Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Od začátku neúspěšného tažení vagnerovců na Moskvu - v čele se zakladatelem Jevgenijem Prigožinem - uplynul rok, od záhadného úmrtí „Putinova kuchaře“ při letecké katastrofě jen o pár týdnů méně.
Bezprostředně poté se kolem významné žoldnéřské skupiny (anglicky PMC - Private Military Company, pozn. red.) vyrojilo mnoho otázek. Jednou z nich bylo, co se stane se skupinami operujícími v Africe, odkud Prigožin a potažmo Kreml získávali zásadní zdroje mimo jiné pro financování války na Ukrajině.
„Vagnerovci působili do určité míry semiautonomně, což znamená, že i když Prigožin zmizel, skupina se nerozpadla,“ přibližuje pro Seznam Zprávy politický geograf z Fakulty sociálních věd Bohumil Doboš.
„Prigožin ji napřímo nekontroloval a nebyl zodpovědný za vojenské operace. Struktury, které vybudoval v Súdánu, Libyi a Sahelu, tak stále drží,“ komentuje současný stav Vagnerovy skupiny v afrických zemích.
Dřív Prigožin, dnes Lavrov
Jedna zásadní změna přeci jen nastala: Ze skupiny fungující po vlastní ose, byť s vazbami na Kreml, je dnes organizace, kterou Moskva kontroluje napřímo.
„Struktury jsou mnohem příměji navázané na ministerstvo obrany a ruský stát. To, co dříve objížděl Prigožin, dnes objíždí ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov,“ podotýká Doboš.
Právě dlouholetý šéf ruské diplomacie absolvoval začátkem června už několikátou cestu po zemích subsaharské Afriky - navštívil Guineu, Demokratickou republiku Kongo a Burkina Faso.
Kam směřují vagnerovci v Africe dál?
Podle politického geografa z Fakulty sociálních věd Bohumila Doboše se v současnosti Kreml snaží získat přístup k Atlantickému oceánu skrze Togo. Zájem má také více se dostat do Čadu nebo Nigeru.
V lednu 2024 se vůdce čadské junty Mahamat Idriss Deby setkal v Moskvě s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, aby „rozvíjeli dvoustranné vztahy“.
O měsíc dříve navštívil Niger náměstek ruského ministra obrany Junus-Bek Jevkurov. Obě země se dohodly na posílení vojenských vazeb.
Fakt, že vagnerovce má pod palcem přímo Kreml, zmiňují i další. „Neformální a soukromé aspekty Prigožinovy společnosti byly odstraněny a zůstalo zachováno jádro expedičních sil. Díky tomuto posunu vystupují ruské intervence na kontinentu ze stínu soukromé iniciativy do světla oficiálního státního projektu,“ píše například odborný magazín Foreign Policy.
Že jsou vagnerovci pod přímým dohledem ruského ministerstva obrany, popsal pro odborný vědecký magazín The Conversation také expert na politickou ekonomiku Alessandro Arduino, který přednáší mimo jiné na britské prestižní King’s College v Londýně.
Pro americký Wall Street Journal pak o tom mluvila i odbornice na žoldnéřskou skupinu Candace Rondeauxová z washingtonského think tanku New America.
Akce bez váhání
Rusové už loni na přelomu srpna a září, tedy záhy po Prigožinově smrti, zamířili do afrických zemí, kde vagnerovci s vládními lídry úzce spolupracovali. Cíl byl jasný: ujistit je o existujícím a pevném partnerství. A nabídnout alternativy.
Delegaci vedl náměstek ministra obrany Junus-Bek Jevkurov, který je zodpovědný za operace v Africe. Nechyběli ani nejvyšší důstojník ruské vojenské rozvědky GRU Andrej Averjanov, který s největší pravděpodobností stojí i za výbuchem muničních skladů ve Vrběticích, lídr žoldnéřské skupiny PMC Redut Konstantin Mirzayants nebo lídr skupiny PMC Convoys Konstantin Pikalov, popisuje WSJ.
V Libyi jednali s generálem Chálifou Haftarem, který stojí v čele východní Libye. V Burkina Fasu se setkali s lídrem země Ibrahimem Traorém. Ve Středoafrické republice je přijal prezident Faustin Touadéra. Na programu byla i návštěva Mali.
Změna nepřišla
Kam se bude směřování vagnerovců ubírat, je těžké předvídat. Mimo jiné kvůli stejně netransparentnímu uspořádání organizace jako za Prigožina. Celý kolos je nicméně rozdělený na menší fungující jednotky, kde je klíčovou podmínkou především loajalita Moskvě.
„Je za tím stejná struktura… Rusko (africkým partnerům) stále nabízí bezpečnostní služby, i když jen pro úzkou elitu. Pořád je tam zájem na těžbě, na tom napojit se na politické režimy, aby podporovaly ruskou notu, nebo budovat přístavy, což vidíme ve zmiňovaném Súdánu, Togu nebo Libyi. Se smrtí Prigožina tak změna nepřišla,“ popisuje dále Doboš.
Například v západním Sahelu bývalí vagnerovci operují pod značkou Africa Corps. Neplatí to ale všude. Vagnerovci mění strategii a rebranding v jednotlivých zemích podle lokálních potřeb. I proto je těžké vše sledovat.
Vagnerovci v afrických zemích
Pozornost na Sahel
Za uplynulý rok se nicméně vagnerovcům zásadní a nečekaný posun na nové teritorium v Africe nepovedl.
Důvodů může být podle experta Doboše několik. „Může to být dáno nedostatkem příležitostí. Hodně se také mluví o tom, že Prigožin se uměl v tomto prostředí pohybovat a vyjednávat takovým způsobem, který autokratickým lídrům v nestabilních zemích vyhovoval. V současnosti dohody vzhledem k tomu bližšímu napojení na Kreml budou muset být víc oficiální a otevřené, a to úplně všem nemusí nutně vyhovovat.“
Odkazuje tak na dvě skutečnosti. Zaprvé na chybějící faktor Prigožin, který byl pro navazování kontaktů a vyhledávání příležitostí klíčovou postavou.
Zadruhé, že pozornost Ruska a vagnerovců se v afrických zemích soustředí především na destabilizované státy v oblasti Sahelu. Tam už ale žoldnéři a potažmo Rusko působí. Je tedy otázkou, zda má rozšiřování vagnerovců na kontinentu další potenciál.
„Vojensky je ruská síla stejná, politicky sílí. Kreml dokáže jednat s více státy. Jak dlouho to ale vydrží, je velká neznámá. Předvídat to nelze,“ uzavírá Doboš.
