Harvardovy univerzity.
Výsledky, které zveřejnil časopis Current Biology, ale pouze nevyvracejí předchozí domněnky o pompejských obětech. Nabízejí také širší pohled na jejich původ. Obyvatelé města totiž pocházeli především z východní části Středozemního moře.
„Naše zjištění mají významné důsledky pro interpretaci archeologických dat a pochopení starověkých společností,“ dodala Mittniková a zdůraznila „důležitost integrace genetických dat s archeologickými a historickými informacemi“. Pomocí DNA se totiž podle ní dá předejít chybným interpretacím historie.
