Článek
Čím vším si děti a ženy propuštěné výměnou za palestinské vězně prošly, zůstává nadále předmětem otázek. Většina rukojmích zamířila okamžitě po osvobození do nemocnic a drží se stranou pozornosti médií.
První střípky toho, jakými hrůzami si během nedobrovolného pobytu v Pásmu Gazy po teroristickém útoku na Izrael ze 7. října prošli, začaly v posledních dnech pomalu odhalovat jejich blízcí.
„Kdykoliv zde dítě zaplakalo, vyhrožovali mu zbraní, aby ho utišili. Jakmile se dostali do Gazy, všichni civilisté, každý je mlátil,“ popsala pro francouzskou stanici BFM TV Deborah Cohenová po tom, co se její dvanáctiletý synovec Eitan vrátil ze zajetí.
Merav Mor Ravivová uvedla, že její sestřenice Keren Munderová se svým devítiletým synem Ohadem a matkou Ruth v zajetí viditelně zhubli, jelikož nedostávali dost jídla a přežívali převážně na rýži a chlebu. Spát prý museli na seskládaných židlích a povolení dojít si na toaletu od únosců dostali někdy až po hodinách čekání.
Ravivová také pro izraelskou televizi Channel 12 popsala, jak se všichni tři museli neustále přesouvat z místa na místo podle pokynů svých věznitelů. Ti přitom pravidelně prstem napodobovali pohyb proříznutí hrdla, aby jim dali najevo, že pokud rozkaz neuposlechnou, zabijí je.
Podobný příběh pro stanici CNN odvyprávěl i otec devítileté Emily. Ten tvrdí, že jeho dcera se v zajetí ze strachu naučila mluvit tak potichu, že ji po návratu sotva slyšel. To samé platí podle příbuzných i pro její třináctiletou kamarádku Hilu, která byla držena společně s ní.
Příběh devítileté Emily jsme popsali zde:
„Pomalu, krůček po krůčku, se z toho dostává. To, čím si opravdu prošla, se dozvíme, až se otevře. Chci toho vědět tolik… musíme ale počkat, až bude připravena a přijde s tím sama,“ uvedl Thomas Hand, který žil tři týdny v domnění, že jeho dceru zabili během krvavého řádění palestinských teroristů 7. října.
Hilin strýc Jair Rotem médiím prozradil, že jim dívka po návratu šeptem popsala, jak před osvobozením objala svou plačící matku Raayu. Tu teroristé odvlekli z domu 7. října společně s oběma dívkami. Před několika dny je ovšem rozdělili – Emily a Hilu propustili a Raayu si v Gaze nechali jako rukojmí.
Nedostatek jídla i slunečního světla
Také zdravotníci, kteří navrátilce z Gazy ošetřovali, začali pomalu přicházet s detaily, které dokreslují, jak teroristé z palestinského Hamásu a dalších organizací s rukojmími zacházeli.
„Nedopřáli jim světlo. Měli ho pouze dvě hodiny,“ uvedla pro server Ynet doktorka Margarita Mašaviová s odkazem na rukojmí, kteří mluvili o hodinách strávených v podzemních prostorech.
Mezi nimi například dvaasedmdesátiletá Adina Mošeová, kterou propustili z Gazy v pátek. Její synovec Ejal Nouri podle serveru The Times of Israel uvedl, že jeho teta byla po týdny držena v úplné tmě a „musí si zvykat na sluneční světlo“.
Lékaři z izraelského Šamirova zdravotnického střediska, kde ošetřovali osvobozené thajské rukojmí (více o nich zde), mluvili také o „velmi nevýživné stravě“, kterou zajatci dostávali. „Lidé, kteří za námi přišli, ztratili za krátkou dobu značnou část své tělesné hmotnosti – 10 % a více,“ uvedl jeden z nich.
„Na den jsme měli jeden pita chleba, konzervu tuňáka jsme si dělili mezi čtyři lidi. Někdy jsme dostali kousek sýra. Jednou nás nechali se vysprchovat,“ popsal pro server N12 jeden z propuštěných thajských rukojmí.
Více o dočasném příměří:
Dočasné příměří mezi Izraelem a radikálním hnutím Hamás bude z důvodu propouštění rukojmích pokračovat. Prodlouží se o jeden den.
Podle zprávy, kterou zmíněný server vydal, Thajci popsali, že židovští rukojmí čelili v Gaze horšímu zacházením než oni.
„Občas jsme byli v zajetí s Izraelci, neustále je hlídali. [Hamás] přistupoval k Židům tvrději, bili je elektrickými kabely,“ měli podle serveru thajští rukojmí po propuštění svěřit izraelským bezpečnostním složkám.
Novinář stanice Channel 13 Almog Boker tvrdí, že někteří lidé byli drženi v hrůzných podmínkách nikoliv palestinskými ozbrojenci, ale tamními lékaři či učiteli.
Na sociální síti X upozornil na příběh jednoho z propuštěných rukojmích, kterého údajně na padesát dní zamkli v podkroví domu učitele pracujícího pro UNRWA – Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě.
Rukojmí podle něj prozradil, že v domě učitele a zároveň otce deseti dětí, se mu stěží dostávalo jídla a zdravotní péče. Další jím citovaný rukojmí pak měl uvést, že ho držel dětský lékař.
Děkovný dopis bojovníkům Hamásu
Objevily se ovšem i vzácné příběhy lidí, kteří o zajetí v Gaze nemluví v negativech. Izraelka Daniel Aloniová měla údajně napsat ozbrojené jednotce Hamásu předtím, než ji společně s dcerou propustili, děkovný dopis.
„Budu navždy vděčná za to, že odsud neodešla s traumatem,“ stojí v dopise s tím, že její dcera Emilia dostávala v Pásmu Gazy sladkosti a ovoce a zacházeli s ní jako s královnou. „Kéž bychom jenom v tomto světě skutečně mohli být dobrými přáteli,“ dodala.
Jak upozornil server katarské televize Al-Džazíra, není jasné, zda Aloniová napsala dopis dobrovolně nebo ji k tomu donutili její únosci. Na žádosti zahraničních médií o upřesnění Izraelka dosud nereagovala.
