„Není to sebevražedný režim.“ Novinářka popisuje smýšlení vládců Íránu

O podobě izraelské odpovědi vůči Íránu, který v noci na neděli vyslal na svého soupeře přes 300 střel a dronů, stále není jasno. Je ale patrné, že na Blízkém východě jde v těchto dnech o hodně. Obavy z možného vypuknutí širší války vyjadřují mnozí experti i lídři řady zemí světa.

Írán přitom až dosud na Izrael útočil hlavně skrze spřátelené skupiny v regionu, například hnutí Hizballáh v Libanonu nebo jemenské Húthíe. Po víkendu se ale zdá, že se na Blízkém východě mění dosavadní pořádky. Zůstává otázkou, kam napětí může zamířit.

Podle novinářky íránského původu Golnaz Esfandiariové sice režim v Teheránu chtěl svým víkendovým výpadem „ukázat sílu a moc“, o přímý střet s Izraelem ale prý nestojí. „Izrael je mnohem silnější, je lépe vybavený. Írán je posledních 45 let terčem sankcí. Ale také je dobré mít na paměti, že to není sebevražedný režim,“ říká šéfeditorka Rádia Fardá, tedy perské stanice Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL).

Co Blízký východ dostalo až do současného bodu? A kdo z velkých hráčů má šanci ovlivnit další vývoj situace? Novinářka Esfandiariová odpovídá v rámci rozhovoru pro podcast 5:59.

Vy dlouhodobě sledujete vývoj v íránské společnosti a také chování íránského režimu. O víkendu se objevily záběry lidí, jak v některých íránských městech oslavují. Je možné popsat, jak velkou podporu veřejnosti útok na Izrael má?

Pokaždé když mluvíme o Íránu, musíme důsledně rozlišovat mezi tím, co chce vláda v Teheránu a co chtějí lidé. Nemyslím si, že by kroky islámské republiky – včetně víkendového útoku na Izrael – mezi lidmi měly velkou podporu. Ti lidé, které vidíte slavit, pocházejí z velmi malé skupiny příznivců vlády. Je to opravdu výrazná menšina.

Většina Íránců má naopak strach. Lidé vyrazili k benzinovým pumpám nebo do supermarketů, protože jsou nervózní a obávají se, že to celé může vést k válce. Íránci ale další válku nechtějí. Zažili osm let válečného konfliktu s Irákem v 80. letech. Byla to smrtící a zničující válka. Všech se nějak dotkla a všechny traumatizovala – včetně mě, já jsem v Íránu během té války vyrůstala. Něco podobného už nikdo nechce vidět.

Obě strany teď prezentují výsledek íránského útoku jako své vlastní vítězství. Jak režim v Teheránu vysvětluje veřejnosti, že Izrael a jeho spojenci sestřelili skoro všechny íránské drony a rakety? Daří se mu i přesto íránské veřejnosti tvrdit, že je to pro Írán vítězství?

Rozhodně ano, státní média to tak prezentují. Je to ale státní propaganda. A samozřejmě v palcových titulcích íránských médií není, že Izrael a další země, včetně Spojených států, sestřelily nebo zachytily 99 procent dronů a raket. Místo toho hlásají: Jednali jsme a zvítězili jsme!

Zároveň íránští představitelé tvrdí, že misi považují za splněnou a že nestojí o další eskalaci. Také ale varují, že pokud Izrael podnikne další akci, opět na ni odpoví.

Írán dokonce dopředu avizoval, že útok proti Izraeli připravuje. Dá se to chápat i tak, že se Teherán snažil dát Izraeli a jeho spojencům čas na to, aby se na útok nachystali?

Určitě to tak bylo. Šlo o pečlivě zaranžovaný útok, který provedli takovým způsobem, aby nevyvolal příliš tvrdou izraelskou reakci. Podle mě bylo cílem ukázat sílu a moc. Zcela jistě ale nechtěli spustit scénář, který by vedl k plnohodnotné válce. Dobře věděli, že Izrael má velmi sofistikovaný systém protivzdušné obrany.

