Třináctkrát zatčená, vězněná, bitá. Nobelova cena za mír náleží statečné Íránce

Norský Nobelův výbor rozhodl o letošním držiteli – lépe řečeno držitelce – nejváženějšího ocenění na světě: Nobelovy ceny za mír. Pro rok 2023 ocenil neutuchající odvahu íránské aktivistky Narges Mohammadiové za boj proti utlačování žen v Íránu a za její snahu prosazovat lidská práva a svobodu pro všechny.

Boj za to, co považuje za správné, stál Mohammadiovou už velmi mnoho.

„Režim ji nechal zatknout už celkově 13krát. Odsouzena byla pětkrát, celkový trest čítá 31 let vězení a 154 ran (bičem, pozn. red.). Zatímco tu mluvím, je paní Mohammadiová stále ve vězení,“ uvedla členka Nobelova výboru Berit Reiss-Andersenová.

Mimochodem – byla to právě Narges Mohammadiová, kdo vynesla na světlo světa špinavá tajemství z íránských věznic.

V prosinci 2022, během nejsilnější vlny protestů vyvolaných smrtí 22leté Kurdky Mahsy Aminiové, která zemřela po násilí na policejní stanici, sestavila Mohammadiová svědectví o sexuálním a fyzickém zneužívání zadržovaných žen.

Byly jich tisíce. Režim se rozhodl proti lidem, kteří během nenásilných demonstrací skandovali v ulicích hesla jako „Žena–život–svoboda“, tvrdě zakročit. Odhaduje se, že bylo zabito více než 500 lidí, tisíce utrpěly zranění, pořádkové složky zatkly a do vazebních věznic poslaly nejméně 20 tisíc osob.

Dopis, původně zveřejněný na instagramu, otiskla stanice BBC. Mohammadiová v něm mimo jiné píše: „Napadání žen během zadržování a v detenčních centrech je součástí vládního programu potlačování protestujících žen.“

Většina vězňů a vězeňkyň režimu končí v nechvalně proslulé věznici Evin v Teheránu. Pro ženy je tu vyčleněno obávané oddělení 209. Cely tu mají rozměr 2 × 3 metry a podmínky krutější než ve zbytku věznice. Podle Mohammadiové se místu přezdívá „údolí pekla“ – především pro zoufalý nedostatek hygienických zařízení, chybějící zdravotnické vybavení a neustálé bití a zneužívání, což zdokumentovala i uniklá videa.

Narges Mohammadiová seskládala příběhy mnoha vězněných žen, ty vyšly i knižně. Dovolíme si citovat z anglického překladu, který vydal britský server The Times.

„Zavázali mi oči, abych neviděla, kam jdu. Když jsem je otevřela, byla jsem v cele. Nad hlavou jsem měla dvě světla. Na podlaze cely byly tři deky a tenký koberec. Cela se nacházela na chodbě číslo tři, oddělení 209 ve věznici Evin, kterou spravuje ministerstvo zpravodajských služeb,“ líčí v knize Nigara Afsharzadehová.

Íránské úřady ji zatkly kvůli podezření ze špionáže. Ve vězení strávila rok a půl. Sama byla nejen v cele, ale i na celé chodbě. Jedinými společníky jí byli velcí švábi, mravenci, které se snažila přilákat na pohozená zrnka rýže, nebo létající mouchy.

„Mysli si, že tohle je hrob… Jsi mrtvá… Budeš na cele, dokud tvé vlasy nezbělají jako tvoje zuby… Stáhneme tě z kůže. Oběsíme tě a já sám ti vytáhnu stoličku pod nohama,“ cituje fráze, které slýchala při výsleších.

Jednou se před ní na výslechu jeden z bachařů vysmrkal a kapesník zahodil. „Řekl, že ženy jsou jako ten kapesník: použiješ je a pak vyhodíš,“ vzpomíná.

Výslechy v „pekle“ přibližuje v knize Narges Mohammadiové i vězněná humanitární aktivistka Sedigheh Moradiová.

„Od prvního výslechu jsem byla připoutaná k posteli. Natáhli mi ruce a nohy a svázali je. Strašně to bolelo. Kabely mi narážely do chodidel. Celé tělo se mi třáslo. Plakala jsem. Bylo to, jako bych umírala… Otáčeli mi hlavu zezadu, což mi způsobilo poškození krku. Pamatuji si, že jsem omdlela a oni mě polili vodou ze džbánu. Nemohla jsem se postavit, ale donutili mě,“ popisuje, co prožila.

Narodila se v íránském Zanjanu v dubnu 1972. Vždycky jí šly přírodní vědy, specializovala se na fyziku, kterou posléze vystudovala na Mezinárodní univerzitě imáma Chomejního. Čekala ji kariéra inženýrky.

„Už v 90. letech, ještě jako mladá studentka fyziky, začala Narges Mohammadiová vystupovat jako obhájkyně rovnosti a práv žen. Po dokončení studia pracovala jako inženýrka a také jako sloupkařka v různých novinách s reformním zaměřením,“ uvedla v laudatiu členka Nobelova výboru Berit Reiss-Andersenová.

V roce 2003 se připojila k týmu Centra obránců lidských práv v Teheránu, organizace založené nositelkou Nobelovy ceny za mír Širín Ebadiovou.

Poprvé zatčena a za úsilí pomáhat vězněným aktivistům a jejich rodinám odsouzena k mnoha letům vězení byla Mohammadiová v roce 2011.

I když poznala „zlo jménem Evin“, po propuštění od svých aktivit neupustila. Zapojila se do kampaně proti trestu smrti.

Írán tradičně patří k zemím, kde se trestá smrtí. V celosvětovém měřítku jich každoročně provádí nejvyšší počet. Jen od ledna 2022 bylo v Íránu potrestáno smrtí více než 860 vězňů.

„Její aktivismus v boji proti trestu smrti vedl k opětovnému zatčení v roce 2015 a k dalším letům za mřížemi. Po návratu do vězení začala odporovat systematickému používání mučení a sexualizovaného násilí proti politickým vězňům, zejména ženám, které se provádí v íránských věznicích,“ doplnila Berit Reiss-Andersenová.