Nouze mění podobu. Ve Francii omládla, pomoc potřebují i lidé s diplomy

Reportáž si také poslechněte v audioverzi.

Reportáž z Antibes od spolupracovnice Seznam Zpráv

Nouze v celé Francii od začátku koronakrize postupně mění podobu: významně omlazuje. A vidět je to i na Azurovém pobřeží, kde je – hospodářskému oživení navzdory – alarmující zejména situace mladých lidí a neúplných rodin. Teď, v zimním období, je pomoc o to důležitější.

Již více než tři desetiletí poskytují po celé Francii jídlo a další nezbytnosti těm nejvíce potřebným střediska dobrovolné pomoci Restaurant du cœur. Iniciativa francouzského komika Coluche (původním jménem Michel Colucci) z roku 1985, která byla původně určena jen jako několikaletá iniciativa proti nárůstu chudoby, postupně přerostla v důležitou základnu nestátní charity.

I přes tradičně silný francouzský sociální systém totiž mnohým státní pomoc nestačí. Sdružení lidově nazývané Les Restos du cœur tak nejen kvůli zdravotní krizi pravidelně pomáhá stále vzrůstajícímu počtu lidí, kteří dříve nevěřili, že by někdy mohli pomoc potřebovat.

Každý rok jich pravidelně přibývá 10 procent.

Paradoxní kolorit dokresluje „lahůdkářství“ pro chudé Francouze v Antibes. Místní Restos du cœur se nachází jen pár kroků od miliardářského přístavu Port Vauban, v němž kotví nejdražší jachty světa. Středisko se krčí ve dvorku schovaném za novou luxusní čtvrtí v srdci města.

Je pátek, den výdeje pro rodiny s dětmi. Většina žen ve frontě má hlavu zakrytou šátkem, několik malých dětí se pošťuchuje a zvědavě obhlíží kartony s vánočními čokoládami. Dvě mladé ženy se právě natahují pro mořskou pražmu čerstvou jak z dobré gastronomické adresy.

Fronta se táhne až ke vstupu z ulice Vauban a na dvorku centra to začíná šumět, protože právě začíná výdej potravin. Ty se vrší na pultech před vstupem do kanceláře.

Každý má jednou za týden nárok na košík, který obsahuje 1 litr mléka, maso a ryby, vejce, přílohy, konzervy, čerstvou zeleninu a ovoce, sýry, mléčné výrobky a dezert.

Malá místnost, která se nachází vedle skladů potravin, slouží jako recepce pro nově příchozí. Dobrovolníky čeká delikátní úkol: promluvit s žadateli, kteří se nacházejí v zoufalých osobních situacích a často trpí izolací. „Nikoho v nouzi zde neodmítneme, ale každý zájemce musí splnit určitá kritéria. Posuzujeme situaci každého z nich: rodinnou situaci, příjmy, výdaje, poplatky… abychom odhadli ‚minimum‘ těch, které situace vehnala před brány střediska,“ vysvětluje vedoucí sdružení, zdravotní sestra v důchodu Martine Godfrindová.

Odmítnutí pomoci je poměrně vzácné, restaurace pomáhají bez ohledu na původ žadatelů (i bez dokladů, migrantům apod.). Po vyřízení žádosti získají kartu „štamgasta“ , která umožní identifikaci při dalších návštěvách.

„Dáš si kávu?“ nabízí ještě starší dobrovolnice Nicole matce s třemi dětmi. Horký nápoj a pár sušenek je v zimním období stejně uklidňující jako prohodit pár vřelých slov.

„To je to nejmenší,“ říká Nicole. „Máme tu lidi, kteří mezi dvěma návštěvami centra jinak nikoho nevidí. Pomoc v případě nedostatku potravin je zásadní, ale jsme tu také, abychom naslouchali a projevili empatii. Lidské pouto je pro lidi v nouzi velice důležité.“

Každý týden teď středisko obslouží na 700 zájemců, z toho 130 bezdomovců. „Ti mají nárok na zvýšenou péči dvakrát týdně a potraviny adaptované na jejich potřeby,“ vysvětluje Martine Godfrindová.

Od začátku koronavirové krize se nouze zhoršila, změnila a také omládla.

Noví klienti se ve frontě mísí se štamgasty z nižších sociálních skupin a s důchodci. Do fronty se přidávají lidé propuštění z jachtingu, hotelů, restaurací, stavebnictví… Ale i studenti z vysokých škol v nedaleké Sophia Antipolis. Lidé s diplomy.

„Máme hodně mladých lidí, kterým rodiny už nemohou platit studia. Nebo zaměstnance, kteří přišli o dobře placenou práci. Dnes už v tom neexistuje žádná logika. Ne že by dříve dávala bída smysl. Jen nyní efekt bumerangu způsobuje ještě větší zmatek,“ dodává vedoucí střediska s tím, že teď před Vánocemi je její centrum možná frekventovanější než nedaleká nákupní centra.

Letošní Vánoce budou kvůli pandemické situaci jiné. Centrum zrušilo společné oslavy obvyklé v jiných letech, protože v případě nákazy mezi šedesáti zdejšími dobrovolníky by museli zavřít centrum a lidé by zůstali bez pomoci.

V regionu Azurového pobřeží se nachází celkem 18 center, která jsou zásobována z hlavního skladu v Grasse; ten přijímá potraviny i z národní zásoby Restos du cœur. Každé centrum si však zajišťuje své individuální dodavatele, v Antibes například zdejší supermarket Casino, místní pekárny či známé cukrářství Christian Cottard, jež letos nabídlo tradiční bûche de Noël (vánoční poleno, jde o sladkou plněnou roládu).

Hlavním zdrojem jsou potraviny, jimž zanedlouho vyprší trvanlivost. Díky covidu-19 má ovšem centrum někdy i bohaté dodávky, které pocházejí z již připravených a posléze zrušených akcí. Takovou byl naposledy třeba vánoční koktejl antibeské radnice.

Navzdory hospodářskému oživení Francie se situace těch nejslabších zhoršila. „V národním měřítku zaznamenalo 53 % lidí v souvislosti s pandemií snížení příjmů, 15 % přišlo o zaměstnání, 50 % lidí, kterým centra pomáhají, jsou mladší 25 let a 40 % z nich jsou nezletilí,“ uvádí výroční zpráva sdružení.

„Zaznamenáváme také zhoršení fyzického a duševního zdraví lidí, kteří k nám přicházejí,“ komentuje Martine Godfrindová. Jak vysvětluje, vážný problém v regionu představují vysoké náklady na bydlení, které lidi v slabší sociální situaci připravují prakticky o veškeré prostředky.

Výška nájemného na Azurovém pobřeží totiž někdy představuje až trojnásobek v porovnání například s centrem Francie.