Článek
Lenie Umerova strávila téměř dva roky v ruském vězení.
Provinila se tím, že cestovala za svým nemocným otcem na okupovaný poloostrov Krym, odkud pochází.
Ruská prokuratura ji nicméně obvinila ze špionáže a držela i v Lefortovu, v jedné z nechvalně proslulých věznic pro politické vězně.
Díky výměně vězňů se Umerova minulý měsíc vrátila domů. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje své zkušenosti z ruského vězení i to, jaké aktivity mohou dalším ukrajinským politickým vězňům v budoucnu pomoci.
Od vašeho propuštění z ruského vězení uběhl necelý měsíc. Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděla, že se vrátíte na Ukrajinu?
Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem taky velmi nervózní. Dlouho jsem si říkala, že není možné, že se to opravdu děje. Teprve když jsem se v autobusu potkala s dalšími ženami, které byly součástí výměny, tak mi začalo docházet, že je to skutečné.
Spolu s dalšími ženami, které byly drženy jako politické vězeňkyně, jsme byly převezeny z mnoha věznic po celém Rusku do jednoho vazebního centra. Tam jsem si začala uvědomovat, že se to opravdu stane.
Anexe Krymu
- Kolem roku 2010 začala Ukrajina jednat o asociaci s Evropskou unií, na což Rusko okamžitě reagovalo. Uvalilo na svého souseda ekonomické sankce a zdražilo, či dokonce zastavilo dovoz určitého zboží.
- Tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč jednání z obav v roce 2013 ukončil a asociační smlouvu nepodepsal. Rozhodnutí doprovázely krvavé protesty, které vyústily až v sesazení prezidenta.
- Rusko koncem února 2014 poslalo na Krym neoznačené vojenské jednotky (tzv. zelené mužíčky). Vlády se následně chopil proruský poslanec Krymu Sergej Aksjonov, který avizoval záměr připojit se k Ruské federaci. To stvrdilo referendum, které bylo prezentováno jako volba mezi nacismem a Ruskem.
- Spolu s ruskou anexí výrazně klesla životní úroveň Krymu. Část majetku byla znárodněna a mezinárodní společnosti ukončily s republikou spolupráci. Ukrajina přerušila veškerou pozemní dopravu na Krym a jediné zásobování probíhalo z Ruska. Základních potřeb byl nedostatek nebo se zvýšila jejich cena. Stejně tak byla z Ukrajiny přerušena dodávka vody a zemědělství na Krymu nemělo daleko k totálnímu úpadku.
Mohly bychom se vrátit do dne, kdy vás ruské úřady zadržely? Co přesně se tehdy stalo?
Chtěla jsem jet na konci roku 2022 na Krym navštívit otce, který byl vážně nemocný. Když na ruské hranici v Osetii viděli, že mám krymské občanství, požádali mě o dodatečné dokumenty. Nakonec mě odvezli na jiné místo, kde trvalo asi osm hodin, než mi dokumenty zkontrolovali. Pak mě poslali do hotelu, ale brzy pro mě přijela policie a odvezli mě do vězení pro zahraniční vězně.
V Osetii jsem pak strávila několik měsíců. Ze začátku jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Nechtěla jsem přijmout, že tohle je skutečný život. Pořád jsem čekala, až se z té noční můry probudím.
Důvodem vašeho zadržení bylo zejména to, že jste neměla ruský pas. Proč jste se rozhodla ho nepřijmout?
Když Rusko anektovalo Krym, bylo mi teprve 16 let. Už tehdy mi ale bylo jasné, že všechno, co se děje, je úplně ilegální. A že ruská propaganda je naprosto nesmyslná. Tvrdila, že Rusko nedělá nic špatného a k žádné anexi nedochází. Ve stejnou chvíli se ulicemi procházeli vojáci a ničili naše domovy.
V ulicích se objevily i plakáty, které tvrdily, že Ukrajinci chtějí zabíjet lidi, kteří nemluví ukrajinsky. Snažili se z nás v té chvíli ještě udělat monstra. Ruská propaganda je na Krymu opravdu rozsáhlá. Ze všech míst, včetně škol, musely zmizet ukrajinské vlajky i znak, platil zákaz hraní ukrajinské hymny.
Ze všech stran se na vás valilo, že Krym není Ukrajina. A já to stále odmítala přijmout, nechtěla jsem nastoupit na jejich výklad, byť v podobě toho ruského pasu.
