Nevěsty jako „nedostatkové zboží“. Nezadaný Číňan zaplatí i milion

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chodili spolu z čisté lásky, a tak ji požádal o ruku. Rodina nevěsty jim ale udělala čáru přes rozpočet. Hodnotu své dcery vyčíslila na téměř 300 tisíc jüanů (více než milion korun).

Čchin, překvapený z blízkého setkání se starou čínskou tradicí, napsal stížnost na portál people.com.cn. „Ptal jsem se místních a bylo mi řečeno, že je to běžné. Doufám, že se vám podaří proti tomuto jevu zakročit,“ napsal muž ze severozápadní Číny na platformě sloužící také ke stížnostem veřejnosti.

Předmětem jeho popuzení byla tradice zvaná cena za nevěstu, která symbolizuje převod práv ovládat ženské tělo a práci z její mateřské rodiny na rodinu jejího manžela. Vyplácení nevěsty je tradice stará jako dynastie Čou a bývala jedním z nejdůležitějších svatebních zvyků ve starověké Číně. Po zákazu Čínské lidové republiky jakékoli formy žádostí o majetek v manželství se na scéně znovu objevila od konce 70. let.

Taková svatba o šestimístných částkách je však pro mnohé Číňany nedosažitelná. Průměrný roční příjem v okrese Čeng-ning v provincii Kan-su, kde Čchin žije, činil v loňském roce něco málo přes 20 tisíc jüanů (necelých 70 tisíc korun). Na zaplacení manželky by Čchin musel šetřit nejméně 15 let.

Ačkoli se Peking poslední roky snaží o reformu svatebních tradic, rostoucí ceny nevěst zůstávají v Číně veřejným problémem. Zejména pak na vesnicích, kde většinu obyvatelstva představují muži.

Vláda Čeng-ningu na Čchinovu stížnost odpověděla, že v rámci posledního zásahu proti vysokým výdajům na manželství stanovila horní hranici pro cenu nevěsty na 80 tisíc jüanů (asi 278 tisíc korun) pro venkovské rodiny a 60 tisíc jüanů (asi 208 tisíc korun) pro státní zaměstnance.

Veškeré reformy tohoto typu však nemohou fungovat do doby, dokud ve venkovských oblastech nebude žít dostatek žen „vhodného věku“.

Že jde o problém zapeklitý, potvrzují i neúspěšné pokusy o jeho řešení.

Například minulý rok jistý úředník jménem Wu Siou-ming přišel s myšlenkou, že problém tkví v mladých nezadaných Číňankách, které se nehrnou do seznamování, natož do manželství a zakládání rodin. Na vesnicích na ně přitom čekají miliony nezadaných mužů neschopných najít si nevěsty.

Pro vyřešení svízelné situace ohrožující stabilitu čínské společnosti tak dle něj mělo stačit prosté převelení nezadaných žen z měst do vesnic. Jeho návrh na přesidlování se s pochopením nesetkal.

„Jaký mozek si může vymyslet něco takového? Copak nevidí obrovský rozdíl mezi těmito dvěma skupinami? Ti lidé žijí v zásadě ve dvou paralelních vesmírech, komunikace mezi nimi je pozoruhodně obtížná,“ psali uživatelé na Weibo, čínské obdobě Twitteru.

„Muže z venkova nechtějí ani venkovské ženy, natož ty městské. Myslíte si, že městské ženy jsou idioti, aby si tyhle muže braly?“ uvedl další. „Tohle je mentalita páření zvířat. V očích tohoto experta jsou tyto dvě skupiny lidí jen zvířata.“

O nápravu se loni v říjnu pokusil například i Ťiang Wen-laj ze stranického zpravodajského webu Red Net, který přišel s radikálním projektem pro oblast Siang-jin v provincii Chu-nan. Nazval jej „operace zahřátí postele starších mužů“.

Redaktorovi přišlo, že místní ženy nemají zájem zůstávat ve svých rodných městech a raději se stěhují „za lepším“ do větších okolních měst. Ve vesnicích tak zůstávala spousta mládenců s obavami, že na ně svět zapomněl.

