Příměří odkrylo problémy. V Izraeli se můžou „změnit pořádky,“ říká expert

Příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás přineslo ve čtvrtek propuštění osmi rukojmích, další tři by měli dostat svobodu v sobotu. Izrael na oplátku propustil další sadu palestinských vězňů.

Vedle svobody pro rukojmí a oddychu pro civilisty v Pásmu Gazy začalo necelé dva týdny trvající příměří měnit i izraelskou politiku.

První výraznou změnou byl odchod krajně pravicového ministra veřejné bezpečnosti Itamara Ben Gvira z vlády. Extremistický politik opustil kabinet právě kvůli dohodě o příměří, s níž nesouhlasil.

Odpovědnost za selhání armády při teroristickém útoku Hamásu ze 7. října se pak rozhodl vyvodit náčelník generálního štábu Herzi Halevi, jenž oznámil, že počátkem března složí funkci.

Potenciálních změn ale může být mnohem více, upozornil v rozhovoru pro Seznam Zprávy izraelský politolog Jonathan Rynhold z Bar Ilanovy univerzity.

„Během války, která byla intenzivní, se politici soustředili jen na ni. Teď se vynoří řada otázek, které mají potenciál měnit zavedené pořádky,“ odhaduje.

„Pnutí v rámci vládní koalice je velké. Tlaky zevnitř porostou, naopak tlak zvenčí na zahájení vyšetřování je premiér Benjamin Netanjahu schopen ignorovat nebo vysvětlit jako komplot,“ myslí si Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.

Jonathan Rynhold jmenuje jako první faktor změn nástup amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho touhu zahrnout Saúdskou Arábii do takzvaných Abrahámovských dohod, tedy normalizovat její vztahy s Izraelem. Korunní princ Muhammad bin Salmán ale opakovaně prohlásil, že pokud nedojde k mírovému řešení mezi Izraelci a Palestinci, s žádnou normalizací ze strany Rijádu počítat nelze.

„Normalizace bude vyžadovat, aby se Izrael vrátil ke dvoustátnímu řešení. Čím více se v tomto směru bude Izrael zavazovat a čím více s tím budou Palestinci souhlasit, tím pravděpodobnější je rozpad této vlády,“ upozorňuje expert.

Druhou variantou je podle něj scénář, kdy by se Izrael mírové dohodě bránil. Trump by pak z neúspěchu obvinil židovský stát a došlo by ke krizi ve vzájemných vztazích. „Pokud ale na návrhy Palestinci nepřistoupí, bude Netanjahuova vláda v klidu, protože Trump prostě obviní Palestince,“ myslí si Rynhold. Jisté nicméně je, že ústupky bude Bílý dům žádat i po Netanjahuovi.

Ještě urgentnější hrozba visí nad nejpravicovější vládou v historii Izraele v domácí politice. Ultraortodoxní strana Šas dala Netanjahuovi ultimátum - pokud koalice do dvou měsíců neschválí zákon, který by ultraortodoxní muže zbavoval povinnosti narukovat do armády, odejde Šas z vlády, a tím ji položí.

„Hněv na ultraortodoxní skupinu, který je v izraelské společnosti rozšířený, je zvlášť intenzivní mezi náboženskými sionisty, protože ti jsou také nábožensky založení a přitom bojují,“ připomíná politolog Rynhold.

Náboženští sionisté, kteří sní o opětné okupaci Gazy a obnovení osad, mají na rozdíl od ultraortodoxních obyvatel mezi svými voliči řadu obětí války.

„Rozpad vlády kvůli náboru ultraortodoxních Židů do armády je pro Netanjahua reálné riziko,“ připouští i Kalhousová.

Strana vedená ministrem financí Becalelem Smotričem je nezbytnou součástí Netanjahuovy koalice a ani o její přízeň nesmí premiér přijít. Rovněž Smotrič nedávno vyhrožoval, že pokud by mělo příměří trvat příliš dlouho, bude jeho strana následovat Ben Gvira a vládu opustí.