Dodělala jsem školu a rozhodla se, že bude nejlepší, když z Krymu odejdu. Samozřejmě to ale bylo těžké.
Ruští vojáci střežící ukrajinskou námořní základnu 4. března 2014 v Perevalne, Krym. 28. února 2014 ruské vojenské síly napadly poloostrov Krym.
Pak vás převezli do věznice Lefortovo, která je známá svými brutálními praktikami vůči politickým vězňům. Jaké to tam pro vás bylo?
První půlrok jsem strávila v Osetii a pak mě přesunuli do věznice Lefortovo v Moskvě, kde byli i další političtí vězni. Pro mě bylo nejtěžší snášet ten psychický tlak a zvládání svých emocí. Většinu času musíte trávit o samotě, máte omezený přístup k vnějšímu světu. Navíc jsem pořád hodně mladá a měla jsem pocit, že mi uniká jedno z těch krásných období.
Ruský systém se snaží zničit veškerou lidskost, kterou v sobě máte. A tím nejdůležitějším je udržet si i přes všechno sebe. Ale opravdu nejnáročnější ze všeho byl ten emoční nátlak.
Má rodina se mě snažila najít, ale ruské úřady mě pravidelně přemisťovaly a byl to opravdu složitý čas.
Co vám v těchto chvílích nejvíce pomáhalo?
Neustále si připomínat, že jsem neudělala nic špatného, že se mi děje zlo, které jednou padne. Celé moje zatčení a držení byly ilegální. Pomáhal mi i kontakt s rodinou a přáteli, i když byl samozřejmě velmi omezený. Ale vždy mi to připomnělo, kdo vlastně jsem, a byla to velká emoční vzpruha.
Ruské úřady vás mimo jiné vinily ze špionáže. Váš bratr na taková prohlášení reagoval tím, že jste jen obyčejná dívka. Jak jste se ohledně těchto obvinění cítila vy?
Rusku vůbec nezáleží na tom, kdo přesně bude uvězněný. Záleží jen na vaší národnosti, ale všechna obvinění se pak dají vykonstruovat. Jsou schopni vymyslet naprosto smyšlený příběh, který na vás přilepí a pak vás z něj obviní.
Sloužíte vlastně jen jako ukázka a odstrašující příklad toho, co hrozí, pokud se budete snažit ignorovat ruskou propagandu. Stačí, že vyznáváte jiné náboženství, a hned vás ruská prokuratura dokáže obvinit z řady dalších věcí.
Další političtí vězni Ruska
Rusko si se západním světem vyměnilo vězně. Na svobodě je celkem 26 lidí z několika zemí. Kdo všechno je volný a proč se v souvislosti s výměnou vzpomíná i Alexej Navalnyj, popisuje v podcastu 5:59 novinářka Petra Procházková.
Jaké máte naděje na to, že se na Krym v budoucnu vrátíte?
Pokud by se Krym oficiálně vrátil Ukrajině, byla by to první věc, kterou bych udělala. I když – možná bych pár týdnů počkala, ale samozřejmě je to pro mě velmi důležité se vrátit. Dnes vidíme, že na Krymu nadále dochází k porušování lidských práv. A kdyby toto přestalo a lidé byli svobodní, bylo by to velmi správné.
Čemu se chcete věnovat v budoucnu vzhledem k tomu, čím jste si prošla?
Jsem připravená bojovat za svobodu Ukrajiny a lidí, kteří jsou zadrženi jak na okupovaném Krymu, tak i na různých částech Ruska. Moskva drží mnoho ukrajinských zajatců jako rukojmí.
Příběh každého z nich by měl mít ve společnosti své místo a je opravdu důležité, aby lidé věděli, jak se k nim Rusko chová. Je to naprosto ilegální, porušuje to lidská práva.
Přála bych si, aby se o tom více mluvilo a aby snaha o propuštění našich lidí byla co nejširší. Samozřejmě je to proces, ve kterém například Evropská unie nemá takové slovo, ale může přinejmenším tlačit na třetí země, které s Ruskem o těchto výměnách jednají. Například Turecko nebo Katar s ním nadále diplomaticky jednají, a mohou tak vytvářet alespoň nějaký tlak na uskutečnění dalších výměn mezi Ruskem a Ukrajinou.
