Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Laureátem 105. ročníku Nobelovy ceny za mír se stala japonská organizace Nihon Hidankyo, která bojuje proti jaderným zbraním. V norské metropoli Oslo to oznámil Nobelův výbor.
„Toto místní hnutí lidí, kteří přežili atomovou bombu z Hirošimy a Nagasaki, známé také jako Hibakuša, získává cenu míru za své úsilí o vytvoření světa bez jaderných zbraní a za to, že prostřednictvím svědectví prokázalo, že jaderné zbraně již nikdy nesmí být použity,“ stojí ve zdůvodnění ocenění.
Svědectví přeživších
Nihon Hidankyo založili 11 let po konci druhé světové války přeživší útoků atomovou bombou, kteří nadále trpěli nejen fyzickými následky ozáření, ale také společenským stigmatem.
Svými aktivitami organizace propojovala a reprezentovala také další Hibakuši, jak se přeživším jaderného bombardování říká.
Osudy těchto lidí byly dlouho v pozadí a opomíjené, v roce 1956 se ale místní spolky přeživších spojily s oběťmi testů jaderných zbraní v Pacifiku a vytvořily Japonskou konfederaci organizací pro oběti. Nihon Hidankyo pak zastupovalo více než 300 tisíc lidí, kteří přežili útoky na Hirošimu a Nagasaki.
„Lidstvo už nikdy nesmí způsobit ani vytrpět takové oběti a mučení, jaké jsme zažili my,“ uvedla skupina ve svém zakládajícím prohlášení. Jejím hlavním poselstvím bylo sdílet svá svědectví a zvyšovat tak povědomí o humanitárních důsledcích jaderné války.
Jaderný útok na Hirošimu a Nagasaki
V srpnu 1945 se po šesti měsících intenzivního bombardování 67 japonských měst odmítala japonská vláda vzdát a přijmout ultimátum předložené Postupimskou deklarací. Tehdy se Spojené státy rozhodly Japonsko ke kapitulaci donutit použitím první jaderné zbraně.
Shození atomové bomby z amerického letadla na Hirošimu zabilo v roce 1945 kolem 140 tisíc civilistů, tisíce zemřely později na následky zranění a radiace.
Další útok na Nagasaki, který přišel o tři dny později, připravil o život přibližně 70 tisíc lidí. Z přibližně 200 tisíc obětí zemřela bezprostředně po explozích přibližně polovina lidí na ozáření, nebo v plamenech, asi třetina zahynula pod troskami. V následujících měsících se objevil velký nárůst úmrtí na následky popálenin, nemoc z ozáření a mnoho lidí onemocnělo rakovinou.
Údery nakonec zemi přiměly, aby se na konci druhé světové války vzdala. V Japonsku nicméně trauma z jaderné hrozby přetrvává dodnes.
Postupně se stala největší a nejvlivnější silou přeživších nejen v Japonsku. Během více než 60 let práce přinesla tisíce svědectví a příběhů, vydala rezoluce a veřejné výzvy a každoročně také vysílala delegace do Organizace spojených národů a na různé mírové konference, aby světu připomněla potřebu jaderného odzbrojení.
V reakci na události ze srpna 1945 později vzniklo i celosvětové hnutí, jehož členové neúnavně pracovali na zvyšování povědomí o katastrofálních humanitárních důsledcích použití jaderných zbraní.
Svědectví lidí ze zasažených japonských měst posléze přispělo k šíření dnes uznávané mezinárodní normy, která stigmatizovala použití jaderných zbraní jako morálně nepřijatelné.
Nihon Hidankyo se nicméně zasazovalo i o zlepšení podmínek pro přeživší v Japonsku. Hibakuši totiž často čelili diskriminaci, protože kolovaly mylné představy ohledně nemoci z ozáření, o které se šířily mýty typu, že je dědičná nebo dokonce nakažlivá. Desítky tisíc přeživších si každý rok tehdejší události připomínají a využívají výročí k varování před další jadernou katastrofou.
Když americké síly svrhly na Hirošimu a Nagasaki atomové bomby, které srovnaly se zemí rozsáhlé části obou japonských měst, zahynulo přibližně 200 tisíc lidí. Mnozí další však přežili, někteří se zraněními, která jim změnila život, jiní byli poznamenáni traumatem z devastace a smrti, jíž byli svědky.
Japonsko po válce uznalo asi 650 tisíc přeživších, ale s odstupem desetiletí se počet žijících snižuje a mnohým z nich je dnes kolem osmdesáti let. Podle Nihon Hidankyo jich stále žije asi 114 tisíc.

Projekt Manhattan, to byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války. Začátkem roku 1945 pokročily práce do takové fáze, že v létě mělo být hotovo. Na snímku vidíme historicky první výbuch jaderné plutoniové zbraně Trinity, kterou USA testovaly 16. července 1945 v Novém Mexiku.

Sestavená atomová bomba Fat Man na snímku z 1. ledna. Muž na fotografii zaplňuje díry tmelem, o několik měsíců později bude svržena na japonské město Nagasaki.

Zkompletovaná bomba Fat Man je naložena a kontrolována na transportním podvozku cestou na letiště.