„Ze strany Smotriče a Ben Gvira je tlak na Netanjahua, aby po 42 dnech první fáze příměří válku obnovil. To si ale nedovedu představit - do severní části Gazy se vrátily statisíce lidí, jsou v tom angažované Katar a Egypt, a především Donald Trump, který nechce obnovení války,“ podotýká k tomu Irena Kalhousová.

O méně stabilní koalici hovoří také izraelská publicistka a expertka na veřejné mínění Dahlia Scheindlinová, která zmiňuje výše nastíněné hrozby náboženských sionistů i ultraortodoxní strany Šas. „Všichni však mají velký zájem na tom, aby se v rámci současné vlády udrželi u moci co nejdéle. Takže na kolaps zatím nesázím, i když je možný,“ odhaduje.

Ani Smotrič ale není v tomto směru v jednoduché pozici - pokud by dal na rozhněvanou členskou základnu a kvůli ústupkům Palestincům vládu opustil, čekaly by ho předčasné volby. Jak ukazují průzkumy, jeho strana by se v takovém případě nemusela dostat do Knesetu. Smotrič si navíc uvědomuje, že složení současného kabinetu, v němž zasedají i dříve izolovaní krajně pravicoví ministři, se už zřejmě nebude opakovat.

Jako třetí faktor vedoucí k možným změnám zmiňuje Jonathan Rynhold rezignaci šéfa armády Haleviho. „Tlak na Netanjahua, aby také odstoupil, nebo aby byly volby, nebo aby vznikla nezávislá vyšetřovací komise k událostem ze 7. října, poroste,“ předvídá.

„Politický establishment se od začátku války snažil vinu za selhání 7. října svalit jen na bezpečnostní vedení země a ne na to politické. Armáda se samozřejmě občas ozvala a vymezila se,“ připomíná expertka Kalhousová některé Haleviho výroky, jež šly proti rétorice vlády.

„Ostatně i během oznámení své rezignace Halevi řekl, že odpovědnost by měly přijmout i další složky, čímž myslel politickou reprezentaci,“ dodává.

Posledním faktorem, který by mohl otřást politickou scénou a vyhnat lidi do ulic, je podle Jonathana Rynholda touha izraelské pravice i ultraortodoxních stran znovu začít s reformami justice - odpor proti nim byl v zemi hlavním tématem dlouhé měsíce, spor pak dočasně usnul po útoku Hamásu a následné válce v Gaze a Libanonu.

Kalhousová si pak myslí, že zdrojem tlaku může být i scéna z prvního propouštění izraelských rukojmích, kdy byly v ulicích Gazy vidět maskovaní bojovníci Hamásu. „To mělo na Izrael velký dopad. Ukazuje se, že plán zničit Hamás se nepodařilo naplnit. Většina lidí sice ví a chápe, že šlo o propagandu, ale samozřejmě to vysílá strašně špatnou zprávu a vytváří to tlak na Bibiho. Pro jeho voliče takové obrázky působí jako červený hadr na býka.“

Izraelská publicistka a expertka na veřejné mínění Dahlia Scheindlinová nicméně Seznam Zprávy upozornila, že chaotická scéna z propouštění rukojmích by se mohla stát i záminkou k obnovení války.

„Vypadá to špatně pro všechny strany - vlastně hrozně. Netanjahuova strategie se ukázala jako neúspěšná; Izraelci si musí neustále namlouvat, že Hamás byl oslaben, přišel o své nejvyšší vedení a mnoho bojovníků, ale je jasné, že Hamás je schopen ukázat, že má lidi v Gaze pod kontrolou. Groteskní představení Hamásu, kdy se davy obdivovatelů vysmívají rukojmím, prožívají Izraelci prakticky jako další 7. říjen. Když to budu parafrázovat, celý den se říká, že to dokazuje, že v Gaze nejsou nevinní. Je to velmi nebezpečná situace, která by mohla Izraelce dotlačit k ospravedlnění opětovného zahájení války.“