A jak už jsem zmínila, zachyceno bylo 99 procent vypuštěných raket a dronů. V Izraeli nejsou velké škody, vážné zranění ale bohužel utrpěla jedna malá dívka, což podle všeho způsobily úlomky jedné z raket.

Jako důvod útoku Írán zmiňuje nedávný úder na budovu konzulátu v syrském Damašku. Ten je připisovaný Izraeli, zemřelo při něm sedm členů íránských revolučních gard. Kolik toho víme o tomto incidentu?

Přesně nevíme, co ti důstojníci íránských revolučních gard v onom diplomatickém zařízení v Damašku dělali. Důležitý je ale fakt, že ten útok – za kterým podle všeho stál Izrael – naprosto změnil pravidla hry. Až dosud totiž mezi Íránem a Izraelem probíhala „stínová válka“. Teď ale vystupuje do plného světla.

A právě útok v Damašku přiměl Írán k přímému úderu proti Izraeli. Vůbec poprvé Írán zaútočil na Izrael takto napřímo ze svého území.

Skutečně ale nevíme, co se v budově v Damašku odehrávalo. Objevují se zprávy, že ji pro své plánování používali členové jednotek Kuds. Jistě to ale nevíme. A je také důležité, že Izrael od prosince zabil nejméně dvě desítky důstojníků revolučních gard. Teď se poprvé Írán rozhodl jednat a na Izrael přímo zaútočil.

A je jasné, proč právě útok v Damašku způsobil tak silnou odpověď Íránu?

Myslím, že je důležité, že Izrael si jako terč vybral diplomatickou budovu. Írán to považoval za útok na své území.

Režim v Teheránu se až dosud snažil Izrael odstrašovat – snažil se zajistit, aby k přímému střetu s Izraelem nedošlo. Jenže cítili, že to nefunguje. Nefungovala nečinnost, ale ani praxe, kdy Írán útočil na Izrael přes prostředníky. Takže měli pocit, že když nebudou reagovat, tlak Izraele bude pokračovat. A proto usoudili, že je čas přejít k akci.

Na Blízkém východě se teď nacházíme ve velmi nebezpečném okamžiku, protože situace se může snadno vymknout kontrole a dospět až k plnohodnotné regionální válce. A to je něco, před čím všichni varovali, a mnohé země se takovému scénáři snaží zabránit.

Izrael teď zvažuje, jak na víkendový útok Íránu odpoví. Vy jste zmínila varování Íránu, že je připravený odpovědět velmi tvrdě, pokud se Izrael rozhodne k odvetě. Jak moc se může situace dál vyhrotit?

Všechno teď závisí na tom, jak Izrael na útok Íránu odpoví. Řada států se v tuto chvíli snaží zabránit válce, vyzývají Izrael i Írán, aby se situaci snažily uklidnit. Myslím, že nikdo nechce, aby v regionu vypukl další konflikt, protože pokud by k němu došlo, skutečně by dopadl ničivou silou na celý Blízký východ.

Ráda bych věřila, že se Izrael za takové situace zaměří na osvobození zbývajících rukojmích a ukončení války v Gaze. Bohužel ale jak v Íránu, tak v Izraeli jsou u moci lidé, kteří z konfliktů těží a kteří z nich profitují. Takže uvidíme, co se stane. Jak jsem ale zmínila, Írán se nechal slyšet, že považuje svou misi za ukončenou. Podle režimu splnila to, co si od ní sliboval, a další kroky podnikat nehodlá, pokud tedy Izrael na Írán nezaútočí.

A jak silná je podle analytiků íránská armáda v porovnání s Izraelem?

Íránská armáda se s Izraelem nemůže měřit. Izrael je mnohem silnější, je lépe vybavený. Írán je posledních 45 let terčem sankcí. Ale také je dobré mít na paměti, že to není sebevražedný režim. Proto o přímou válečnou konfrontaci s Izraelem nestojí.

A pokud uvažujeme o symbolismu víkendového útoku, prvního na Izrael přímo z íránského území, dá se to chápat jako prolomení jistého tabu, které může otevřít dveře dalším takovým akcím?

