Nic nevidí a střílet nemůže. Ukrajinci vyzkoušeli ukořistěný ruský „zlepšovák“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V polovině června se ukrajinským silám v Doněcké oblasti podařilo poprvé zajmout jeden z ruských „želvích tanků“. Po několika dnech pak ukrajinská propaganda připravila video, které poprvé nabízí pohled pod jeho „krunýř“.

Ukořistěný tank patří do kategorie techniky s velmi krátkou historií. První „želví tank“ byl zaznamenán letos v dubnu během útoku na ukrajinské pozice u města Krasnohorivka ve východní části Doněcké oblasti. Útok byl tehdy odražen, ovšem svépomocí upravený stroj se z něj dokázal alespoň vrátit za ruské linie.

Druhá iterace se pak objevila jen o několik dní později, ale záběry se nepodařilo přesně geolokalizovat. Není tedy zcela jasné, kde na frontě byl tank spatřen. Třetí kus byl ovšem opět zaznamenán u Krasnohorivky. Následně už je přestali pozorovatelé počítat, protože stroje se objevovaly prakticky po celé frontě, často v několika kusech najednou.

Jak jsme psali už v dubnu, a od té doby se to jasně potvrdilo, tyto obrněnce fungují prakticky výhradně jako prostředek k dopravě pěchoty. Útoky probíhají v podstatě tak, že ruská kolona se seřadí za frontou. Pak vyrazí směrem k ukrajinským pozicím přes území nikoho, a když projede, vysadí pěšáky na určeném místě.

Vozidla se mohou chvíli zdržet, aby podpořila útok pěchoty palbou, ale velmi brzy se znovu stahují za vlastní linie. Ideálně do nějakých skrytých stanovišť pod střechou, aby unikla protivníkovým dronům a ostřelování. Hlavní zbraň tanku, tedy dělo, při tom není až tak důležitá.

Navíc „želví tanky“ jsou zřejmě vozidla se zcela specifickou rolí. Minimálně dva takto zachycené tanky byly vybaveny pluhem na odstraňování min. Jejich úkolem je tedy jet v čele kolony a prorazit cestu skrze minová pole, která jsou na ukrajinském bojišti všudypřítomná (byť hlavně na ruské straně, Ukrajina podle všeho nemá k dispozici tolik min, aby stavěla stejně rozsáhlá pole nástrah).

Když se objevily první záběry „želvích tanků“, nebylo ani jasné, o jaký typ se vlastně jedná. První zajatý tank, ale i další případy ukazují, že pro tuto roli jsou celkem logicky používány starší stroje, které by v boji nebyly příliš platné.

V tomto konkrétním případě šlo o tank T-62M, tedy variantu z první poloviny 80. let. Převodovka i motor tanku byly podle ukrajinských vojáků v nepříliš dobrém, ale použitelném stavu. Pohonná jednotka byla „vyklepaná“, produkovala velké množství kouře; všechny rychlosti funkční, ale jen s notnou dávkou síly.

Ale znovu – o to ani nejde. Podrobnější pohled do nitra tanku nyní ukazuje, jak moc „krunýř“ vlastně schopnosti stroje omezil, alespoň tedy v tomto konkrétním případě. Přivařená konstrukce zcela znemožňuje pohyb věže a velitel tanku ze stroje vůbec nic nevidí.

Podívejte se, jak Ukrajinci prozkoumali upravený ruský stroj:

Dokonce i řidič má jen velmi omezený výhled, který podle ukrajinských poznatků k bezpečnému řízení nestačí. Posádce tak možná pomáhali s orientací vojáci, kteří byli v prostoru pod korbou, nebo případně operátoři dronů doprovázejících každý útok.

Tento konkrétní T-62M byl také upraven tak, že dělo bylo naprosto nepoužitelné. Ve stroji tak nebyla ani žádná munice. Poklop, kterým do tanku běžně vstupuje nabíječ děla, byl přivařený, takže s jeho účastí na akcích se vůbec nepočítalo. Stroj je doslova jen „taxi“ pro pěchotu, sám bojovat nemůže.

Kryt je tvořen pouze silnějším plechem, což posádku před střelbou nijak spolehlivě nechrání. Ale může odrážet z dronů shazovanou munici a zabrání i průletu kamikadze dronů do prostoru pod „krunýřem“, kde se skrývala ruská pěchota.

Vybavení bylo podle Ukrajinců v podstatě původní, s výjimkou dvou zařízení: nové vysílačky a pak také rušičky rádiového signálu. Což je zařízení, které má jednoduše zaručit, aby drony v blízkosti vozidla ztratily spojení s operátorem. Dosah není velký, bývá řádově od desítek po několik stovek metrů. Dostatečně výkonná rušička na prvním voze dokáže tedy alespoň do jisté míry ochránit i vozidla za ním.

Ruská strana se tzv. elektronickému boji věnovala v minulosti zevrubněji než Ukrajina (a zřejmě i víc než většina západních armád) a i některé ukrajinské zdroje tvrdí, že ho má obecně na vyšší úrovni než obránci. Ale podobná tvrzení je těžké ověřit. Podle jiných údajů (příklad) jsou ukrajinské drony obecně úspěšnější než ruské.

Rušičky jsou dnes nezbytnou součástí výbavy jednotek na bojišti. Drony jsou podle svědectví z bojiště na frontové linii hlavní příčinou ztrát všeho druhu. Bez nějaké ochrany proti dronům, třeba rušiček, ale i klecí či nástaveb jsou především šance na úspěšný útok malé. Pohyb v otevřeném terénu obvykle neunikne pozorovatelům protivníka (zase hlavně dronům). A malé drony řízené z pohledu první osoby jsou natolik levné a dostupné, že se je vyplatí poslat proti téměř libovolnému cíli.

Rušičky ovšem nejsou dokonalou ochranou. Jak jsme už zmínili, mají například omezený dosah. Tento konkrétní tank vyřadila například munice spuštěná z poměrně velké výšky, která poškodila jedno z kol. Nevíme přesně, z jaké výšky ke shozu došlo, a záběry mohou klamat, ale rozhodně šlo o vzdálenost nejméně několika desítek metrů. Což by znamenalo za hranicí dosahu slabších rušiček.

Tato zařízení také obvykle neruší všechna pásma, která „dronaři“ používají k navádění. Specialisté obou stran mezi sebou vedou neustálý souboj, ve kterém hledají způsoby, jak opatření protivníka obejít.

Rušičky také nebývají zapnuté vždy, protože spotřebovávají značné množství energie. Což je ovšem větší problém v zákopech, kde se musí používat agregáty, než na vozidlech s vlastním spalovacím motorem.

Do budoucna jejich užitečnost asi také omezí technologie rozpoznávání obrazu v dronech. Stále častěji se totiž objevují zprávy o zkouškách dronů naváděných v poslední fázi letu autonomně.

Je tedy možné, že nějaká forma dodatečné ochrany, třeba krunýře „želvích tanků“, bude i do budoucna důležitější než funkční dělo nebo výhled velitele.