Plukovník Paul Tibbets (1915–2007) mává z pilotního sedadla amerického bombardéru B-29 Superfortress, který náležel k 393. bombardovací peruti. Letadlo přezdívané Enola Gay poté vzlétlo z letadlové základny Tinian v západním Pacifiku a svrhlo atomovou pumu na město Hirošima.

Letadlo Enola Gay 6. srpna 1945 v pondělí ráno v 8:15 shodilo na Hirošimu atomovou bombu Little Boy, naplněnou 60 kilogramy uranu 235. Bomba explodovala v čase 8:16.

Vysílání tokijského rádia popsalo zkázu Hirošimy takto: „Prakticky vše žijící – lidé a zvířata – bylo doslova sežehnuto zaživa.“

V prvních dvou až čtyřech měsících po shození bomb zemřelo v Hirošimě 90 až 166 tisíc lidí. 60 % zemřelo hned první den na ozáření nebo uhořelo v plamenech, 30 % zahynulo pod padajícími troskami a 10 % z ostatních příčin.

Během dalších měsíců se zvýšil počet úmrtí na popáleniny a nemoc z ozáření způsobenou radiací. Na snímku muž se zjizvenými zády od výbuchu atomové bomby.

O tři dny později následovalo svržení pumy přezdívané Fat Man na japonské město Nagasaki.

Atomový hřib z Fat Mana nad městem Nagasaki.

Replika bomby Fat Man, která byla svržena na Nagasaki a zabila 70 tisíc lidí.

Na snímku je vidět Ground Zero – místo, kde došlo k výbuchu atomové bomby v Nagasaki. Snímek před a po bombardování.

Brána torii icukušimské svatyně v Nagasaki, která atomový výbuch přežila.

Tyto dvě jaderné pumy jsou jedinými jadernými zbraněmi, které kdy byly použity ve válce.

Posádka letadla Enola Gay, která vypustila historický první atomovou bombu. Společný portrét mužů, kteří svrhli zkázu na Hirošimu a Nagasaki. Snímek byl pořízen 6. září ve Washingtonu.
„Prosím, zrušte jaderné zbraně“
Tomojuki Mimaki, předseda organizace Nihon Hidankyo, který sledoval přenos oznámení z hirošimské radnice, vzkázal, že dosáhnout úplné likvidace nukleárních zbraní je možné. „Prosím, zrušte jaderné zbraně, dokud jsme naživu. To je přání 114 tisíc Hibakuši,“ odpověděl na otázku, co chce vzkázat lidem na celém světě.
Mimaki, který přežil atomové bombardování, také poznamenal, že mnoho dalších přeživších již zemřelo, ale ti, kteří jsou ještě naživu, doufají, že se dožijí zániku jaderných zbraní. „Říká se, že kvůli jaderným zbraním svět udržuje mír. Ale jaderné zbraně mohou být použity teroristy. Například pokud je Rusko použije proti Ukrajině, Izrael proti Gaze, neskončí to jen u toho. Politici by tyto věci měli vědět,“ řekl během tiskové konference.
„Hibakuši nám pomáhají popsat nepopsatelné, myslet nemyslitelné a nějak pochopit nepochopitelnou bolest a utrpení způsobené jadernými zbraněmi,“ řekl při pátečním vyhlášení předseda norského Nobelova výboru Jorgen Watne Frydnes.
Nobelův výbor práci japonské organizace vyzdvihl v době, kdy svět čelí rostoucím obavám ze zastřených hrozeb Ruska, že by mohlo použít svůj arzenál v době pokračující války na Ukrajině, a z jaderných programů Íránu a Severní Koreje.
Dnešní jaderné arzenály jsou nicméně daleko ničivější, než byly tehdy použité zbraně Fat Man a Little Boy, a jejich použití by v krajním případě mohlo znamenat vyhlazení celé civilizace.
Jde o letošní pátou udělenou Nobelovu cenu. Jak připomněla ČTK, na rozdíl od vědeckých cen udělených v uplynulých dnech ji nepředává Královská švédská akademie věd, nýbrž pětičlenný Nobelův výbor složený z norských politiků a dalších osobností.
Loni ocenění dostala vězněná íránská aktivistka Narges Mohammadíová za svůj boj za práva Íránek. Letos Nobelův výbor vybíral z takřka 300 nominovaných. Byly mezi nimi politické osobnosti jako ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, humanitární organizace nebo také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ).
Nobelovy ceny 2024 na Seznam Zprávách
Nobelova ceny za fyziologii a lékařství
Původní zpráva: Laureáty se stali Američané Victor Ambros a Gary Ruvkun, a to za objev microRNA, velmi malých molekul ribonukleové kyseliny (RNA). MicroRNA „hrají klíčovou roli v genové regulaci“.
Pohled experta: O jak významný počin jde, pro Seznam Zprávy popsal Pavel Martásek, vědecký ředitel výzkumného centra Biocev. Udělená cena je podle něj příkladem toho, že háďátko obecné z kmene hlístice, které se skládá z přibližně 1000 buněk, pomáhá odkrývat základní tajemství o tom, jak funguje lidské tělo.