Rozhodně. Írán překročil pomyslnou červenou linii, podnikl proti Izraeli přímý útok. A to znamená, že teď takový krok může kdykoliv opakovat.

Zároveň se snaží vytvořit nový moment odstrašení tak, aby Izrael na Írán znovu neútočil. Izrael v minulosti zabíjel íránské jaderné vědce, v roce 2020 izraelské zpravodajské služby zavraždily s pomocí robota otce íránského jaderného programu Mohsena Fachrízádeho. Izrael také zaútočil na íránská jaderná zařízení. Írán vždy odpovídal nepřímo, skrze jiné aktéry. Teď poprvé zaútočil přímo na Izrael.

Ke zdrženlivosti teď oba aktéry vyzývá řada zemí, včetně Spojených států. Čím může Washington tlačit na Írán i na Izrael, aby k další eskalaci nedošlo?

Role Spojených států a dalších zemí je v tuto chvíli naprosto klíčová. Všichni se snaží tlačit na zmírnění vášní, uklidnění situace. Jak jsem říkala, nikdo nechce, aby v regionu vypukla válka.

Mezi Spojenými státy a Izraelem teď nepanují zrovna nejvřelejší vztahy kvůli válce v Gaze a zabíjení palestinských civilistů. Americký prezident Joe Biden se vyjádřil kriticky ohledně kroků Izraele v Gaze. Zároveň jsou tyto země ale tradičními spojenci. A Spojené státy teď Izraeli říkají: „Tuhle konfrontaci jste vyhráli, tak to tak vezměte a nechte to být.“ Uvidíme, jak Izrael v příštích hodinách a dnech zareaguje.

A co se týče Íránu, ten je velmi izolovaný. Má ale pár spojenců, jako je Čína nebo Rusko, a snaží se zlepšovat vztahy se zeměmi v regionu, včetně třeba Saúdské Arábie. Všechny tyto země teď vyzývají ke zklidnění situace.

Jak tento nejnovější vývoj může dopadnout na vztahy Íránu se Západem? Může se dostat do ještě větší izolace?

Myslím, že se to už děje. Pokud se podíváme na reakce z posledních několika dní, všechny země kroky Íránu odsuzují. Takže ano, izolace Íránu kvůli jeho rozhodnutí přímo udeřit na Izrael roste.

Přitom běžní lidé v Íránu už teď čelí složité situaci. A nové napětí by mohlo vést k dalšímu propadu íránské národní měny, jejíž hodnota klesá. Kdykoliv takový scénář nastane, znamená to pro íránské obyvatele nárůst cen a obecně složitější životní podmínky.

A na druhé straně, jak by to mohlo dopadnout na samotný režim – mohl by se dál radikalizovat a například tlačit na vývoj jaderných zbraní?

Na to si budeme muset počkat, nechci vynášet spekulativní soudy. V tuto chvíli se zdá, že se režim nerozhodl jaderné zbraně vyrobit. Podle všeho si chtějí uchovat tu schopnost a potenciál, hranici v tomto ohledu nicméně překročit nechtějí. Ale samozřejmě že taková možnost existuje. Pokud Izrael bude dál na Írán vyvíjet nátlak a dojde ke konfrontaci, pak by se Teherán tou cestou mohl vydat.

Celkově vzato, jak velké je riziko, že by situace mohla přerůst ve větší regionální konflikt, kterého se mnozí obávají prakticky od počátku války Izraele proti hnutí Hamás v Gaze?

Doufám, že se to nestane. Doufám, že si aktéři zachovají chladnou hlavu a k regionální válce nedojde. Myslím, že Írán takový scénář rozhodně nechce, není to sebevražedný režim.

Jak zareaguje Izrael, to teprve uvidíme. Ale doufám, že země jako například Spojené státy úspěšně Izrael přesvědčí, že zvolit ostrý postup proti islámské republice v tuto chvíli není dobrá cesta.

Oprava: V textu rozhovoru bylo původně uvedeno, že íránského vědce Fachrízádeho zavraždily íránské tajné služby, přičemž to však byly izraelské. Překlep jsme opravili.