Ťiang Wen-laj to považoval za vážnou věc. Napsal, že pro Siang-jin je „nezbytné“ přijmout novou taktiku, která učiní venkovské muže šťastnými a „revitalizuje“ venkov. Inspirován místní vládou navrhl službu dohazování naslepo, jež mimo jiné slibovala bonusy v podobě zjednodušené administrativy pro zakládání rodin na vesnicích, nabídky lépe placených pracovních pozic a propagandistické kampaně o „manželství a plození dětí“.

Ani tento plán se nesetkal s nadšením. A ačkoli z něj sešlo, jeho výchozí bod stále zůstává aktuální a palčivý – podle oficiálních statistik počet sňatků klesá už osm let na své 36leté minimum.

V loňském průzkumu Komunistického svazu mládeže mezi 2 905 neprovdanými lidmi uvedlo 44 % městských žen ve věku 18 až 26 let, že se neplánují vdávat. Shodně odpovědělo 25 % mužů.

Poměr mužů a žen v Číně je jedním z nejvíce nevyvážených na celém světě.

Rodiče v zemích od východní po jižní Asii, na Středním východě a v severní Africe preferují narození syna. Důvody jsou praktické: mají vyšší výdělečnou kapacitu, jsou pokračovateli rodu a obvykle přebírají odpovědnost za péči o rodiče v nemoci a stáří. V Indii pak dělají své i tradiční výdaje na věno, v Jižní Koreji a Číně hluboce zakořeněné konfuciánské hodnoty a patriarchální rodinné systémy.

Podle čínského Národního statistického úřadu v loňském roce připadalo asi 108 vesničanů na 100 žen. V celé Číně žije více než 723 milionů mužů, kdežto jen 689 milionů žen, což podle oficiálních statistik vede k přebytku zhruba 34 milionů mužů vůči ženám.

Obdobný problém trápí i Indii, kde chybí až 50 milionů nevěst.

Tato nerovnováha se v případě Číny nejvýrazněji promítá v zemědělských oblastech, které navíc zaznamenávají odliv žen za zaměstnáním a vzděláním do větších měst.

Situaci v Číně ještě komplikovala desetiletí politiky jednoho dítěte. V současné době existují jasné důkazy o tom, že za nedostatkem dívek stojí i selektivní potraty podle pohlaví.

V Číně jsou svobodné, vzdělané a ve městech žijící ženy starší 27 let označovány jako sheng nu – doslova „zbylé ženy“, v češtině prostě „ženy na ocet“. Pro svobodné muže se používá obdobný výraz guang gun. Nezadaní lidé v Číně slaví i svůj svátek, a to 11. listopadu.

Ceny nevěst tak trápí i rodiče. Otec tří synů, který by rád všem našel místní manželky z rodin s průměrným příjmem, si musí připravit statisíce jüanů. „Nechci, aby z nich jednoho dne byli guang gun, takže teď musím hodně tvrdě pracovat,“ řekl pro SCMP.

Prudce přibylo také právních případů týkajících se sporů o ceny nevěst. Například v Ning-ša-an, kraji se 70 tisíci obyvatel na severozápadě Číny, za rok 2019 právníci řešili 21 případů. V loňském roce už jich bylo na šedesát, uvedl pro SCMP Jang Šan-šan, soudní asistent.

Průměrná cena nevěsty se podle něj zvedla ze 76 tisíc jüanů na 135 tisíc jüanů (21 170 USD). Loňská zpráva Xinhua Daily Telegraph navíc dodává, že suma slouží nejen jako finanční nabídka pro nevěstu, rodičům nevěsty má ženich mnohdy i pořídit dům a auto.

S rostoucí cenou nevěst se lidé začali uchylovat i k trestným činům. Přibylo například loupeží, dodal Jang. „Některé mladé ženy využívají mužské touhy se oženit a poté, co od nich dostanou vysoké částky, zmizí. Došlo také k případům, kdy byly ženy dováženy odjinud, aby byly prodány místním mužům,“ uvedl asistent soudce.